3.6.2016 Tanum - Hällristningar- Švédsko

Ráno zvedáme kotvy a míříme na západ, směr Tanum, další památka UNESCO na naší cestě.

Parádní most, ale těch si později asi ještě hodně užijeme. 

V cestě máme velkou IKEA a tu si nechci nechat ujít.

Jelikož máme veskrze rádi nábytek a doplňky z jejich nabídky, dost nás zajímá, jestli je nabídka stejná jako u nás a nebo, jestli jsme klasicky šizeni.

Nevím, ale řekla bych, že je to hodně stejné. Jen cenově mě to trošku nevychází. Přišlo mi, že některé věci, které si velmi dobře pamatuji tu jsou i po přepočtu lacinější, ale to může být jen dojem.

Stále nevíme, jaké tu mají mzdy a kolik stojí běžný život, ale asi se po tom nebudeme nijak valně pídit. Je nám to stejně k ničemu a cenu nafty nám to nezlevní. Pro nás je tu pekelně draho. Dneska jsme tankovali, protože jsme se na internetu dočetli, že ceny v Norsku by měly být ještě vyšší než tady. Tak jsme ještě dotankovali nejlevnější naftu, jakou jsme po cestě objevili a i tak mě braly mrákoty. Litr nafty je za 12,78 SEK což je tedy něco příšerného. Kurz je momentálně 2,895 Kč / 1 SEK. To nám háže pomalu 36 Kč za litr nafty. V Norsku by měla být nafta ještě asi o 1,5 Kč dražší. Tak uvidíme, jak to bude. Zároveň jsme se dneska potřebovali zbavit ještě 20 Eur přeměněných na švédské koruny. Měli jsme je jen pro jistotu a rezervu, kdyby bylo potřeba něco opravdu nutně zaplatit a eury to nešlo. Nejenže jsme byli při výměně nechutně oškubaný, ještě jsme si za to pomalu nic nekoupili. Jako správná hospodyně jsem zavelela, že to utratíme za potřebné potraviny jako je chleba a podobné. Je to hrozné, ale koupili jsme dva chleby zlevněné o 50%, kterým bude končit záruční doba za týden, to zvládneme, jeden nacpu do lednice, jeden toustový chleba s trvanlivostí 14 dnů, ½ kg jogurtu v akci, hlávku zelí 1,75 kg, 1 kg těch nejlevnějších jablek v síťce a 400 gr obyčejných párků v akci a to vše za 560,- Kč. Dobré co?

Je ráno a klasicky píšu a Zdenda ještě spí. Jsme na velikém parkovišti u Muzea v Tanumu.

Včera jsme prostáli na parkovišti u benzinky. Zdenda si dával do kupy svůj počítač. Hlavně potřeboval dostahovat tu svojí navigaci do počítače na kterou je tak zvyklý. Ale o tom a o ní jsem se už zmiňovala. Naštěstí se dobrá věc zdařila. Teď máme skvělý internet z muzea, ale zase jen díky naší anténě. To je taky zajímavé. Muzeum má volnou WIFI síť, ale pár kroků od něj ji nevidí ani jeden počítač. Připojili jsme anténu a síť máme a silnou. Plný signál. Očekávala bych, že bez antény budeme mít takhle silný signál aspoň slaboučký, nebo se signálu jen dotkneme, ale nic, ani ťuk. Zdenda byl na internetu zase až do pozdní noci, to já už dávno spím. Jen plánujeme ještě jako poslední věc dokoupit rozdvojku. Jestli vůbec něco takového prodávají. Abychom mohli být na anténě oba dva. Takhle je to o tom, kdo je rychlejší, což samozřejmě obvykle prohraju. Hlavně, Zdenda si jako první, když dorazíme dělá domácí úkoly do stránek.

Což je mapa dnešní trasy, parkovací karta, parkovací místo a hlavně, pokud to jde, místo na Google Earth, kde právě stojíme. Mojí prací je zásobování, krmení posádky, úklid ubikací, praní pro mužstvo a další, daleko důležitější a samozřejmě, mnohem příjemnější úkony spojené s cestováním. Hlavně každý den přebrat fotky. To je někdy dost náročné. Pokud se zadaří a fotek je hodně, tak to bolí. Fotky musím roztřídit a vybrat něco alespoň trošičku slušného a překopírovat je do složek. Jedna složka je pro mne do textu, jedna je do fotogalerie do One Drive do stránek, jedna je do našeho archivu na pevný disk, další jako včera do galerie UNESCO na stránky. Takže ráno musí být karta na foťáku prázdná, jinak by v tom byl děsný zmatek. Klasika, za pár dnů už bychom nevěděli, co kde bylo a odkud ty fotky vůbec jsou.

