10.6.2016 Preikestolen - Kazatelna - Norsko

Dneska je v plánu velký výlet na Preikestolen neboli Kazatelna. Podle fotek a průvodce obrovský masiv skály, který se tyčí nad fjordem. Odjíždíme z našeho parkoviště u Rema 1000, kde nás nikdo nerušil a ani nevyhazoval. Tak brzo ráno vyjíždíme v obavách, aby pro nás bylo na vrchním parkovišti ještě místo.

Parkoviště je obrovské a místa jak se ukazuje je dost. Cestou je maličké parkoviště, velmi dobře značené, kde se dá vypustit odpadní voda, napustit čerstvá do nádrže a ještě se zbavit toalety.

To vše zadarmo a perfektně čisté a upravené, včetně toalet pro nás. Norové jsou jedničky, ale o tom ještě později.

Parkoviště funguje na bránu, která se sama otevře a parkovné se platí až při odjezdu. Hned jsme nasměrovaný na stání pro bydlíky. Balíme a jdeme s ostatními stoupat k výšinám. Mapa hned na začátku nám krásně ukazuje, kudy půjdeme.

Tady jsme ještě byli plný elánu a sil. Vzala jsem sebou oběd, klasický těstovinový salát, jablíčko, v termosce čaj a spoustu vody.

Kdyby se zkazilo počasí, beru ještě pro nás oba dva nepromokavé bundy. Za zmínku stojí naše, opravdu, netradiční hole.  V době skládacích turistických holí dvou i třídílných, odpružených a s různými bodci, my zůstáváme věrni našim, ryze osobním holím, ke kterým máme silnou citovou vazbu.

Zdenda má klasickou, pánskou sukovici, tureckého původu se speciálním gumovým zakončením alá špunt, tak já se mohu pochlubit odlehčenou verzí, dámské bambusky,  vzácně, divoce rostlé na Krétě. To hned tak někdo nemá.

Jdeme do kopce, jak jinak. Cesta je kamenná a je vidět, že se snažili jí co nejlépe upravit. Obrovské množství lidí jde před a za námi. Kazatelna je jedna z největších turistických atrakcí Norska a tak se není čemu divit. Preikestolen je totiž skalní blok monumentálních rozměrů, tyčící se do výšky 604 m. n. m.

Tento skalní útvar je jedinečný tím, že je výrazně vybočený ze svislé skalní stěny do strany, a na jeho vrcholu se nachází rozlehlá plošina o úctyhodných rozměrech zhruba 25 x 25 metrů.

Na vzniku Preikestolenu se podílel před desítkou tisíc let mohutný ledovec, jenž svou vahou způsobil odtrhnutí části skalního bloku. Stoupáme k výšinám a Zdenda se samozřejmě snaží o svého mužíka.

Hezky se mu vydařil a jak je vidět, turisti z Japonska okamžitě fotí jeho výtvor.

Cesta nám trvá více jak 2,5 hodiny a mohu říct, stálo to za to. Navzdory hrozícím omrzlinám, hladu a žízni, navzdory nepřízni osudu, stálo to za to.

Jak se blížíme k plošině, otevírá se před námi nádherný pohled na celý Lysefjord.

Je to kouzlo a pohádka. Nádhera a úplně chápu cestovatele, kteří se sem, do Norska, stále vracejí.

Přímo pod námi se rozkládá 40 km dlouhý Lysefjord, který je stejně jako Preikestolen ledovcového původu. Název fjordu byl odvozen pravděpodobně od zabarvení skal, jež ho obklopují, a lze ho přeložit jako Světlý fjord. Z vrcholu skalní plošiny je zcela mimořádný výhled na Lysefjord a přilehlé skály.

Není bez zajímavosti, že v roce 2011 byl Preikestolen – Kazatelna v hodnocení od CNN a Lonely Planet spolu s Viktoriinými vodopády a oblastí Grand Canyon označen za jedno z nejúchvatnějších vyhlídkových míst na světě.

