18.7.2016 Sikalatva - Finsko

Ráno vyjíždíme za sluníčka. Hned je den veselejší. Ujíždíme dál, směr Oulu na břehu Botnického zálivu.

Původně jsme chtěli jet, tak jak máme v plánu, podél pobřeží Botnického zálivu a objet západní Finsko po pobřeží, ale silnice, která tudy vede je strašně daleko od moře.

Moře bychom vlastně neviděli a jediná možnost jak se k moři dostat jsou krátké výpady k pobřeží s návratem zpět do vnitrozemí. Silnice č. 8 působí v mapě, že vede přímo po pobřeží, ale až v navigaci je vidět, že tomu tak není.

Moře je poměrně daleko a díky rovině, která tu je, ho nejspíše ani neuvidíme. Přehodnotili jsme trasu a jedeme stále po silnici č. 4. Projedeme si alespoň oblast jezer ve středním Finsku. Prý je to krásné území, tak uvidíme.

Ještě stále jsme v oblasti u západního pobřeží, které je známé výrobou dehtu z borovic. Dehet z borovic se tu vyrábí už od 19. století a vyváží se do celého světa. Stále je dost odběratelů, kteří si při stavbě lodí přejí přírodní materiály. Když jsme hledali podklady a materiály o Finsku, Zdenda narazil na krásnou specifikaci Finska. „ Finsko je země, kde žijí sobi, komáři a Švédové. Sobu je na severu hodně, protože je tady chovají jako u nás doma krávy. Komárů jsou miliony a Švédové? Nevím.

Každopádně, co jsme velmi silně zaregistrovali, tak to jsou chybějící toalety a voda na parkovištích. Za celou včerejší trasu, skoro 200 km, jsme neviděli jedinou toaletu na parkovišti. Jediné parkoviště, které bylo dost velké a trochu stranou od silnice mělo jen veliký kontejner na odpadky, který již dlouho nikdo nevyvážel.

Tabulka s upozorněním na kamerový systém je úsměvná. To asi kamerou sledují, jestli je hromada okolo popelnice dostatečně velká a pak teprve přijedou odpadky odvézt. Nebo netuším, proč je popelnice kamerově sledovaná. Že by si někdo chtěl odvézt velkokapacitní popelnici domů? Možná. Toalety jsou už jen na benzínkách a jak jinak, už jsou placené. Tak si říkáme, že to bychom raději uhradili mýto a měli zase k dispozici toalety s teplou vodou, čisté, uklizené a v neskutečném výběru. Pomalu co pár kilometrů parádní parkoviště.

Jinak není moc co napsat k úseku, který právě projíždíme. Rovina, rovina, rovina a spousta lesů. Nízké březové háje, smrkové a borovicové lesy jsou spíš řídké. Tady se o lesy nestarají jako u nás. Skoro žádná probírka a stromy jsou jako tyčky. Tenké a vysoké jak se snaží vybojovat si to své místo na slunci. Občas je vidět snaha o probírku slaboučkých stromů, ale to je výjimka.