1.6.2016 Parkoviště Shell - Švédsko

Pohodlně jsme přespali na moc hezkém parkovišti přímo u moře a přesouváme se k památce UNESCO, kterou máme cestou a to k Tanum, kde jsou ve skále obrazce z doby bronzové.

Jsme na to hodně zvědavý a určitě si památku nenecháme ujít.

Ve Švédsku je několik památek, ale jsou hodně stranou. Už se pomalu blížíme k Norsku. 

Na dálnici máme registraci až od 3.6 což nám krásně vyjde. Mimochodem, do karty RPC, jsem vložila naší zkušenost s přihlášením na Norské dálnice a jsou tam i odkazy na internetové stránky, kde se přihlašuje.

Dneska parkujeme na velikém parkovišti kousek u dálnice. 

Perfektní toalety a krásně vysekané parkoviště. Já bych to spíše nazvala park.

Mám pocit, že parkujeme v parku a ne na dálničním odpočívadle u benzínky Shell asi 70 km od Mastrandsönu . Hned vedle nás je mořský záliv.

Zdenda má stále problémy s instalací programů do nového počítače. Je to hlavně tím, že internet když už máme tak na stahování různých programů je poněkud slabý a vše trvá pekelně dlouho a když se udělá chyba, tak oprava je nadlidský výkon. Ovšem Zdenda na tohle má přímo holubičí trpělivost. On to zkrátka tak dlouho zkouší, tak dlouho mění postupy a různé možnosti vkládání, opravovaní a ukládání, až se mu to zpravidla povede. To já bych s tím už dávno praštila.

Stalo se mi, že jsem přišla o ovladače na tiskárnu a potřebovali jsme si na podzim cosi vytisknout. Ovladače jsem zaboha nemohla najít, a když už jsem je našla, tak zase nešly stáhnout a nainstalovat. Můj počítač je najednou, z nějakého, nám záhadného důvodu nechtěl. Naštěstí jsme stáli na internetu a Zdenda to tak dlouho zkoušel různě nainstalovat, až se mu to v ranních hodinách podařilo a ráno mě čekala na stole vítězně vytištěná stránka. My sebou totiž vozíme nejen tiskárnu, ale i skener, kdyby náhodu bylo potřebovat něco zkopírovat. Ale musím říct, že se nám to už vyplatilo. Nutně jsme potřebovali odeslat z Řecka na náš úřad kopii nového pasu a pak se skener velmi hodil. Nemuseli jsme pobíhat a shánět, kdo nám to zkopíruje alespoň na flešku.

Dneska opět přišla ke slovu naše nová anténa. Měli jsme volný signál z benzínky, ale hodně slaboučký, nedalo se k nim ani připojit.  S anténou se objevili jako zázrakem další sítě a díky trpělivosti, zručnosti, erudici a zkušenostem se Zdendovi podařilo prolomit jejich mnohem silnější zaheslovanou síť. Kdepak, na nás si nepřijdou.

Do noci se snaží Zdenda nainstalovat další soubory z navigace a tak podobně. Je toho ještě hodně. Večer padlo rozhodnutí, že jestli zítra bude signál fungovat alespoň tak jako teď, zůstaneme tady ještě jeden den, aby si Zdenda postahoval do nového počítače co potřebuje. Zase ho zlobí naše úložiště fotek od Microsoftu   One drive, kde máme všechny fotky a odkazy dáváme do našich stránek. Oni se snaží nás chránit a vylepšují a upravují zavedené postupy vkládání, které máme jako admin, ale tou jejich slavnou ochranou klientů nám způsobují děsné potíže.

Mimochodem, musím se zmínit ještě o jedné vyřešené drobnosti, která nás velmi trápila. Naše slavná senkrovna. Tolik jsme se s ní natrápili a řešili všemožné technologické postupy. Kolegáček Karel se mohl potrhat smíchy, když jsme mu líčili, jak jsme taky zkoušeli kamínky ze silnice, a jednu chvíli jsem měla v kufru kyblíček s kamínky na odrbání stěn od usazenin, kterých jsme se nemohli zbavit. Vypilovali jsme technologický postup téměř k dokonalosti. To se do senkrovny nasypou asi tak dvě velké hrsti větších kamínků, když se opravuje silnice mají jich tam hromady, nádoba se uzavře a pak začne posilovací cvičení, kdy se v nádobě kamínky rozpohybují tak, aby se mlátili o stěny v celém vnitřku a pomohly odstranit usazeniny.  Při tomto postupu je nejdůležitější směr pohybu kamínků uvnitř nádoby. Nesmí to být shora dolů, ale ze spodu nahoru. To je důležité dodržet. Ale pravdou je, že ani žádná chemie nepomáhala a při dlouhodobějším používání se plastová nádoba stále strašně zanášela usazeninami. Všechny možné kartáče, drátěnky, nic nefungovalo. Jediné co zafungovalo, byla kyselina solná, ale to je taková síla, že nám to zase pro změnu sežralo i jedno vnitřní hejblátko. Zkrátka najednou nebylo. Vysublimovalo, vypařilo a zmizelo. Nejdříve nás vůbec nenapadlo, že ten koncentrát je tak silný, že si i leccos vezme. Hejblátko ze senkrovny jsme hledali v trávě v domnění, že vypadlo a my si toho nevšimli. Takové vahadýlko, které cosi způsobuje, aby nádoba fungovala jak má. Tak to vahadýlko zkrátka nebylo. Lezli jsme po zemi v trávě, hledali a samozřejmě nenašli. Ono se normálně rozpustilo. Naštěstí Zdenda je šikovný a vyrobil vahadýlko nové, ale normálně jsme se vyděsili. Bez fungující senkrovny, nelze cestovat. To by byl průšvih. Kolega cestovatel, Zdeněk s Álou, nám už dlouho radil kyselinu citronovou. Ála jí běžně kupuje v Lidlu, ale v Turecku nikde nebyla k sehnání a bohužel ani v Řecku. Dokonce jsem si v Turečtině a Řečtině nosila v peněžence překlad, ale na první kyselinu citronovou jsme narazili až v Bulharsku. Už více jak měsíc používáme lžičku kyseliny citronové z Lidlu do každé nové náplně a k plné spokojenosti. Je to laciné, za pár korun a ještě ke všemu to funguje. Moc děkujeme za vynikající radu. Zatím veliká spokojenost, ale s ohledem na letité praktikování zkušenějších cestovatelů, bydlíkářů není důvod, aby to nefungovalo i nadále. Každopádně, máme sebou velkou zásobu kyseliny citronové a když vidím silnice hromadu kamínků, tak si jen vzpomenu jak se dají taky použít. Ne jen pod asfalt.

Dnešní trasa je 70km