No a když už jsme na vrcholu a obdivujeme nádhernou a nedotčenou přírodu okolo, můžeme si říct něco i o historii této skalní vyhlídky. Preikestolen se stal turistickým cílem až okolo roku 1900. Tehdy cestoval Thomas Rundulf, nadšený sportovec a aktivní gymnasta, na palubě parníku, jenž projížděl Lysefjordem. Kapitán lodi mimoděk upozornil Rundulfa na pozoruhodnou skalní formaci.Jeho výstup na Preikestolen se datuje jako počátek zdejšího turistického ruchu. V roce 1949 byla vybudována Preikestolhytta, chata zajišťující návštěvníkům záchytný bod a dneska je to i naše parkoviště. Silnice vedoucí k této chatě byla dokončena roku 1961 a my už dneska máme úplně nový asfaltový koberec a silnice je i rozšířená.

Nejvíce co nás udivilo je absence jakýchkoliv zábran, aby turisti nepadli dolů jako hrušky ze stromu. To co někteří jsou schopni dělat na samém kraji je udivující. Je pravdou, že v Norsku se jedná o obvyklou praxi.

Na místech, která jsou jinde obehnána vysokým plotem či ochranným zábradlím, tady nic podobného není a nebude.

V roce 2013 se zřítil z plošiny nešťastnou náhodou turista ze Španělska a tento případ otevřel mezi Nory diskuzi, zda je žádoucí zde vybudovat systém zábradlí. Naprostou většinou byl záměr zavrhnut. Taková opatření nejsou v souladu s norskou mentalitou. Vyjma výše zmiňovaného případu nedošlo na Preikestolenu k žádným neštěstím a ztrátám na životech v důsledku nechtěného pádu.

Zajímavostí je, že v jiných turistických destinacích, které jsou v tomto ohledu zabezpečeny velmi pečlivě, se tak děje poměrně často a turisti mnohem více riskují a přichází daleko častěji k úhoně. Faktem je, že i nás poněkud udivilo, že je zaznamenán jen tento jediný případ zřícení turisty.

S polednem se na plošinu nahrnula spousta lidí. Všichni, stejně jako my mají sebou nějaké jídlo, sedí na skále a baští svůj zasloužený oběd. My jsme si vybrali poněkud vyvýšenou plošinku, abychom měli přehled, a jen sledujeme, jak pořád někdo přichází a nikdo neodchází. Každá nová skupinka přijde, sedne si na zem, vybalí svačinu a sedí, baští, obdivuje a fotí, samozřejmě, včetně nás.

Kupodivu, se sem stále v pohodě všichni vejdeme. No a pak už sluníčko začíná zapadat a je čas na návrat.

Cesta dolů je už lehčí, ale máme toho plný kecky. Škoda, že není léto, protože jezírka po cestě přímo lákají k vykoupání a koupat se tady normálně smí. Nikde žádný zákaz, dokonce u jednoho jezírka je piktogram plaváčka. Jen co tu opravdu chybí, jsou aspoň nějaké toalety.

Nejsou tu vůbec žádné. Odpadkové koše také nejsou, ale všichni si nesou svoje odpadky zpět a skoro žádný nepořádek nikde vidět není. Při tak ohromném množství turistů je to obdivuhodné. Všichni jsou nesmírně disciplinovaný a to minimum nepořádku co jsme zahlídli, nestojí ani za zmínku. Tady je to tak nádherné, že si skoro nikdo nedovolí nic odhodit. Ještě se nám ohromně líbilo zdravení. Všichni se zdraví navzájem, a když pustíme před sebe mládež anebo jim uhneme na nějaké úzké cestě, protože jsou rychlejší, tak všichni bez výjimky hezky pozdraví a poděkují.

Jedno jezírko nám posloužilo k ochlazení bolavých a unavených nohou.

Krásný výlet a krásný den. Jen jsme si u auta dali kávu a jedeme zpět na naše parkoviště. Celodenní stání tady stojí 150 NOK s tím, že je to jednotná cena jako pro karavany, bydlíky, osobní auta a autobusy. Jen je potřeba mít kartu VISA nebo Mastercard, protože jinak lze zaplatit jen mincemi a tolik NOK v mincích má málokdo. Divné, ale je to tak a funguje to.

Na zpáteční cestě se zastavujeme na parkovišti u silnice, jak jsem se zmínila hned na začátku, a tankujeme vodu do nádrže na další cestu.

Jsme utahaný a vyfoukaný. Dnešní trasa byla 4 km do kopce a 4 km z kopce. Nic moc, ale nám to teda ke štěstí bohatě stačilo.