17.3.2016 Epidaurus

Konečně se na nás hned po ránu usmívá sluníčko a to je signál k odjezdu.

Ještě doplníme vodu do nádrže, čerstvou do kanystrů a jedeme směr Epidaurus, archeologická lokalita zapsaná na seznamu UNESCO. My jsme už byli u malého divadla v Epidaurusu, ale ta hlavní atrakce je o 13 km jinde. U malého divadla jsme něco málo přeprali, Zdenda natrhal pár pomerančů ze sadu vedle nás, ale jednak měli zavřeno a druhak to nebylo to, co jsme chtěli.

Trochu jsme minuli hlavní značení a tak jsme to rovnou nabrali do Methany, kde jsme plánovali se několik dní koupat v teplých termálních pramenech.

Jak vše dopadlo jsem už popisovala a Epidaurus jsme si nechtěli nechat ujít. Tak dnes už snad správně dojedeme.

Cesta je nádherná a užíváme si krásný den. 

Trošku se ochladilo, ale když svítí sluníčko, tak je vše v pořádku.

Epidaurus bylo ve své době významným kulturním i náboženským centrem a velmi důležitým městem ve starověkém Řecku. Mluvím zde o 4 st. př. n. l. Soustředil se zde kult boha Asklépia, kterému zde byl věnován chrám pojmenovaný po něm. Dodnes jsou zde pozůstatky tohoto chrámu a spolu s obrovským dobře zachovaným amfiteátrem tvoří nejdůležitější památky celé oblasti. Díky své výjimečnosti byl Asklépiův chrám zapsán v roce 1988 na Seznam světového dědictví UNESCO.

Platíme 6 Eur na hlavu a vstupujeme do obrovského areálu, kde nás hned na kraji prohlísky ohromí obrovské divadlo.

V 55 řadách se mohlo na představení koukat až 14 tisíc diváků.

Z horních řad působí jeviště, které má 20 m velmi malé. Je to nádherný pohled dolů a do dáli. Krásná příroda a kopečky v dálce. První řady v hledišti jsou původní a celý areál byl vlastně objeven velmi pozdě, až koncem 19. století.

Akustika je až neuvěřitelná. Jsme až nahoře a velmi dobře slyšíme lidi dole na jevišti. Jít sem v létě a zhlédnout nějaké představení pod širým nebem, musí být úžasný zážitek.

Protože stále je řeč o Asklépiovi, kterému bylo místo zasvěceno, bylo by dobré se u něj na chvíli zastavit. Původně to byl člověk, z masa a kostí, který byl řeckým léčitelem a který žil ve 13. století př. n. l. Navrhl systém léčení, vycházející ze starých zkušeností, ale přizpůsobených novým poznatkům. Vyznal se v užívání bylin, věřil, že dramatické umění může léčit, propagoval, ve zdravém těle, zdravý duch a spoustu dalších užitečných myšlenek a přístupů k nemocným.

Když jsem se zmínila o divadelním dramatu, tak tehdá se věřilo, že drama hraje v léčebném procesu úlohu katarze, neboli očisty. Byl přesvědčen, že je nutné léčit souběžně duši i tělo.  Svým lékařským uměním si vydobyl takovou vážnost a takové postavení, že začal být velice vyhledávaným lékařem a léčitelem tehdejší doby. Nakonec bylo  Asklépiovi a jeho dceři Hygiei připisována spousta zázraků, až byl prohlášen v řecké mytologii za boha léčitelství.

Bývá zobrazován jako vousatý muž s holí ovinutou jedním hadem. Jeden had symbolizuje jednu cestu k vyléčení. Symbol hole ovinuté hadem používají s oblibou všichni lékaři, lékárny a nemocnice. Takže už aspoň víme, odkud se to vzalo. Tedy vězte, je to Asklepiova hůl a odtud právě vzešel  kult boha Asklépia se znaky, které se používají po celé Evropě. 

