24.6.2016 Austahauk - Norsko
Dnešní den bude opět krásný.
Sluníčko svítí od rána a slibuje parádní počasí. Máme před sebou poměrně dlouhou cestu a hlavně trajekty.
Jedeme dál nádhernou přírodou po silnici č.17, tak zvanou Pobřežní trasou Kystriksveien z Steinkjer do Bodo. V Trondheimu v centru je infocentrum a tam Zdenda objevil skvělou knížečku a materiály, vše zdarma, o této trase. Jsou tam hlavně všechny trajekty a jejich časy odjezdů, délka plavby a cena za trajekt. Hlavně, je tam velmi hezky poukázáno na různé zajímavosti po cestě. Průvodce je v tomto směru hodně slabý.
Najíždíme na první trajekt, respektive na cestě je to druhý trajekt, ale my jsme se prvnímu vyhnuli po naší silnici č. 17. První trajekt je o zkrácení cesty a pokud je trocha času navíc, je zbytečný a připravili bychom se o nádherný úsek.
Tak najíždíme až na druhý trajekt Holm – Vennesund. Plavba je dvaceti minutová a stojí 267,- NOK auto do 7 metrů a jedna osoba navíc. Řidič je v ceně auta. Trajekty jezdí co dvacet minut až půl hodiny a je to pohodička. Opět, co říct, jedna velká paráda.
Přejíždíme na další trajekt Horn – Anddalsvag. Opět 20 minut a cena 249.- NOK a zase auto do 7 metrů plus jedna osoba.
Třetí trajekt je dnešní nejdelší a nejdražší. Forvik – Tjotta. Délka plavby je 60 min a cena 449,- NOK a auto do 7 metrů plus jedna osoba.
Podařilo se nám uhrát s kamennou tváří auto do 7 metrů. Jinak je cena vždy minimálně o 50 NOK vyšší, takže, pokud to jde, proč to nezkusit. Tady neměl nikdo v ruce měřák a nikdo se nepodivoval, tak jsme to zvládli. Jen mě docela namíchnul jeden mladíček, který vybíral peníze. Oni totiž obchází před příjezdem trajektu auta a vydávají lístky a samozřejmě inkasují peníze.
Zřejmě je to kvůli tomu, aby se nezdržovalo najíždění aut a trajekt vlastně jakmile najedou auta okamžitě odjíždí. Zřejmě pro seniory mají cenu nižší pro toho druhého vedle řidiče a tak se zeptal, jestli má naúčtovat seniorskou cenu, jako pro mě! Tak to se mě teda hodně dotklo. Délku Flíčka jsem ochotná podhodnotit, ale navyšovat svůj věk? Nikdy! Kdybych to měla přeplavat. Zdenda ani nedutal, protože viděl, jak mě otázka nadzvedla a asi se jen tiše modlil, abych mladíka neroztrhala na cucky.
No a my se teď pohybujeme v další přírodní rezervaci a památce UNESCO a tím je nádherné soustroví Vega. Jeden ostrov se sice jmenuje Vega, ale celá oblast se nazývá souostroví Vega. Je to soubor více jak 6000 mořských útesů, ostrovů a maličkých ostrůvku. Skaliska a útesy, které vyskakují z moře a jsou jen omývány vodou, kde nic neroste.
Ostrůvky a větší ostrovy jsou poslední 1500 let velmi řídce obydleny a lidé se tu po celá staletí živí rybolovem a sběrem kajčího peří. Pocta se zařazením souostroví nesouvisí s přírodní krásou, budovou nebo památkou. Pocta, uznání a obdiv, kterým zapsání do seznamu UNESCO jednoznačně je, je udělen za nesmírnou lidskou vytrvalost s jakou tady na ostrovech lidí žili a dodnes žijí. Celé souostroví je dokladem toho, jak lidé za posledních 1500 let dokázali v tak nehostinných končinách, nehostinných přímořských podmínkách žít, vychovávat nové generace a udržet si jistou životní úroveň. Je to o soudružnosti a nesmírné obětavosti vůči sobě navzájem. Je to o nesmírné vůli a odhodlání. Je to o hrdosti a úctě ke svým kořenům, ke své půdě a ke svým předkům.
Souostroví Vega je něco naprosto úžasného a jen děkujeme tomu pánu nahoře, že nám umožnil to vše vidět za krásného počasí.
Je azurový den a my jen stojíme na palubách trajektů a hltáme tu nádheru okolo sebe.
