10.3.2016 Athény

Včera skutečně, dle předpovědi pršelo a bylo opravdu ošklivo. Jeden z mála případů, kdy jsme byli za déšť vděčný. Beztrestně jsme mohli zůstat doma a dát bolavým nohám odpočinek. Trochu zazlobil energoblok a při té příležitosti jsme vygruntovali všechny škvíry pod kryty v podlaze. Za ten rok a půl se tam nashromáždil docela slušný nepořádek.

Dneska jsme se opět přesunuli na naše strategické výchozí místo u stanice autobusu a jedeme do centra na poslední sérii pamětihodností místního města. Hlavně, na co se těším je Národní archeologické muzeum v Athénách, které se pyšní mohutnou sbírkou všeho možné, co se našlo po celém Řecku. To nejhodnotnější se převezlo právě sem. Mají také mít velikou sbírku Egyptských artefaktů a to je naše srdeční záležitost.

Budova muzea je, no, nedá se říct krásná, jak by si zasluhovala z čela je v klasickém stylu, ale my jsme šli ulicí zezadu a připomínalo mi to hodně ošklivý kasárny. Něco strašného a už dopředu jsem se děsila. Naštěstí uvnitř je to úžasné.

Platíme 7 Eur na hlavu, musíme nechat baťůžky v šatně a můžeme fotit.

Hned při vstupu nás ohromí mykénská sbírka. Poklady z královských hrobek v Mykénách jsou úžasné.

Zlaté posmrtné masky, spousta mís a šálků a hrnků. Zlaté doplňky oděvů a to vše z období kolem roku 1500 př.n.l.

Další, velmi vzácný nález je stříbrná karafa na víno (rhyton) v podobě býčí hlavy s rohy z ryzího zlata. Mě zaujaly krásně vypracované hrnky z ryzího zlata.

Říkala jsem si, že by se nám mohly do bydlíku hodit, ale Zdenda tvrdí, že je to moc těžké.

Přeci jenom, musíme hlídat váhu.

Expozice nás plavně přenese do doby neolitické.

Další množství nalezených nádob, mís a všeho možného.

Sochy, tak těch tu mají opravdu velmi mnoho a pár jich stojí za zmínku.

Některé bronzové sochy jsou výjimečné, jednak svojí velikostí a hlavně dokonalostí.Obrovská socha boha Poseidona nebo boha Dia. Opět si každý může vybrat, protože není jednotný názor, komuže vlastně tato socha patří. 

Buď je to Poseidon a v napřažené ruce svíral trojzubé žezlo a chystal se jím mrštit anebo je to Zeus, který se pro změnu chystá vrhnout blesk. Ať tak či onak, socha je krásná. Další z nejznámějších a nejvzácnějších soch je bronzová socha Žokej.

Socha statného koně s drobnou postavičkou jezdce. Tady je chlapecká postava na koni a i je to tak prezentováno, ale jelikož byly obě dvě sochy nalezeny zvlášť, není jisté, jestli k sobě vůbec patří.

Na mě ohromně zapůsobila krásná, mramorová socha bohyně Aphrodite.

Cudná a nesmírně jemná. Ohromující elegance a ladnost vyzařuje z celé postavy. Zato bojová bohyně Athéna nemá s jemností nic společného.

Pomalu mužské svalnaté ruce a z celé postavy vyzařuje odhodlání a bojovnost. Opět se musím sklonit a poklonit umění, které je v soše z mramoru.

Zeus Olympský vévodí celé sbírce soch a artefaktů.

Tak ještě pár ukázek pro ty, kteří se sem nedostanou nebo až tolik by je to nebavilo.

Celá velká expozice Egypta je zavřená.Netušíme proč, ale dost nás to mrzí. Škoda.

V muzeu jsme 3,5 hodiny a ani nám to nepřišlo. Po včerejším dešti se docela ochladilo, ale už je po poledni a na sluníčku je příjemně. Teploměr ukazuje 18°C, což se mi teda nezdá, vypadá to, že je mnohem méně, ale asi to tak bude. 

Máme sebou oběd a už se vypracovávám.

Dneska máme rýži se zeleninou a naložené restované vepřové, zkrátka maličko chutnější rizoto a dokonce zelný salát, jako zákusek pomeranč a čaj.

Jdeme dál k dalšímu naplánovanému a to je Stadion.

Obří stadion vybudovaný pro mnoho tisíc návštěvníků. Lavice jsou z bílého mramoru. Jen nakukujeme.

Jednak chtějí za vstup 5 Eur, což se nám zdá hodně předražené za něco, co si můžeme prohlédnout z venku a za druhé nemáme čas. Utíkáme do posledního bodu zájmu a tím je Chrám Dia Olympského.

Máme totiž problém. Všechny památky se tady zavírají v 15:00 a musíme to stihnou do zavíračky. Zítra už bychom rádi opustili Athény a toto je poslední, co bychom rádi ještě zhlédli.

Jedná se o obrovský chrám, ze kterého zbylo jen pár sloupů a vedle ohromného prostranství jsou archeologické vykopávky římských lázní a obslužných budov.

Celý areál je poměrně malý, ale stojí za zhlédnutí. Je to totiž jedinečná příležitost dostat se do blízkosti prastarých sloupů, protože až tak si člověk uvědomí jejich výšku a ohromné rozměry.

Jeden sloup nechali docela příhodně povalený a jedině tak je skvěle vidět, jak byl poskládaný a jakou ohromnou musel dát práci každý jednotlivý díl. Jak museli být tenkrát nesmírně šikovní kameníci, stavaři, architekti.

Jen pohled na vrchní růžici vytesanou z mramoru je úchvatný. Užíváme si to, všechno, přímo vrchovatě.  Jenže, už se blíží třetí hodina a tady máme jednoho nepříjemného hlídače. Hádejte co má v ruce, píšťalku!

Už z jeho pohledu je vidět, že jsme nepřátelé, kteří tady nemají co dělat. Opět jsme jako na fotbalovém zápase a ten šílený člověk píská jako o život nejenom na nás, ale na všechny návštěvníky, kteří se opovážili zůstat tu do konce jeho pracovní doby. Vypískává nás ze svého hřiště a přesně ve tři hodiny a minuta je brána zavřená a zaměstnanci, hlídači, odcházejí domů. Hrozný, neskutečný zážitek. Nikde jinde se nám nic podobného nestalo.  

Krásná budova Konferenčního a exhibičního centra.

Můžeme se podívat do krásného nádvoří. 

Malá fontánka a příjemný klid. V létě to tu musí být osvěžující. Patrová budova se táhne dozadu, ale my můžeme jen do prostor pro veřejnost a i to nám už tak nějak bohatě stačí.

Máme té kultury už až nad hlavu a v parku, hned pod budovou klesáme na nejbližší lavičku.

Boty dolů a odpočíváme. Je odpoledne a ještě musíme projít kusem města na náš autobus A3. Poslední pohled na Parthenón a pomalu se vracíme.

Athény jsou hezké, ale tři dny pochodového cvičení po památkách nás dokázaly totálně odrovnat.