20.6.2016 Atlanterhavsvegen - Atlantická silnice - Norsko

Počasí opravdu vyšlo, tak jak mělo.

Včera večer se mraky roztrhaly a my konečně viděli údolí pod námi.

Je to nádhera a ty příšerné dva dny čekání se bohatě vyplatili.

 Pod námi je obrovské údolí, které vede do dáli a Stezka trollů. Ta je přímo úchvatná. Autíčka jsou jako miniaturní krabičky od sirek.

Velké parkoviště je úplně nově vybudované. Na Google Earth je ještě v rozestavěném stavu, ale dneska už vše funguje.

Restaurace je čerstvě dodělaná a ještě tak nějak v najížděcím provozu. Perfektní asfalt na celé ploše, která je fakt velká. Toalety, které se sice na noc zavírají, ale jsou čisté a je jich požehnaně.

Teplá voda a mega zásoby toaletního papíru, jsou samozřejmostí. Vyhlídky nad vodopádem se povedly. Jsou celkem tři a opravdu, ta poslední, nejvzdálenější je parádní.

Lidi se závratí tu mají dost problém. Vše je nově udělané a velmi efektně a nákladně. Tleskám takovému dílu. Silnice je taky nově upravená, a přestože je velmi úzká, jen na jedno auto, tak je po celé délce, až dolů sousta rozšířených míst, kde se dá vyhnout.

Během chvíle je parkoviště úplně plné a další a další auta, bydlíci a autobusy jedou nahoru. Tak, ono jich zase spousta hned odjíždí, takže je to takový neuvěřitelný kolotoč návštěvníků. Nejvíce je tu Číňanů. Nemyslím si, že to jsou Japonci, protože mají strašně špatné zuby. Japonci si o své zoubky pečují. Ale jinak jsou to ohromní turisti. Mají ze všeho takovou radost a tak si vše fotí, že my jsme proti nim úplní břídilové.

Balíme Flíčka a jedeme dolů směrem k pobřeží. Silnice má sklon 10% a je to jeden z největších sklonů, co jsme zatím jeli.

Jedenáct silničních vlásenek  až dolů je vlastně po celé své délce jednoproudý. Výstavba v roce 1936 trvala šest let a teď má nový kabátek.

Mimochodem, velmi kvalitně a precizně položený. Cestu nám zpestřuje několik vodopádů, tak nevím, co dříve fotit a večer přebrat a vymazat fotky, aby jich nebylo tolik, bude zase peklo.

Takže vodopády, jsou tady tři veliké a spousta prcků, kteří se přidávají. Hlavní a největší je dosti hlučný, sto osmdesát metrů dlouhý Stigfossen. Píší, že je to hřmící vodopád.

Nevím, jestli hřmící, ale kravál dělá teda pěkný. Není slyšet vlastního slova.  Silnice, kterou jedeme dolů, byla nedávno prohlášena za Národní turistickou trasu a musíme jen smeknout pomyslný klobouk, protože ta silnice je absolutně perfektně udělaná.

Bezchybný asfalt a spousta míst, kde se můžeme vyhnout navzájem. Všichni, bez výjimky jsou neuvěřitelně ohleduplní.

Sjíždíme do národního parku Reinheimen, který je třetí největší v Norsku.

Prý se tady stále vyskytují divocí sobi, ale my je vidíme jen na značkách podél silnice. Kdoví, jestli tady vůbec nějaký sobi nebo losi mají. Začínám o této skutečnosti velmi silně pochybovat.

Ujíždíme do města Andalsnes, kde je několik čerpacích stanic.

Potřebujeme dotankovat naftu a tentokrát i plyn. Ten, jak víme je ve městě, asi 30 km od nás. Je pondělí dopoledne a podle všech rad a doporučení, by měla být nafta v pondělí dopoledne nejlevnější.

Je to opravdu tak, ale musí se chytnout sleva včas. Kolem poledne se začne cena zvedat a odpoledne už je o 3 NOK výš než ráno a tak se bude držet celý týden. Je docela možné, že pumpy začínají zlevňovat už v neděli odpoledne, ale kromě prvního pondělka odpoledne, jsme skutečně další pondělky natankovali mnohem levnější naftu, než je běžná cena. Plyn kupodivu mají také, ikdyž na naší mapě vyznačený není. Tak tankujeme naftu za 11.79 a plyn za 8.49 NOK. Odpoledne už je běžně cena kolem 14.50 NOK. Nicméně, minulé pondělí jsme natankovali ještě levněji 10.68.

Ujíždíme dál okolo fjordů na Atlanskou oceánskou silnici. Je to dnešní cíl a podle všeho, je to nádherný kus cesty.

Úmyslně se vyhýbáme trajektům a celou oblast objíždíme hezky po suchu. Není to nijak hrozivá zajížďka, ale krásná cesta stojí za trochu času. Cestou míjíme několik parádních parkovišť a vybíráme si to správná a nejhezčí na oběd.

Je skvělé, že na cedulích je napsáno za kolik kilometrů bude další. Opět, čisťounké toalety, teplá voda a všude uklizeno. Ještě když nám svítí sluníčko, tak není na co si stěžovat.

 

Držíme se hnědých cedulí na kterých je vyznačený směr na Atlanskou dálnici a za chvíli už přejíždíme první most.

Celkem osm mostů spojuje 17 ostrůvků. Mě to vychází na šestnáct, ale prý jich je sedmnáct, tak nebudu polemizovat.

Nicméně, počasí se už valem horší a vypadá to, že za chvíli bude pršet. Několik velkých parkovišť nám nabízí stání na noc. Opět spousta bydlíků. Hlavně z Německa, ale to je asi běžné. Parkujeme a jdeme si prohlédnout jeden ostrov odkud je vyhlídka na další. Akorát začíná příliv z Atlantského oceánu. Vlastně poprvé jsme takto u Atlantského oceánu. Pokaždé jsme byli někde zastrčený v nějakém fjordu, ale teď se koukáme poprvé na oceán.

O dnešku můžeme říct, že byl veskrze úspěšný.

Natankovali jsme naftu za slušnou cenu, nemuseli jsme jezdit pro plyn bůhví jak daleko, dočerpali jsme vodu do nádrží, svítilo nám sluníčko na Stezku trollů, chytli jsme ještě sluníčko na Atlantské oceánské silnici a kupodivu jsme dneska neplatili žádné mýto, trajekt nebo tunel.

Což je s podivem a marně pátráme, jestli jsme nějaké platidlo nepřehlídli, protože ujet takovou štreku a nezaplatit aspoň něco málo, tak to je hodně nezvyklé.

Dnešní trasa je 208 km