23 - 24. 7 2016 Lahti - Finsko
Zůstali jsme na našem místě u jezera v Lahti. Místo máme přímo luxusní, když se to vezme kol a kol, máme pro sebe celý veliký kemp, který je sice momentálně opuštěný, ale to nám vůbec nevadí.
Sice je pod mrakem, ale neprší. To je důležité. Je poměrně teplo a tak nám nic nechybí. Jídla máme dost, chleba jsem ještě dokoupila v Lidl a tak tu můžeme dva dny v klidu pobýt. To je taky zajímavé, v Norsku, ačkoliv tam byly potraviny pekelně drahé, tak chleba se tam dal nakonec koupit za poměrně slušné peníze. Vlastně, jako jediná potravina. 750 gr za 21,- Kč Je to typ Loff a ještě jeden. Zmiňuji se o něm v RPC – Norsko. Tady, ve Finsku je vše celkem dostupné, ale chleba, ten nejobyčejnější a nejlevnější je za 2 EUR / 1 kg. To je vlastně totožná cena jako v Řecku. Až odjedeme, tak napíšu pár postřehů pro kuchařinky do kapitoly o vaření a nákupech.
Pustila jsem se do praní prádla. Jezero je čisťounké a vody na máchání habaděj. Docela se nám nakupily trička a ponožky a tak vůbec. Ono není o to, že bychom už neměli rezervní čisté oblečení, ale to ušpiněné není kam dávat. To je problém se kterým stále zápasím. Oblečení máme spoustu, ale místa na skladování zapoceného a ušpiněného je málo. Je to jako hrnečku vař. Skříňky se vyprazdňují, ale prostor na špínu není.
Musela bych mít vyloženě jednu skříňku na našpiněné věci a to nejde. Úložné skříňky jsou velmi vzácný prostor, který je pečlivě rozvržen, že ani centimetr čtvereční nepřijde nazmar. Jediný prostor, kde mám věci na vyprání je sušák nad Trumou, ale tam se toho taky moc nevejde. Takže nelze jinak, než postupně vše prát. Tady je skvělá příležitost. Hlavně je tu spousta vody na máchání a nejsme na očích. Vždy se snažím nijak na nás neupozorňovat, a pokud to jen trochu jde, šňůry na prádlo mít stranou, abychom nedělali ostudu. V Norsku to vůbec nešlo, tam je taková síla bydlíků, že pověsit prádlo ven je téměř nemožné. V Norsku jsem vše sušila v koupelně, ve sprchovém koutě a v kufru. Jednou mi Zdenda dal hůl přes dveře kufru a dosušila jsem prádlo na ramínkách na sluníčku, ale to byla výjimka. Mimochodem, velmi se mi osvědčilo, pověsit trička na ramínka a kalhoty také, na ramínka s kolíčky. Vezu sebou několik ramínek a vyprané trička na ně hezky pověsím, kalhoty připnu taky do ramínek a vše pěkně vykape a uschne a ještě to nemám nijak vytahané od kolíčků a krabaté. Samozřejmostí je si dát práci a trička pěkně narovnat, vyhladit a občas na ramínku upravit. Pak není potřeba je žehlit a prádlo je hezky rovné, bez skladů a překladů a krabatin.
Na cestě budeme ještě měsíc, tak musím holt co je upocené a našpiněné vyprat. Jediné, do čeho se teď nepouštím, je ložní prádlo. To mám uložené v kufru ve skříni. Ještě budu jednou povlíkat a přesně mi vyjde ložní povlečení na dojezd domů. V zimě, na dlouhé cestě už budeme na jihu, tak tam už budu ložní prádlo muset prát. Ložní povlékám a vyměňuji jednou za měsíc, ručníky samozřejmě častěji a každý máme jednu velkou osušku na koupání nebo sprchování. Takže ručníků mám větší spotřebu a větší zásobu, ale ložní mám jen na trojí výměnu. Víc ho sebou nevezu a ani to nemá cenu. Protože, a jsme zase zpět u starého problému, špínu není kam dát a mezi čisté ručníky a utěrky, to nejde.
Zdenda vydrhnul Flíčka, dal mu opět lásku a péči, uklidili jsme, co bylo potřeba a užíváme si klidu a pohody víkendu.
Zdenda rybaří a já si čtu Jö Nesbö severské detektivky. Tak, když už jsme na severu, nebudu číst něco o Africe, to dá rozum.
Stáhla jsem si několik jeho detektivek a musím říct, moc pěkné. Lovci hlav, Půlnoční slunce a teď jsem v polovině detektivky Syn. Skvělé čtení. Ještě mám ráda ze severských spisovatelů Stieg Larsson a jeho skvělou trilogii. Čtvrtý díl mě nijak neoslovil, zatím, mám ho rozečtený, ale takové to pokračování za každou cenu, nemá většinou moc velkou cenu.
Takže, nikde nikdo není a kupodivu, nás ani nikdo nevyhazuje.
Bývalý opuštěný kemp je úžasný. Stále si myslíme, že někdo přijde a začne nám finsky vysvětlovat, že tu nemůžeme stát, ale jak to vypadá, asi můžeme. Dva dny jsme tu v poklidu strávili. Upekla jsem báječný borůvkový koláč a ke štice rohlíčky obzvláště vypečené.
Povedli se. Zdenda rybaří a kačeny si chodí vyžebrat nějaké zbytky z kuchyně. Samozřejmě dostanou, to je jisté a ony to vědí.
Jejich návštěvy se stávají samozřejmostí a jen čekám, kdy přijdou se kouknout dovnitř.
Zítra už odjedeme do Helsinek. Rádi bychom navštívili pevnost Suomenlinna zapsanou na seznamu UNESCO a tím ukončíme výlet po Finsku.
