30.6.2016 Flakstad - Norsko

Dnešní den je naprosto úžasný.

Od rána raníčka máme azurové nebe a jestli se to nějak zázračně nezkazí, tak bude přímo bombasticky.

Mám radost, vše odpuštěno. Jsme na Lofotech, ze kterých jsme toho včera teda zrovna moc neviděli. Dnešek vypadá velmi slibně.

Když se podívám na mapu, je to takový jednolitý výběžek propojený hlavní silnicí E10. Jsou to, ale jednotlivé ostrovy, které spojují mosty nebo podmořský tunel.

Kupodivu, zatím jsme nic neplatili, ani mýto, ani tunel. Největší ostrovy mají pro nás naprosto příšerná jména a ve změti jmen vesniček jsou pomalu k nenalezení.

První velký ostrov je Austvågoy, který nás vítá překrásnou přírodou, obrovské hory se tyčí nad silnicí. Mezi ostrovy Vestvågoy a Flakstadoy je velice dlouhý, několikakilometrový podmořský tunel.

Další z ostrovů je Moskenesoy, kde je cíl našeho putování po Lofotech městečko Å . Cestou míjíme jedno z větších městeček Svolvaer.

Pouho pouhých 4400 obyvatel tvoří základ, ale ta spousta lidí, která městem a po nábřeží proudí, to jsou všechno turisté a výletníci.

Spousta hotelů, hotýlků a ubytoven. Plné kavárny a restaurace. Samozřejmě, nejkrásnější, ale i nejdražší jsou hned na nábřeží.

Procházíme si celé městečko a musím opět jen říct, moc hezké. 

Potřebuji dokoupit do polívky mrkev a ještě aspoň jeden pórek. Proběhli jsme všechny tři velké prodejny a bereme tu nejlevnější. Bohužel, mají jen kilové balení, stačily by mě třeba jen tři kousky, ale musím vzít kilový pytlík a k tomu jeden pórek, vše za 33 NOK. S ohledem na to, že jsem ráno prohlásila, vše odpuštěno, tak se ani moc nad tou cenou nepozastavuji. Zdenda mě ještě dorazil svojí úvahou a rozborem situace, že ta cena je vlastně jen závislá na našem úhlu pohledu. Když si prý představím tu šílenou práci, kterou dá vypěstování kila mrkve a jednoho pórku, tak musím prý uznat, že za tu stovku, je to skoro zadarmo. Přiznávám, že můj úhel pohledu je asi dost přízemní, ale kilo obyčejné mrkve za 80,- Kč, tak to už je vyšší dívčí, na kterou nemám.

Městečko Svolvaer vzniklo spojením několika skalnatých ostrůvků. Prostor mezi nimi byl zasypán a tak vznikl umělý poloostrov, kde je dneska hodně krásných dřevěných  domů.

Velmi doporučujeme za mostem na ostrov Vestvågoj uhnout z hlavní silnice E10 do leva na Rv815 a jsme v zemi téměř zapomenuté.

Hlavně, jsme tu skoro sami, což na E10 nehrozí. Tady je to prostě nádherné. Jestli jsme za 28 km potkali 4 bydlíky, tak je to hodně.

Je to minimální zajížďka naprosto úžasným územím. Hlavní trasa je jen o pár kilometrů kratší, ale naprosto úžasná.

Otevírají se před námi hluboké rokle a nesmírně vysoké štíty hor. Vracíme se zpět u Leknesu na E10 do hlavního tahu všech bydlíků.

Je jich tu teda požehnaně. Řekla bych, že jsme v značné přesile na místní osobáky. Ale tak nějak silnice to pojme a není proč si s tím lámat hlavu.

Cestou poněkud vymizely parkovací místa a značně ubylo míst na noční stání.

Cestou jsou dvě velká stání, kde se dá pohodlně zaparkovat i v několika autech. Jedno parkoviště je trošku stranou, tak tady jsou souřadnice.

Druhé, nelze minout. Je u překrásné pláže a na parkoviště se vejde bydlíků opravdu hodně.

Hlavně je tu i spousta karavanů. Perfektní toalety jsou samozřejmostí. Jen mě udivila velká cedule, že tu není něco jako parkoviště na kempování a nikdo si s tím hlavu nijak neláme.

Všichni mají rozložené stolky a křesílka a mnohde se chystá grilování. Předpokládám, že tady všichni na noc v klidu a v pohodě zůstávají.

My ještě jedeme kousek dál na parkoviště, které sice nevíme jak vypadá, ale Zdenda ho našel v navigaci a tak se necháme překvapit.

Musím toho mého šikulku pochválit. Místo je perfektní. Stojíme kousíček pod mostem, hned nad vodou a s božím výhledem. To mám ráda, když otevřu dveře tak buď mám proti sobě hladinu moře nebo jako tady hladinu fjordu a překrásné hory.

Stojíme tady ve třech, takové mezinárodní parkoviště. Francouzi, Rakušáci a my hrdě za Čechy.  Jen mě ještě čeká přebrat fotky z dnešního dne.

Když jsem jen nesměle koukla do foťáku, tak mě polila hrůza. 350 kousků. Samozřejmě, spoustu jich vymažu, ale s ohledem na krásný den, jich ještě dost zbude.

Všechny fotky, které se nevejdou do textu, Zdenda umístí do One Drive, do naší fotogalerie, takže, kdo se chce podívat na Lofoty, ve fotogalerii jich bude ještě dost k prohlížení. 

Dneska máme taky poslední den v měsíci a to pro mne znamená udělat sčot uplynulého měsíce. Předpokládám, že to nebude žádná hitparáda. Minulý měsíc jsme měli veliké výdaje a tento nejspíše nebude o moc lepší. Tak uvidíme. Mýtné brány už nám nějaké byly ztržené z účtu a nějaké si neztrhli. Takže do vyúčtování uvedu jen ty, které nám byly opravdu stržené.

Další mýta budou určitě následovat v dalším měsíci. Vyúčtování mýta vypadá takto a je perfektně přehledné.

 Přesto že se počasí poněkud kazí, výhled z té naší chaloupky na kolečkách je moc hezký.

Uvidíme, jak bude ráno.

Dnešní trasa je, kupodivu, na to jak jsme se courali a jak jsme všude možně zastavovali a koukali a jen obdivovali, neuvěřitelných 140 km