Švédsko, to je nádherná krajina, krásné domky a statky tradičně dřevěné natřené na mahagon s bílým lemováním. Krásné pastviny, louky a mohutné lesy. Všude spousta zeleně a takové, jak bych to nejlépe nazvala, pohody a na každém kroku je patrný úžasný vztah k přírodě. Tím, jak je tu hodně prostoru, tak domky jsou hodně daleko od sebe rozházené a na nás to působí velmi malebně. Jak jsme u nás zvyklý, že je ves v chumlu okolo kostela a okolo jen pole, tak tady je to les, dlouho nic, pak louka a někde je jeden statek, nebo spíše dům s hospodářskou budovou. Hodně tu mají krávy, ne moc velká stáda, ale několik krav na mléko a ty se pasou na velké ploše s trávou po břicha. Zřejmě tady bude fungovat něco jako v Holandsku, systém svážení mléka do mlékáren od malých chovatelů.

Přijíždíme do Tanum, významné to lokality z doby bronzové, zapsané na seznam světového dědictví UNESCO v roce 1994.    

Je to jediná památka, kterou ve Švédsku navštívíme. Tak, oni toho tady nemají nijak moc, ale vše je poměrně z ruky a hodně daleko od naší trasy.

Množství prehistorických hrobů potvrzuje, že oblast Tanum byla v době bronzové hustě zalidněna (ve Skandinávii se jedná o období 1800 – 500 př. n. l., ve střední Evropě začala doba bronzová asi o 500 let dříve). Jedná se o skalní rytiny, které patří k nejstarším objeveným skalním rytinám na světě.  

Díky archeologům a vykopávkám dneska víme, že lidé na severu před čtyřmi tisíci lety žili ve velkých několikageneračních domech, nosili volný oděv z hrubé tkaniny a ženy si prý potrpěly na komplikované účesy.

Půdu obdělávali jednoduchým dřevěným náčiním, pěstovali obilí, chovali psy, kozy, ovce, koně, hovězí dobytek a prasata. 

Pomocí oštěpů, luků a šípů lovili divokou zvěř, chytali ryby a sbírali lesní plody a ořechy. Tolik odborné texty.

Jen by mě s dovolením zajímalo, jak archeologové zjistili, nebo objevili, že si ženy potrpěly na komplikované účesy. Z obrázků, jak je patrné to patrné teda není. Zvláště, když, jak se uvádí, že na obrázcích jsou téměř výhradně zobrazeni muži s patřičně zvýrazněným přirozením. To asi aby nedošlo k mýlce, o koho že se to jedná.

 Více podrobností pro milovníky historie uvedu do kapitoly UNESCO.

Každopádně celý areál je úžasně koncipovaný a perfektně upravený. Za velkou budovou, kde je muzeum a prodejna suvenýrů, jsou na louce dvě rekonstrukce domů, kde a jak se dříve žilo a bydlelo. Je tady s námi i plný autobus dětiček a zaměstnanci areálu se jim věnují.

Děti mají rozdělené do skupinek. Jedna obkresluje znaky, jedna sedí uvnitř chýše – domu a ochutnávají něco jako chleba, placičky upečené na kameni a další skupina se učí vázat provazy.

My se jdeme podívat dál do lesa po naučné stezce,

která nás velikým obloukem přivádí k chloubě zdejší lokality a to veliké kamenné desce s obrazy v kameni.

Cesta pokračuje do lesa, kde je významné pohřebiště, které je jak jinak, no, samozřejmě na kopci.

Je vedro, dneska máme přes 30°C a několikakilometrová túra je no, trochu náročná.

Potůček a Zdenda hned zkoumá, jestli tu jsou ryby.

Historie nehistorie, stojíme kousek  a pstroužek k večeři by prý nebyl špatný.

Ryby tu asi budou, ale tady se psala historie a Janáčka zajímá, jestli tu může chytat.

 Samozřejmě vše je perfektně upravené, cestičky jsou vysypané dřevěnou drtí a všude je čisto.

Aby náhodou nikdo neuklouzl, všechny dřevěné schody jsou pobité jemným pletivem.

To jsme ještě nikde neviděli. Jo, a všichni se zdraví. Usmějí a pozdraví. Starším lidem vůbec nedělá problém pozdravit jako první a my se samozřejmě zahanbit nenecháme. Hlavně, je vidět, že je zdravení těší a jsou na pozdrav a pousmání zvyklý. To máme rádi.

Zůstáváme na parkovišti na noc ještě s dvěma kolegy, kteří přijeli taky na prohlídku a přespání. Parkoviště je nesmírně pohodlné a velké. Zítra už nás čeká báječné Norsko.

 Dnešní trasa je 70 km