21.3.2016 Sparta - Mystras

Počasí se překonává a my už odjíždíme k dalším pamětihodnostem a dalším krásným místům.

Jedeme směr Sparta a cíl je byzantské město Mystras. Při odjezdu se ještě zastavujeme v místním Lidlu, jednak dokoupit pár drobností do lednice a hlavně, mají ode dneška akci na rybářské potřeby. Z letáku víme, že v nabídce jsou háčky, vlasce a spousta veledůležitých propriet pro rybáře. Zdenda si něco dokupuje a jedeme dál. Vzdalujeme se od moře a jedeme do hor, které se tyčí nad námi. 

Zdenda, jako velitel vozu a vrchní navigátor vybírá trasu, máme dvě možnosti. 

Buď jet děsnou klikaticí, nebo poněkud příjemnější silnicí, která se tolik neklikatí a vypadá to, že trasa povede ne tak prudce do kopce a hned zase dolů.

Silnice je místy parádní, Řekové dělají poměrně velké úseky nové silnice, ale sotva si člověk zalebedí, jak se pěkně jede, hned se to změní na původní uzoučkou silničku, plnou spadaného kamení. 

Obě dvě navigace nás nejdříve vedou zapadlými vesničkami a jen si libujeme. Parkujeme na oběd na krásném, vyvýšeném místě a jen obdivujeme místní přírodu. Všude olivy, spousta sadů a v dálce zasněžené vrcholky hor Taygetos. 

Tak, tam někam do dáli míříme. Jedeme tedy dál a v jedné vesničce se nám cesty rozdvojují, ale vedou k stejnému cíli. My si vybíráme tu příjemnější, samozřejmě. 

Ovšem, najednou se stáčíme za posledním domkem a silnice, naprosto regulérně mizí a dál nás vede šotolina do olivových sadů. 

Paráda, poznávání místního venkova má taky něco do sebe. To jsme si ještě mysleli, že se to zlepší a jedná se pouze jen o krátký, neopravený úsek. 

Ani náhodou. Čekalo nás 5 km naprosto příšerné cesty. 

To se nedá nazvat silnice, ale klasická a nefalšovaná šotolinová cesta, vymletá od vody. 

Brodíme místním potokem a to jsem se tak bála, že jsem i zapomněla fotit. 

Několik větších louží, kde nelze poznat hloubku a rigoly. Zdenda to vyřešil velmi originálně. 

Navigace nelhaly, opravdu se to nijak valně neklikatí, ale vedou nás skoro přímo vzhůru na kopec. Těch pár zatáček se snad ani nedá počítat. 

Přesně v duchu rčení „ zkratka byla  delší, za to však náročnější “, my jsme si nic zkrátit nechtěli, jen jsme chtěli jet pohodlnější cestou.

Když už jsme se dostali na náhorní plošinu, trochu jsme vydechli, ale cesta dolů byla daleko horší a děsivější.

Vše se nám v autě přeskupilo, spousta věcí si pro sebe našla zcela nové místo a přesně víme, kolik máme sebou hrnců a příborů.

V lednici perfektně zafungovaly nastavitelné zarážky.  Konečně vidíme před sebou první barák na druhé straně. Fabrička na palety a místní dělník na nás jen vykuleně zírá. Rozum mu nebere, kde jsme se tam mohli vzít. Klidně bych mu řekla, že je nás takových víc. Najíždíme na vymodlenou asfaltku a je úplně jedno, že je plná děr a výmolů. Jen si lebedíme a vynášíme výhody asfaltového podkladu do nebes. Tady je upravené video klikni na odkaz: https://youtu.be/Jc1HXsQMaPQ

Jet na Peloponés a nenavštívit Spartu by byla nehorázná chyba. Bájnou Spartu jsme si nemohli nechat ujít, i když se v průvodci praví, že je to město, kde nic není. Ale tak nám to nevadí.

Chceme se tam jen projet a jet dál. Sparta je docela hezké město, velmi nás překvapilo. Honosné domy s velkými balkony a hlavně, nádherné panorama pohoří Taygetos hned za barákem.

Pustili se tady do vykopávek a odkryly část starodávného města Sparty.

Asi jsme jedni z posledních neplatících návštěvníků, protože celý areál už je oplocený. Stojany na popisy a nákresy už stojí na svých místech.

Zbývá jen doladit cestičky a uklidit stavební nepořádek a může se začít vybírat.

Okukujeme odkryté pozůstatky domů a chrámu. Pod námi je veliké divadlo, které je otočené na hory. 

Něco úchvatného. Archeologická lokalita Sparta, nás mile překvapila.

Ale jedeme dál do cíle a to je Mystras, byzantské město kousek od Sparty. Mystras bylo velmi velké město rozseté po úbočí kopce a dneska je celá lokalita zapsaná v UNESCO. Dole je už z dálky vidět krásný ženský klášter Pantanassa a hned vedle mužský Perivleptos. Všemu vévodí velmi stará katedrála Mitropole. Nad tím vším jsou pozůstatky hradu Kastro.

Je nepříjemně vysoko na skále a začínám mít neblahé tušení, že to budeme muset vydupat až tam nahoru. Naštěstí nahoru vede úzká silnice, asfaltová, a jsou tu dvě parkoviště.

Jedno je dole a jedno nahoře. Nahoře nás nemají rádi, velká cedule hlásá, že tady od 20h do 8h je zakázáno parkování a stanování.

Tady dokonce je i speciální cedule s bydlíkem. Přejíždíme na dolní parkoviště a zítra si to v rámci zdravotní procházky vyšlápneme a prohlédneme. Honem zadělávám na buchty.

Nijak se netrápím s moukou, mám jen hladkou a vše peču z hladké a taky to jde. Dneska jsem ještě v Lidlu dokoupila zelí. Nakrájet na jemno, jedna mrkev, trocha cukr, sůl, ocet a olivový olej. 

Mám už vychytaný, že do dvou kyblíčků potřebuji, hlávku maximálně dvě kila. V lednici salát vydrží do úplného snědení a hned dělám další. Stále máme naložené zelí v lednici. Jako příloha nebo večer do misky, když nevíme co bychom, ideální.

Buchty se povedly, zítra budou ke snídani s mlíčenkem a kakaíčkem.

Dnešní trasa je 124 km