21.6. 2016 Orkdal - Norsko

Počasí se dle očekávání a předpovědi zhoršilo, ochladilo se a prší.

Takže nic moc. Snad je pomalu lepší, blažená nevědomost. Jak to vypadá a jak se já osobně domnívám, někdy je lepší, když člověk neví, jak bude a pak je aspoň trochu překvapený.

Jedeme dál, opět bočními silnicemi a vyhýbáme se dálničnímu tahu E6. Zdenda tvrdí, a má naprostou pravdu, že dálnic si ještě užijeme až nad hlavu a když to jde, tak proč nejet postranními silnicemi.

Opravdu vidíme mnohem víc. Hlavně jsou to naprosté samoty. Hospodářská stavení jsou parádní a je vidět, že vše co má ruce se zabývá pící na zimu.

Všude se seká tráva, suší a balí do obrovských balíků. Všude vidíme spoustu mechanizace, velmi moderní, hodně nových traktorů a spousta krav a ovcí.

A protože jsme v kraji trollů a nic valného se kolem nás neděje, mohu se alespoň krátce zmínit kdo to jsou vlastně ti trollové. Jsou nejstarší, nejtajemnější a nejnorštější ze všech nadpřirozených bytostí, které se tu vyskytují. Už jejich výskyt je zajímavý.

První výskyt trollů  datujeme do poslední doby ledové.  Jsou to bytosti stvořená z temnoty a stínů a vyskytují se všude okolo nás, samozřejmě nejvíce v oblasti, ve které se zrovna pohybujeme.

Tedy okolo Stezky trollů a celá západní oblast fjordů. V temných lesích a v hlubokých fjordech se jim daří nejlépe. Na zasněžených vrcholcích hor a samozřejmě v těch největších vodopádech. Jak všichni vědí, trollové se dožívají stovek let a podle očitých svědků mají jednoznačně na rukou a nohou pouze čtyři prsty a příšerně dlouhý hrbolatý nos. Obzvláště zajímavá stvoření mají ještě k tomu všemu huňatý ocas a někteří, obzvláště výjimeční trollové  mají tři hlavy a na každé hlavě tři oči. Naše ježibaba z perníkové chaloupky je proti nim vyloženě krasavice. Dále, jejich nenávistný odpor ke kostelním zvonům je také pověstný.  Panuje přesvědčení, že přestože jsou výbušní a mrzoutští, k lidem se chovají veskrze slušně a jsou přátelští. K nejznámějšímu trollu patří slizké stvoření z horských jezírek Nokken a krásná bájná pokušitelka Huldra, která svádí mladé muže a které pak zavleče do lesů. Jedinou obranou takového nešťastníka je, dovléct slečnu Huldru k oltáři nebo alespoň do kostela.

V Norsku je ještě spousta dalších zajímavých mystických stvoření, ale domnívám se, že trollové nám pro představu bohatě stačí.

Nicméně my ujíždíme dál a málem bych se zapomněla zmínit o tom, jak jsme hned po ránu byli zkasírovaný.

Kousek za naším nočním parkovištěm Atlantická silnice končí a vjíždíme do děsně dlouhého a parádního tunelu, bratru za 130 NOK.

Platí se tam totiž každá osoba navíc. Řidič se nepočítá, někdo musí to auto řídit, ale kdo je navíc, tak ten se musí zaplatit. Osobní auta a bydlíky jsou za stejnou cenu. Z tunelu je výjezd přímo u města Kristiansund.

Naštěstí se počasí přes den trošičku umoudřilo a tak podnikáme průzkumnou cestu místními stezkami, protože silnice se tomu říct rozhodně nedá.  

Zdenda tvrdí, že to má pod kontrolou a tak mu budu věřit.

Dostáváme se na lesní cestu a kolem nás je mnoho kilometrů jen několik farem a několik stovek ovcí.

Ovce jsou absolutně všude a nejlépe na naší silnici. Úžasná záležitost.

Tak až do takových výšin jsme se po té štěrkovici dostali.

Jsem docela zvědavá, kam dojedeme, ale Zdenda si cestu užívá a tak jsem v klidu. 

Na noc parkujeme kousek od Tronhejmu, kam se zítra chceme jít podívat.

Uvidíme, jestli dopadneme podobně jako v Bergenu. Zdenda plánuje parkovat na velkém parkovišti Rema 1000 a tam bychom mohli být alespoň trošičku pod ochranou.

Dnešní trasa je 265 km