28.6.2016 Innhavet - Norsko

Prší a je opravdu hodně, hodně ošklivo. Nevypadá to na zlepšení, i když odpoledne by mohlo a mělo být slušněji.

Vracíme se do Saltstraumenu na veliké parkoviště, pod mostem, kde se vybírá 200NOK jen od 22h do 8 ráno.

Neviděla jsem žádnou budku výběrčího, nebo netuším, jestli a jak a kdy někdo přijede, ale dovedu si představit, že někdo přijede v 22:05:01 a začne obcházet auta a kasírovat. Pochybuji, že se bude vybírat po ránu. Už vůbec si nedovedu představit, jak někdo tahá spáče z postele před osmou, protože od osmi už je to zase zadarmo.

No, každopádně, my jsme se zadarmo vyspali o tři kilometry dál na pohodlném parkovišti a pod mostem je teď plno aut. Je to přehlídka modelů, ale tak rychlou obrátku jsem hned tak neviděla. Cestovatelé si maelström vyfotí, maximálně něco slupnou a ujíždějí dál. Jen málokdo čeká na hezčí počasí. My tu chceme vydržet do odpoledne. Jednak okolo jedné má vrcholit odliv a hlavně by se mohlo ukázat sluníčko.

Maelström je přírodní jev, který se objevuje čtyřikrát denně.

Je to vlastně přelévání vody z jednoho fjordu do druhého. Saltstraumenský maelström je prohlašovaný za největší na světě a je to ve skutečnosti řada menších vírů, které vznikají, rostou a spojují se a pak se zase rozptýlí. 

Nejhezčí úkaz je, uprostřed úžiny vznikne sloupovitý proud, je to jakoby vystouplá rovná řeka, která je z obou dvou stran ohraničená prudkými výr.

Voda se po stranách této řeky jakoby vaří a víry jsou jednak podobné jak je známe, do trychtýře, jako když vypouštíme vanu, ale hlavně jde voda ode dna v obrovských takových plochých vírech.

Každopádně je to úžasné divadlo, které je stále nové, jiné a nikdy nemůže zevšednět. 

Takže, jak jsem říkala, voda se valí s odlivem do moře, teda do fjordu bližšího k moři a po šesti hodinách se zase začne vracet z moře dovnitř do vzdálenějšího fjordu.

To vše za halasného doprovodu racků, kteří tu čekají na svojí na svůj příděl ryb.

Proti nám je ostrov, plný racků, kde je jejich obrovská kolonie s mláďaty. Jak tak koukám, mláďata racků jsou všude okolo.

Tady jim hnízdí i na střeše dřevníku a před domem na dřevěném stole s lavičkou.

 Mládě už je větší a hezky na zemi. Jak tak koukám, jako mladý jsou teda pěkně ošklivý. Poprvé vidím maličkého mladého racka a nic moc.

Krásný bílo černý kabátek dostanou trochu později.  Saltstraumenská úžina je 3 km dlouhá a jen 150 m široká. Během pár hodin se přeleje 400 milionů kubíku vody z jedné strany na druhou a pak zase zpět.

Voda sebou nese obrovské množství živin, které přitahuje kvanta ryb a ty zase přitahují kvanta rybářů a racků.

Nad námi je obří most, odkud by měl být pohled na maelström ještě lepší, ale mě osobně to tak nepřipadá.

Rozhodně více se nám líbilo se na víry koukat hezky pěkně zblízka.

Počasí se maličko umoudřilo, sluníčko nesvítí, ale aspoň neprší. Jedeme dál směr Bognes, kde bychom se měli nalodit na jeden z našich posledních trajektů tady v Norsku. Přeplavíme se do Lodingenu a to už budeme na Lofotech.

Lofoty jsou prý jedno z nejkrásnějších území v Norsku a i tím, jak jsou poměrně z ruky se tam málo cestovatelů dostane. Většina uhání nahoru na Nordkapp a na Lofoty nezbývá čas. Lofoty si projedeme tam a zpět a pak teprve budeme pokračovat směrem na Nordkapp.

Dnešní trasa je 169 km