15.3.2016 Methana

Stále stojíme v Methaně, protože je velmi ošklivě. Průběžně a permanentně prší nebo krápe, mraky se honí a není to nic moc.

Máme před sebou dvě parádní, zajímavé památky, obě dvě zapsané v UNESCO a nechce se nám je procházet v dešti. Windyty hlásí změnu, ale až na konec týdne. Takže se průběžně přesouváme z jednoho konce mola na druhý.

Na jednom máme množství kohoutů a internet z taverny přes ulici a na druhé straně mola klídek a rybářské vyžití.

Mezi přesuny z jednoho konce mola na druhý, pravidelně výletujeme do okolí, ale většinou se nestíháme vrátit, aniž bychom totálně nepromokli.

Takže potud nic moc. Alespoň máme čas dodělat pár restíků na počítači, Zdenda si připravuje trasu na sever a mě se podařilo vyplodit článek o zasílání balíků za námi na cesty.

Snažila jsem se shrnout naší pozdně poslední anabázi s doručením balíku do Řecka, aniž bychom měli trvalou, nebo nějakou adresu. Musela jsem vytahat celou korespondenci se všemi zúčastněnými. Dopravci, ambasádou a pak už jen následuje pár rad, jak na to. Vše je umístěno v RPC.

Při jedné procházce po pobřeží vidíme další totální zmar, který je patrný po Řecku, kudy projíždíme. Zdevastované hotely, zdevastované restaurace, spousta opuštěných domů a tady v Methaně je vše co jsem vyjmenovala a ještě navrch bývalé šatny, které sloužili na osprchování a převlékání.

Poměrně dlouhá přízemní budova rozdělená na dvě části, asi dámská a pánská, ale podívejte se sami, co z toho všeho zůstalo.

V létě je tu parádní pláž na koupání, udržované nábřeží a kousek od hlavní promenády nechají takhle zpustnout stavbu, která určitě musela dobře sloužit.

Podle starších fotek, je tu v létě spousta kopajících lidí. Všemu vévodí v dezolátním stavu restaurace nad vodou. Ta musela být svého času taky příjemná. Úplně si to dovedu představit.

Koupání, otevřená restaurace stranou od silnice, stolečky nad vodou, řecká muzika, něco dobrého ve skleničce a příjemný hukot moře. Netušíme, proč, ale fakt je, že takových to opuštěných a zdevastovaných staveb je tu spousta. Nemám na mysli zazimované restaurace a taverny, zazimované hotely a malé resorty, to chápu, ale vysloveně opuštěné, vymlácené, vybydlené, vypálené a zničené stavby, kterých je dost a dost, tomu moc nerozumíme. Přitom je na té hrůze vidět, že to není otázka jednoho roku. Zkáza je bohužel dlouhodobějšího charakteru.