30.3.2016 Vassai

Ráno nás drsně probudil školní zájezd naprosto příšerně ukřičených dětí. Nechápu, proč děti na sebe nemohou mluvit normálně. Plný autobus desetiletých dětí má stanoviště kousek od nás a probuzení to bylo teda děsivé. Ti malý ďáblové museli vyjíždět ještě za tmy, aby byly už před osmou hodinou na NAŠEM parkovišti. Jinak to není možné. Nejhorší je, že ty děti na sebe nemluví, ty děti na sebe řvou. Snídani si běžně užíváme, probíráme plány na nadcházející den a domlouváme se, co budeme dělat, tak dneska byla změna. Naházeli jsme snídani do sebe a hajdy pryč.

Dnešní trasa je trochu do vnitrozemí a to k vesnici Vasses nad kterou leží předposlední památka UNESCO na Peloponésu a to Chrám Vasses neboli Vassae neboli Bassae a na značce Vassai.

Všechny čtyři názvy lze použít, ale oficiální název pro UNESCO je Vasses. Stačí se řídit hnědými cedulemi a nelze zabloudit.

Silnice nás vede nádherným územím. Proplétáme se horskými vesničkami, kde se zastavil čas.

Chápu, že mnozí nemusí památky a nemusí objíždět ty vlastně pořád stejné, vykopané, hromady šutrů, ale pak  přijdou o spoustu krásných míst, které by jinak neviděli.

Stoupáme až na vršky pohoří do výšky tisíc metrů nad hladinou moře a hned zase padáme dolů.

Úchvatné scenerie se střídají za každým kopcem a ohybem, a když se ještě aspoň trošku vyvede den, tak tato trasa nemá chybu.

Občas je to trošku adrenalin. Hlavně, když se silnice zúží na jedno auto a všude je spousta popadaného kamení. Zdenda má hlavně strach, aby kolem nenajel na nějaký hodně ostrý šutr.

Taky nás drobet děsí, když jedeme vedle vysokých skal, aby nám náhodu neproběhl nějaký kámen v tu správnou chvíli střešním oknem.

Vhodné místo a odlehlost nám dovoluje po čase provést pravidelnou očistu odpadní nádrže. Zaparkovali jsme pěkně z kopce na skládce stavebního materiálu, kde když opravovali silnici, tak tady měli hromady materiálu.

Neničíme přírodu a jen využíváme odstavné plochy. Odpadní nádrže máme dvě a dost pravidelně je Zdenda vymývá dezinfekcí a čistí stěny a tak. Zkrátka, údržba je nutná. Zároveň vyčistíme odpady v koupelně a v kuchyni. Tentokrát jsme zjistili zanášení vrapové hadice u výpustního kohoutu.

Je to nepříjemné, ale pokud nemáme přístup k velkému tlaku vody, musí Zdenda celé soustrojí rozebrat a docela pracně vyčistit. Zároveň se ukazuje, že dvojitá podlaha je sice velmi výhodná na uskladnění všeho možného. Máme tam židličky a rozložený velký stůl, spoustu hadic, šnorchlování, tenisové rakety a další. Pak mám ještě skvělý velký kaslík na zeleninu. Nemáme obavy, že nám zamrzne voda a tak podobně, ale na údržbu je to dost nepraktický. Více se Zdenda o tom, mnohem fundovaněji, zmíní ve svojí kapitole o opravách a údržbě co provádí, Naše auto. Takže prosím, laskavého čtenáře, o shovívavost, vše popisuji ryze z ženského pohledu, tedy, vysoce neodborně.

Silnice pod hřeben byla naše silnice.

Silnice těsně pod hřeben bude naše silnice. 

Nicméně, těsně před třetí dojíždíme k branám Vassesu a samozřejmě, jak jinak, nebo jak po celém Řecku, otevírací doba je do 15:00 a víc ani ťuk. 

Během chviličky přichází ostraha areálu, sedá do aut a odjíždí. A tak jsme na velikém kopci, až nahoře, u bran památky UNESCO totálně osiřeli.

Jenom místní pejsek nám dělá společnost. Dostal všechny schované zbytky z kuchyně, které mám právě pro takovou příležitost, a když viděl, že už dostal vše, prolezl plotem a odešel k pokladnám, ale večer se zase vrátil, ale vypadá dobře. Zdenda hlásil, že v popelnici viděl pytel od psích granulí. Nevím, kdo vše čte naše příběhy, ale velmi se přimlouvám u všech cestovatelů, za zřízení krabičky na zbytky v lednici. Takovou zvířecí krabičku, jako mám já v lednici a tam dávám veškeré kosti, zbytky, kuřecí kůže, nedojedený knedlík, zbytky omáčky, trocha těstovin, kousek starého chleba, zkrátka vše co by se jinak ocitlo v koši. V lednici to chvíli, pár dnů vydrží a pak si počkáme na nějakého opravdu potřebného, hladového pejska, nebo kočičku a nakrmíme je. Občas jim trochou jídla zpříjemníme život. Musím říct, že tady v Řecku se o psi a kočky starají docela dost dobře. Většinou, ale jsou místa, kde je lidí málo a pak, přes zimu zvířata dost hladoví.  

Dnešní výhled z okna.

Dnešní trasa je 65 km