31.3.2016 Apollonův chrám v Bassae

Krásný den nás vytáhl z postýlky. Dneska je před námi další památka UNESCO v pořadí a to chrám Vasses, Vassae nebo Bassae.

Platíme 3 Eur na hlavu a vstupujeme do obrovského stanu, kde je nádherný  chrám věnovaný bohu Apollo Epikura, v překladu Apollo pomocník. 

Stan je tu postavený z několika důvodů. První a hlavní jsou kyselé deště, které rozkládají vápenec, ze kterého je chrám postavený.

Další důvod jsou stále pokračující archeologické práce na chrámu.

Stáří chrámu je 450 – 400 př. Kr.

Jedná se o první řecký chrám, který byl zapsaný v UNESCO, seznamu světového dědictví v roce 1986. To je zajímavé. Parthenon v Athénách byl zapsán až o rok později, v roce 1987. Však jsem to říkala, Parthenon, mnoho povyku, no, nechci říkat, že pro nic, ale, ale.

Díky tomu, že ostraha pro jednou nehraje přesilovku, protože je tady jen jeden pán v pokladně tak se můžeme podívat i do vnitřku chrámu. Já vím, nesmí se to a kdyby tam chodili všichni, tak by památka utrpěla, ale výjimečnost nestřežené chvíle dělá divy.

Palác je veliký a  moc pěkně zachovalý. Videoprojekce nás vede staletími a v závěru ještě krátkým filmem jak probíhá rekonstrukce jednotlivých sloupů. Zajímavé.

Areál je tady velmi malý a tam někde nad námi, nahoře je prý úžasný chrám bohyně Aphrodite.

Necháme se zlákat a přesvědčit a to nám hlídač ještě navrch přidává krásný výhled. Jdeme do kopce po šipkách a balvanech.

Hrozná cesta. Jsme ve výšce 1131 m, tam je chrám a drápeme  se ještě mnohem výš. Pod sebou máme alespoň pěkně vidět obří stan, který zakrývá chrám.

Takhle z výšky je opravdu obrovský.

 

Tak tohle je chrám bohyně Aphrodite a pana hlídače uškrtím. Takovou děsnou cestu a pak, pár kamenů jaksi poskládaných. Zdenda chodí po louce a hledá, jestli náhodu neobjeví nějaký zapomenutý artefakt.

Nenašel, a málem si vymkl kotník. Jdeme ještě kus na vrchol kopce a výhled je opravdu beroucí dech.

V dálce je vidět moře a vrcholky kopců jsou boží. Krása. Tak hned se staví kamenná mohyla, tentokrát je složená z 15kamenů.

Hezká. Zdenda se překonává. Pak ještě, nezbytné vrcholové foto.

Svačinka není a nebude, neb jsem jí nechala doma. Užíváme si krásných pohledů do dáli, sluníčka a veskrze pohody. Kolem nás se rozprostírá nádherné Arkádské pohoří.

V zádu za chrámem jsou ještě kopce s vrcholky plnými sněhu. Hlavní je, že nikam nepospícháme a můžeme si v klidu posedět a jen tak se tiše dívat na tu nádheru okolo nás.

Jdeme dolů, loučíme se se slzou v oku s hlídačem a velkoryse mu odpouštím Aphrodite. Krásné výhledy z vrcholu stály za to. Loučíme se s pejskem a jedeme do termálních lázní v Kalafajas, kousek od nás.

Termální prameny našel Zdenda na internetu a mají být něco kolem 32°C, což už je hezká teplota a mají mít také přírodní prostředí.  

Cestou si plánujeme, jak se budeme koupat při svíčkách, jako v Thermopylách, počítáme dny, jak dlouho se ještě můžeme zdržet, zkrátka, těšíme se do vany.

Avízovaná teplota vypadá skvěle a já už pomalu chystám župánek, pantofle do vody, osušky a podobné propriety.

Tak abych to zkrátila. Takto vypadalo přírodní termální koupaliště. 

Příšerná čekárna na autobus, plná studené vody.

V létě, když je venku 40°C a výš, tak to může být příjemné zchlazení, ale voda nemá ani 20°C a ikdyž je dneska velmi pěkně a teplo, tak i na nohy je studená. Katastrofa. Přitom, jeskyně je úžasná a dá se v ní plavat, jak je hluboká. 

Odněkud z hloubky vyvěrá velmi silný pramen léčivé vody, která je čisťounká, jen slabě mléčná. Ale prostředí je tragické. Staré, posprejovaná, poničené, jedna velká ošklivost. Jedeme kousek dál, kde jsou velké lázně, ale zavřené a už asi dlouho.

Zarostlá zahrada a velký hotel je opuštěný. Pramen vytéká do velikého, hezkého jezera, kde zůstáváme na noc.

Ráno odjedeme, nemáme jediný důvod se tu zdržovat. Zapomněla jsem ještě na komáry. Je jaro a už jich je tu spousta. Takže další minus.

Dnešní trasa je 58 km