22.3.2016 Mystras - byzantské město

Sluníčko nás vítá do dalšího dne a po snídani jdeme do další památky UNESCO, jak jsem včera avizovala, Mystras – starověké byzantské město.

Jsme vlastně na úpatí pohoří Taygetos a Mystras byl postaven na jednom z prvních kopců, které se zvedají od planiny.

Tak, kopec je to impozantní a i když stojíme u horní brány, stejně nás nemine výstup k hradu. 

A máme tu opět schody a škrábeme se nahoru. 

Mohu naprosto zodpovědně prohlásit, že zima strávená za okny bydlíku je dost náročná.

Opak je pravdou, protože letní vedra by nás od takovýchto výšlapů spíše odradili, přinejmenším, bychom neprošlapali tolik památek, protože ve vedru se to nedá. Takže stoupáme opět někam do oblak a za chvíli se dostáváme k hradu Kastro, které vévodí městu hluboko pod sebou.

Je zajímavé, že hrad a město pod ním, není nijak valně staré. Datujeme počátek 13. st. což s ohledem na minulé památky je vlastně moderní výstavba a stejně je v troskách.

Zatím jsme na hradě, kde jsou zbytky Paláce despotů. Prvními byzantskými vladaři byli despotové z Morea. Moreo, byl středověký název pro celou oblast Peloponésu. Palác je v permanentní rekonstrukci, která jak jsme si všimli, probíhá velmi vlažně. Pravdou je, že výhledy měli bombastické. Na hradě proběhla korunovace několika byzantských králů a ve své době, musel být úžasný. Obcházíme hradní věž, kolem celého hradu po balustrádě vedou kamenné chodníčky pro obránce a my obcházíme vlastně celý hrad kolem dokola.

Nevíme co dříve fotit, jestli zamženou rovinu v dálce se Spartou, hory se sněhem za námi nebo sebe.

Tak od všeho kousek.

Sjíždíme dolů, k spodnímu vchodu, který nás vpustí do areálu, kde je několik kostelů a klášterů a hlavně, trosky velikého města. Jen pro představu, na celém kopci žilo 42 tisíc obyvatel což je naše středně velké město. Mystras založili r. 1249 Frankové, kteří Řecko ovládli počátkem 13. st. Město a hlavně opevnění mělo být náhradou za nedalekou Spartu, která sice byla mnohem starší a již stabilně osídlená, ale v rovině a špatně se dala bránit. Až když město připadlo  byzantské říši začalo vzkvétat. Postupem času se stalo uznávanám střediskem umělecké dokonalosti a prosperity, z čehož se dochovaly hlavně kláštery, které byly obsazené i přes pozdější úpadek. Cedule hlásají kolik milionů Eur se sem dostalo z fondů na obnovu památek. Bludiště stezek, cest a ulic nás vede opět nahoru do kopce až k horní bráně. Takže je to vlsatně úplně jedno, kterou bránou vstoupíme, protože ten šílený kopec stejně projdeme celý a vstupné 5 Eur na hlavu stojí za tu námahu.

Hned u vchodu je veliká Mitropole, katedrála z roku 1309.

Krásná vnitřní architektura, sloupoví a patrové prostory. Na podlaze jsou rozeznatelné původní, v mramoru vytesané, dvojhlavý byzanští orly.

Podle dochovaných kronik zde byl v roce 1433 korunován poslední byzantský císař Konstantin XI. Palailodos.

Pokračujeme k velmi hezkému kostelíku sv. Theodorika.

Také, mohu jen říct, moc hezoučký kostelík.

Opět spousta kamenných schodů nás vede nahoru do kopce k ženskému klášteru Pantanassa. 

Tady kontroluje návštěvníky jediná žena.

Jinak v každé památce patrolují muži, jako ochránci památky proti nenenchavým návštěvníkům.

Faktem je, že původní, malby na zdech jsou ve vynikajícím stavu a celý areál je perfektně dochovaný. V ženském klášteře je několik zbývajících řádových sester, které se starají o spoustu květin a představují jediné obyvatele, trvale žijící v Mystras.

I z toho důvodu je kostel, který patří ke klášteru nejlépe dochovaný i díky permanentní údržbě. Přispěli jsme do kasičky a Zdenda zapaluje svíčičku za naše zesnulé.

Vzpomínáme na ně v naprosto výjimečném kostele, který svojí, sice jednoduchou výzdobou patří k zcela výjimečnému místu. Drazí, máme Vás stále ve svých srdcích. Tento kostel měl ještě to štěstí, že byl postaven jako poslední v roce 1365.  

Opět po schodoch, po schodoch, šlapeme ke klášteru Perivleptos. Jedná se tentokrát o mužský klášter, který je ale opuštěný a je pouze určený k prohlídkám.

Ke klášteru náleží kostel, který má v kopuli jedinečné fresky. Fresek je v každém kostelíku spousta, všude je něco namalovaného.

Tady v této kopuli jsou byzantské fresky ze 14. st. Podle byzantských zvyklostí zobrazují Krista Vševládce.

Chvilka nepozornosti a průvodce památkou skončil jako vlaštovka. Jako malý kluk. 

Tak stovka a stovky schodů ve všech možných provedeních jsou za námi a my totálně odrovnaný jdeme k čekajícímu Flíčkovi na pozdní oběd. Když to tak sečtu, máme v nohách 5 hodin chůze nahoru, dolů, nahoru, dolů. Zítra, mě nikdo nedostane dál než pár metrů od domu. Pekelně nás bolí nohy, ale je krásný den, nakonec nahazujeme šortky. Teplota 23°C je ideální.

Jedeme do cíle dnešního dne a to, Mani, prostřední prst Peloponéské jižní části.

Jsou to zvláštní končiny s naprosto úžasnou výstavbou a ještě úžasnější tradicí, která se k této oblasti váže.

Ale to si nechám na zítra.

Dnešní trasa je 104 km