19.6.2016 Trollstigen - Norsko

Stále prší a je veskrze no, jak to napsat slušně, hodně ošklivo. Stojíme na velkém parkovišti a čekáme na sluníčko.

Sluníčko být zrovna nemusí, ale hlavně, aby nebyla ta šílená mlha. Po ránu je vidět na pár metrů.

Parkoviště se ztrácí v mlze a do údolí, jasně, nevidíme vůbec. Je nám líto odtud odjet a nechat si ujít úžasný výhled do dáli. Celý den sem přijíždí jeden autobus za druhým a spousta aut s turisty. Takže to tu musí být hezké, jinak by se sem tolik návštěvníků nehrnulo.  

Takový krásný máme výhled z auta.

A takto krásně vypadá Stezka Trollů z vyhlídky, na kterou zatím tápeme v mlze.  

A protože sedíme v autě a čekáme, mohu se vrátit k Norským ropným fondům a Norským fondům, které známe hlavně z památek.

Jak jsem se už mnohokrát zmiňovala, Norsko byla téměř nejchudší země v Evropě. Norsko se potácelo na samém ekonomickém dně a zoufale potřebovalo investice, půjčky a zahraniční pomoc. Hlavně a především polární kraje byly velmi zaostalé. Téměř žádná infrastruktura. Po nálezu ropy v 70 letech minulého století se vše obrátilo a hlavně, díky vládě, která si nenechala rozkrást nalezené bohatství od nadnárodních firem a několika málo podnikatelů. Socialistické vlády se nejprve rozhodly z výnosů z těžby ropy začít jako první, budovat tolik potřebnou infrastrukturu. Poté byly výnosy použity na splácení státních dluhů. To skončilo v roce 1995, kdy bylo Norsko plně oddluženo, a vláda vytvořila, založila Norský ropný fond. Tento fond má za cíl zabezpečení blahobytu příštích norských generací což je v překladu, zabezpečení dostatečně vysokých prostředků na penze, zdravotní péči pro norskou stárnoucí populaci. Státní penzijní fond je největším veřejný fond v Evropě. Dnešní hodnota fondu je okolo 765 miliard dolarů. Manažeři fondu jsou vázáni velmi přísnými pravidly a pod dozorem jednak veřejnosti a celé vlády. Nesmí investovat do problémových firem, které buď jsou podezřelé ze znečišťování přírody, nebo používají dětskou pracovní sílu anebo, jsou jen podezřelý z porušování lidský práv. Na vše ještě dohlíží Norská centrální banka. Norsko se stalo jedním z největších světových investorů a je na světové ekonomické scéně velmi vážené a respektované. Právě za tak zodpovědný přístup k národnímu bohatství.

Další a poslední o čem bych se ráda v krátkosti zmínila, jsou Norské fondy, které jsme tak často viděli, hlavně v Polsku, na kulturních památkách. Často jsme zaznamenali, že to či ono bylo rekonstruováno za pomocí Norských fondů. Co to vlastně ty Norské fondy jsou?

• Trochu si vypomůžu a dám do textu pár fotek z minulých krásných dnů. 

Nejdříve musí v roce 1994 vzniknout EHP Dohoda o Evropském hospodářském prostoru, kam odvádí veliké částky Norsko, Lichtenštejnsko a Island. Tato dohoda umožňuje volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu v rámci vnitřního trhu. Dohoda o EHP rovněž obsahuje společný cíl snížit sociální a ekonomické rozdíly v Evropě. Od chvíle, kdy dohoda v roce 1994 vstoupila v platnost, přispívá Island, Lichtenštejnsko a Norsko k hospodářskému a sociálnímu pokroku v méně bohatých zemích EU a EHP. Protože to bylo hodně složité a Norsko si přálo ještě výrazněji některé projekty preferovat tak vznikly Norské fondy. Ty jsou hlavně viditelné právě na kulturních památkách. Norsko je hlavním přispěvatelem do obou mechanismů – fondů  (Fondy EHP: 95,8% a Norské fondy: 100%).  Pro ilustraci je zajímavé toto:  10 států, Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko, které vstoupily do EU v roce 2004, mělo 75 milionů obyvatel, ale jejich společný hrubý domácí produkt byl menší než HDP Norska a Švýcarska dohromady, přičemž tyto dva státy mají celkem pouze 12 milionů obyvatel.

V období 2004-2009 poskytlo Norsko, Island a Lichtenštejnsko podporu ve výši 1,307 miliardy EUR. Příspěvky pro jednotlivé země se odvíjely od počtu obyvatel a HDP na obyvatele. Největším příjemcem se stalo Polsko, následované Maďarskem, Rumunskem a Českou republikou.

Tyto všechny informace jsou volně dostupné na internetu a v průvodcích. Je dobré znát nejen historii země, kudy projíždíme, ale je dobré si občas něco přečíst i o ekonomice země jako takové. Někdy je to hodně poučné a někdy je to smutné. Když si představím, jak velké národní majetky a bohatství se podařilo několika vládám u nás bezpečně a beztrestně rozkrást, tak je mi z toho smutno. Je mi smutno z toho, jak tady vidíme zemi, která byla na kolenou a dneska je to druhá nejbohatší země celého kontinentu, díky slušnosti a zodpovědnosti svých volených zástupců. Jistě, mnozí mohou říct, vždyť mají ropu, to se jim to bohatne, ale ropa je i v jiných zemích a lidé se tam nemají tak dobře jako tady, my jsme zase měli jiná bohatství, která jsme prodali za hubičku, rozdali gaunerům, nechali si ukrást jen díky aroganci vládních úředníků. Škoda mluvit. Je mi smutno z toho, když vidíme, že to jinde jde a u nás nevíme, co bude za týden, za rok. Ale Norům to velmi a z celého srdce přejeme. Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Ostatně, tradiční více jak 80% účast při volbách je dostatečně přesvědčivým argumentem.

Tak a tím bych už uzavřela ekonomické zamyšlení nad Norskem a budeme se věnovat krásám přírody. Pokud teda, se počasí aspoň trošičku umoudří a usoudí, že už toho deště a mlhy bylo až nad hlavu. Je neděle poledne a jdu vařit nedělní oběd.