Je čas hnízdění a na ostrůvkách je spousta ptáků. V jednu chvíli nás na posledním trajektu kapitán vyděsil. Jak si tak plujeme poměrně širokým korytem, najednou jsme uhly a hrneme si to proti malým ostrůvkům.
Nevěřícně koukáme, kam že to jedeme. Bohužel, nešlo to moc dobře vyfotit, ale jedeme přímo na maličké ostrůvky. Až po chvíli jsme si všimli, že mezi ostrůvky jsou tyče a my asi pojedeme mezi nimi.
Podotýkám, že trajekt je poměrně velký a máme naložený dva kamiony, cisternu s mlékem, několik bydlíků a tak dvacet aut. Takže ponor nějaký máme a my projíždíme pár metrů od ostrůvků.
I když ostrůvek, to je ještě hodně lichotivé, spíše jsou to skaliska.
Každopádně jsme projeli, o dno jsme nedřeli a na ostrov jsme nenajeli.
Kdyby to bylo v letadle, věřím, že by celá paluba kapitánovi zatleskala.
Cestou po silnici č. 17 a mezi jednotlivými trajekty je krásný starobylý kostel z roku 1200 a ukázka původních stavení.
Hned vedle kostela je úplně nové muzeum jednak celé oblasti a hlavně v Norsku velmi známého básníka Pettera Dasse.
Určitě se vyplatí sjet ze silnice a udělat si kratičkou zastávku. Kostel je velmi zajímavý moderním pojetím sakrálních výjevů.
Takovéto pojetí Večeře páně, člověk hned tak nevidí.
Dneska jsme taky se Zdendou podnikli experiment, který se nám velmi osvědčil. Peču za jízdy. Jelikož za jízdy vlastně dobíjíme baterky, sluníčko svítí jako o život a my už jsme koláčky snědli, tak jsem za rybářskou úspěšnost slíbila upéct čokoládové muffiny.
Jenže, do odpoledne pojedeme a k večeru péct nemohu, protože bychom taky večer nemuseli mít dost proudu. Tak jsem o obědě zadělala těsto, nacpala to do kalíšků a remosku jsme zabezpečili na plotně tak, aby nám neodcestovala na zem nebo jen, aby se neposunula za jízdy a necestovala po kuchyni. Zabezpečili jsme klasicky odvětrání měniče a můžeme péct. Nastavila jsem si minutku, abych na milé muffiny nezapomněla a za 40 minut máme za jízdy, bez ztráty květinky, pohodlně upečeno. A tady je výsledek.
Zajíždíme ještě k potravinám Rema 1000 na internet. Máme ji kousíček od naší trasy, potřebujeme se domluvit se Zdeňkem a Álou, kteří jsou kousek nad námi a SMS vše neřeší. Tak se vše podařilo, domluvili jsme se a zítra nebo v neděli bychom se měli setkat. Zdeněk navrhnul místo, které zná a kde už byl a kde se dá rybařit. Mě to je celkem jedno, protože tady je krásně všude. Počítáme, že strávíme společně neděli a v pondělí pojedeme my nahoru na sever a oni už směr k domovu, dolů na jih.
Rema 1000 je vynikající na připojení na internet, ale jen pokud je nějaká pomůcka jako třeba zesilovací anténa na WIFI. Jinak internet se dá pohodlně chytit uvnitř prodejny, ale to je dost nepohodlné. Rema 1000 je přesně jako náš Lidl. V Norsku jsme zatím neměli s internetem problém a připojili jsme se zatím skoro všude, kde jsme potřebovali. Stránky jsme stejně nikdy nemohli vkládat na zakoupeném tarifu, na to jsou příliš kapacitně náročné.
Odpoledne jsme si našli skvělé stání u moře, v Alstahaug, a grilujeme Zdendovy báječné ryby.
Hlavně tresky jsou vynikající. Původně jsme chtěli grilovat na ohni, ale tady to nejde. Ještě, že jsme si na cestu pořídili gril, protože jinak by to byl dost problém a v autě ryby dělat nechci.
Zdenda rozpálil gril a vrhnul se jako vrchní grill mistr do díla. Za chvíli jsme už baštili vynikající mořské tresky. Je to můj šikulka a velký lovec a ty muffiny si plně zasloužil.
Je 21:51 a jak je vidět, sluníčko se konečně pomaličku sklání a začíná zapadat.
Moc se mu nechce a ono také vlastně ani kloudně nezapadne.
Dnešní trasa je 178 km