V mýtu byl spojen s Apollónem, který dal svého syna Asklépia na výchovu Kentauru Cheirónovi, u něhož se Asklépios naučil lékařskému umění.  Jeho dcery Hygieia, Meditrine a Panakeia symbolizovaly jednotlivé stránky zdraví: čistotu, léčení a hojení. Syn Telesforos představoval síly uzdravení.

Mnoho dalších staveb bylo v celém obrovském areálu, jako tholos, kruhovitá budova o které se dodnes neví, čemu vlastně sloužila.

Zajímavé jsou trosky stadia.

Stadio bylo postaveno trochu později a využívalo se na sportovní klání při oslavách na počest už boha Asklepia. Hry se konaly vždy jednou za 4 roky.

Odkryté sedadla, cílové a startovní mety a opět překrásný výhled do dálky.

V areálu byly odkryty lázně, trosky elegantních hotelů a mnoho tělocvičen.

Řekové zastávali názor, že dobrá fyzická kondice je základem pro dobré zdraví. Však také v starověku v Řecku vznikly olympijské hry a měly zde spoustu vynikajících filozofů, kteří se zaobírali čistotou ducha a zdravím těla, ještě mohu jmenovat Hippokata, který položily základy medicíny jako vědeckého oboru a kterému bývá mu přisuzováno autorství Hippokratovy přísahy – souboru etických pravidel pro jednání lékaře.

V chrámu, uprostřed prostranství Epidauru stál chrám zasvěcený bohu Asklépiovi a uvnitř se nalezla socha Asklépia ze zlata a slonoviny. Marně jsem se snažila nalézt, co se se sochou stalo, nebo, kde je vystavena. Nevím.

Všude se hovoří, jak probíhají rekonstrukční práce a jak se všichni snaží o odkrytí dalších a dalších památek, které jsou stále ukryty pod zemí. V tomto případě, mohu zodpovědně prohlásit, že Ti dva pánové, kteří jsou asi jediní co tady něco dělají, toho neudělají moc. Lešení je tu už mnoho let a mnoho let ještě bude.

Při tempu oprav a rekonstrukce, které zde panuje, je to dílo na několik generací. Materiálu na opravy je tu požehnaně, krásný bílý mramor, sloupy s vybráním.

Některé sloupy už jsou opracované tak, aby se do nich mohl zasadit původní materiál. Jenže, vše leží na zemi a čeká asi až zahřmí, nebo já nevím. Tak, když už je to v zemi několik tisíc let, tak to přeci ještě chvilku počká, ne?

Tak jen malá ukázka toho, jak vzniká náhradní překlad z mramoru.

Zářezy v mramoru se vyťukávají  do maličkých žlábků a pak to celé působí původním dojmem. Je jasné, že když se překlad vloží, mezi původní odkryté a nalezené překlady je úplně jiný, ale jde o to, co nejvíce se přiblížit původnímu zpracování. 

Bohužel, počasí se trošku začíná kazit a tak i výhled je zamžený a oblačnost padá dolů.

Dočetla jsem se, že divadlo se v létě často využívá během Athénského letního divadelního festivalu a probíhají tu představení, na které se dají koupit lístky.

Velmi vřele doporučuji. Ten, kdo se v létě bude pohybovat v této oblasti, by neměl váhat. Lístky určitě půjdou koupit i přes internet.

Dneska jedeme ještě o kousek dál, do dalšího a to úplně nejdůležitějšího naleziště na Peloponésu   a to do slavného velkolepého mykénského paláce, který je známý jako Átreův dům. 

Ta hromada šutrů, jsou slavné mykénské hrobky. V klidu, taky jsme si to představovali drobet honosnější. 

Je už skoro pět hodin a zavřeno. Prohlídku si necháváme na zítřek. Parkujeme na velikém parkovišti hned u vchodu, kde je spousta místa, ale to je tak vše. 

Omlouvám se, je tu překrásný výhled do dáli a ten stojí za to.

Dnešní trasa je 93 km