20.7.2016 Nekoski-Sulkutie - Finsko

Den začíná absolutně báječně, Zdenda chytil nádhernou štiku.

Nevím, teda co s ní budeme dělat, ale asi jí sníme.

Je veliká, 120 cm a krásná.

Bojovala tvrdě, ale Zdenda měl štěstí, háček se nevysmekl a vlasec neutrhl.

Neseme jí na dřevěné, platu k autu a Zdenda se pouští do díla.

Štiku částečně vyfiletoval,

stáhnul z kůže a za chvíli jí mám v krabicích v lednici.

Bude to dobrota, ale mám obavy, že jí nezvládneme celou sníst.

S menším zdržením pokračujeme dál po silnici č. 4. Jak už jsem se posledně zmínila, chtěli jsme původně jet okolo Botnického zálivu a kopírovat pobřeží. Bohužel, silnice, kterou bychom mohli jet, vede poměrně daleko od pobřeží a k moři bychom mohli vždy jen zajíždět. Další problém je, že je tady téměř rovina a těch pár kopečků nic nezachrání. Takže je to jízda vlastně jen lesy a nic není vidět do dáli. Žádné výhledy, žádné stoupání a otevřené prostory, kde se dá vidět na kilometry daleko. Nic takového ve Finsku nehrozí. Jsme utopený v lesích a tak jedeme středem Finska do oblasti jezer. Aspoň prozkoumáme tuto oblast. Měla by být krásná a Zdenda si zarybaří, teda spíše zapytlačí.

Finsko je oproti Norsku veliký rozdíl.  Ať už vezmu kvalitu silnic, která je nesrovnatelná s perfektními norskými, nebo bydlení. Je znát, že jsou na tom norci podstatně lépe. Hlavně, Norové jsou chlubilové. Domy mají sice na velkém pozemku, jako tady, ale jsou vidět. Tady vyfotit dům je problém. Většinou je mají skryté za hradbou stromů.

Norové mají prostor u domů otevřený a vymazlený. Veliké terasy a spousta sezení venku pod pergolami, na terasách nebo jen u domu v trávě. Spousta kytek ve všech možných nádobách a co se mi líbilo, barevně natřená stará kola a někde hezky, vkusně postavená. Tady nic takového. Domy skoro nejsou vidět a je na nich znát stáří a vůbec. Není to to nádherné Norsko se vším všudy.

Jakmile jsme přejeli do Finska, rozloučili jsme se s přepychovými parkovišti s perfektně udržovanými toaletami s teplou vodou a za chladných dnů, vyhřívaných. Tady teda nic takové nehrozí.

Za celou denní trasu okolo 200 km jsme nenarazili na jediné parkoviště s toaletou. Vodu lze načerpat jen u benzínek a to ještě tak nějak tajně. Zbavit se legálně a beztrestně a správně obsahu senkrovny, je tak akorát z říše snů.

Nikde jsme zatím neviděli jediné místo, kde bychom mohli toaletu vyčistit a vylít. Nepořádek na parkovištích už nás nechává klidnými. Už jsme si zvykli, že koš je sice poloprázdný, ale okolo něj to už nikdo neuklidí. Možná, jednou, někdy. Jediné co je pozitivní, že si tady, konečně, za rozumné peníze nakoupíme potraviny.

Cestou máme hezkou kulturní vložku a to sbírku starých zvonů. Bohužel, nemám žádné podklady ke zvonům, které jsou sem svezené asi z celého Finska.

Domnívám se, že tak jak se různě vesnice a města dobyvateli vypalovaly, spousta zvonů zůstala bezprizorní a tak se sem svezli a udělala se z nich perfektní a moc hezká expozice. Město Ravintola je přímo na trase a nelze jej minout. Veliké parkoviště, restaurace a kupodivu toalety, které se neplatí. Je příjemné se tu zastavit a zvony si prohlédnout. Všude jsou cedule, aby se na ně nezvonilo, ale samozřejmě, děti a Zdenda jsou neuhlídatelné.

Takže stále se odněkud ozývá vyzvánění a cinkání. Zdenda se s jednou holčičkou báječně doplňoval a rozhoupali obrovský zvon společnými silami.

Okolo nás je spousta jezer, ale většinou jsou skryté stromy a tak je zahlídneme a jedeme dál. Zatím je to hodně jednotvárná cesta a shodli jsme se na tom, že v zimě to tu musí být krásné, když je vše pod bílým sněhem. Na běžky určitě ideální, ale teď v létě, je to dost nudné. Pokud ovšem nezajedeme přímo k nějakému jezeru a tam se neuhnízdíme na pár dnů. Nafta je tady poměrně drahá, vlastně jsme to počítali, cenově vychází stejně jako v Norsku. Pořád se pohybujeme okolo 34,- Kč za litr. Plyn se tady asi opravdu natankovat nedá. Zatím jsme nikde neviděli označení LPG nebo něco podobného. Občas se stane, že i internetový zdroj je zastaralý a čerpací stanice nás mile překvapí, ale tady jsme zatím na žádné překvápko nenarazili. Plyn jsme preventivně dotankovali v poslední možné stanici před hranicemi s Finskem, abychom měli obě dvě bomby plné, ale stejně tady nepočítáme s nějakou delší strávenou dobou.

Parkujeme v malém městě Äänekoski, Sulkutie přímo u zdymadla. Parkoviště je velmi příjemné, osamocené a nikde nikdo. Zdymadlo spojuje dvě veliká jezera, kde by bylo skvělé rybaření.

Rozděláváme gril a pečeme první kusy naší báječné obrovské štiky. Je výborná a trocha koření z ní dělá přímo lahůdku. Večer se trochu ochlazuje a přestože bylo přes den krásných 23°C, občas to vyloženě ledově foukne a musíme se trochu obléct. Není to takové léto, jak jsme zvyklý u nás doma. Zkrátka, stále a pořád jsme na severu a letní teplotní průměr 21°C mluví za vše.

Dnešní trasa je 220 km