13.7.2016 Alta - Austmo - Norsko

Po ránu přejíždíme, jen kousek, do areálu Muzea v Altě, památky to UNESCO.

Veliké parkoviště, kde by se dalo a dá pohodlně přespat a spousta aut, bydlíků a autobusů. Nové, moc hezké muzeum s expozicí o historii jednak města, sámské kultury, dobývání severských oblastí. Muzeum je opravdu velmi pěkně řešené s prostory restaurace, suvenýrů, expozic a nezbytných toalet v suterénu. Venku jsou dvě prohlídkové trasy po pobřeží a hlavně a to, kvůli čemu jsme sem jeli, vytesané obrazce na okolních útesech.

Oblast dnešní Alty byla osídlena již minimálně 4 200 let př. n. l., jak dokazují archeologické nálezy nástěnných maleb uchovaných na kamenech v jihozápadní části města, pocházející z let 4 200 – 500 př. n. l., které jsou dnes pod názvem Skalní rytiny v Altě zařazeny na seznam Světového dědictví UNESCO.

Útesy pod budovou muzea jsou doslova poseté zhruba šesti tisíci rytinami z pozdní doby kamenné. Mluvíme o době před 6000 až 2000 lety. Hladina moře byla tehdy podstatně výš, ale jak klesala, tak rytiny vznikaly stále níž. Tak jako u minulé zastávky v švédském Tanum, kde jsme obdivovali velmi podobné obrazy vytesané ve skále, tak i zde je spousta výjevů z běžného každodenního života.

Jsou tu překrásně vyobrazené ryby, lodě. Nechybí ani spousta vyobrazení sobů a medvědů. Lovecké výjevy zachycují lov losů a plně obsazené lodě lidmi. Hodně skalních rytin je zvýrazněno červenou barvou. Je pravda, že někde, kde zvýraznění není, je hodně náročné najít avízovaný obraz.

Můžeme si zvolit dvě trasy. Jedna je kratší, asi 1,5 km a vede vpravo pod budovou muzea.

Tam nejsou obrazy zvýrazněné a jsou z nejmladší doby. Kousek od břehu je veliký kus kamene, který je posetý obrazy.

Kdyby zde nebyla doprovodná instruktáž, nikdo by si ho ani nevšiml.

Ke skále se nesmí a tak jen sledujeme vše zpovzdálí. Pokud projdeme celou expozici, což je dalších 2,5 km dostaneme se do nejstarší části, kde už obrázky hezky vidíme. 

Nejstarší obrazy jsou po levé straně muzea, a pokud je málo času, vyplatí se vynechat pravou část a jít rovnou do té nejstarší části.

Tady už výjevy vidíme pěkně.

Prohlídková trasa je velmi pěkně vedená po dřevěném chodníčku s několika odpočinkovými místy.

Lavičky a výhledy do dáli. Všude čisťounko a vše je nesmírně precizně upravené. Vstupné do celého areálu je 85 NOK.

Na pobřeží je parádní dřevěný přístřešek.

Moc se nám líbí trávníky a kytičky na střechách domů a přístřešků. Tady je to tak nějak běžné a stále to obdivujeme.

Městem Alta jen projíždíme. Jsou to vlastně dvě městečka spojená v jedno. Alta zabírá 15 km pobřeží a má dvě městská centra. V historii města, se lze dočíst, že město bylo za druhé světové války zcela vypáleno Němci a jeho obyvatelé deportováni na jih země. Malá část jich ale rozkaz neuposlechla a zůstala v oblasti. Tito lidé donuceni okolnostmi přežívali ve vlastnoručně vykopaných dírách v zemi. To je prostě něco neuvěřitelného. Když projíždíme Altou a vidíme překrásné domy, úžasnou výstavbu maličkých bytových domů, u nás bychom řekli „bytovek“ tak opět a stále, klobouk dolů. Je neuvěřitelné, jak je to tu krásné, jak tu lidé bydlí a žijí. Jak mají úžasné domy a opečovávané zahrady. Včera, když jsme přijeli, tak jsem řekla, že jsme přijeli do milionářského města. Tak na nás Alta zapůsobila a přitom tu není nic tak valného, z čeho by lidé byli tolik bohatí. Žádný velký průmysl, žádné velké hotely a resorty pro turisty, nevíme. Každopádně, když si přečteme, co vše museli tady vydržet a vytrpět a když vidíme, jak se dokázali zvednout, musíme je jen obdivovat a my je také obdivujeme.

Odjíždíme směr Lakselv po E6 a projíždíme celou severní a východní oblastí Finnmark. Parkujeme těsně u řeky, kde by Zdenda rád rybařil, ale je to řeka na speciální povolení. Parkoviště je pěkné a pohodové. Dozvídáme se, že povolenka stojí 1300 NOK na den. Po vynásobení třemi je to opravdu hodně.

Dnešní trasa je 174 km