8.3.2016 Athény

Ráno opět předjíždíme na naše strategické místo u autobusu A3. Tentokrát už máme lístky a jsme v pohodě, co se týká revizorů. Vystupujeme u Královských, nebo Národních zahrad, jak kde je to popsaný.

Zkrátka vystupujeme u prvního parku, který se před námi objeví a je to. Královské zahrady jsou jen královské dle jména, a pokud někdo bude očekávat, královskou, nebo jinak honosnou zahradní architekturu, bude zklamán. Klasický park, který není absolutně ničím výjimečný. Kousek, hned za nimi je budova Parlamentu s naprosto úžasnou čestnou stráží, která je parádní.

Dva vojáci čestné stráže neboli Evzoni, to je jejich správný název, perfektně secvičeným krokem pochodují po leštěném mramoru nádvoří. Bohužel, nevíme, co přesně to jejich pochodové cvičení má demonstrovat. Určitě je to podívaná, kterou by bylo škoda vynechat.

Okované boty, které klapou po mramorových deskách, velice složité figury a perfektně, precizně secvičené. Obdivuhodný výkon. Moc hezké.

Míříme čtvrtí Monastiraki do Keramikos muzea.

Je to muzeum a poměrně rozsáhlá archeologická lokalita uprostřed města.

Muzeum je příjemné a procházka mezi odkrytými domy z helénistického období rovněž.

S ohledem na to, kolik je jen v Athénách různých muzeí je obdivuhodné, co se nalezlo, uchovalo a dochovalo prastarých artefaktů.

Ve vitrínách obdivujeme překrásné vázy, mísy a také sochy.

Na nádvoří je krásná sochy býka z mramoru, vypracovaná do absolutní dokonalosti. Zdenda neodolal a jal se měřit síly.

Hračička, jako malý kluk.

Čtvrť Monastiraki je jedna z nejrušnějších a patří k nejživějším nákupním centrům v Athénách. Tak, nákupy nás nezajímaly, my jsme se jen chtěli dostat z bodu A do bodu B, ale vidět vedle prodejny Gicciho nebo Diora prastarý byzantský chrám, který je přesně uprostřed ulice je něco neuvěřitelného.

Dneska bohužel sluníčko zašlo za mraky a tak i fotky už nejsou tak pěkné, ale chrám stojí za podívání a přežít rušnou ulici plnou obchodů se vyplatí.

Byzantský chrám v Monastirakii je přístupný a dá se do něj vejít. Bohužel, fotit se nesmí, ale výzdobu má krásnou.

Další naší zastávkou je rozlehlá starověká agora. Agora je vlastně název pro  tržiště a ten, kdo má rád historii, by toto místo neměl vynechat.

Agora vlastně původně sloužila jako hřbitov, ale postupně se rozrůstala a vedle hřbitovu zde našlo místo tržiště a dál se začaly stavět domy, dílny a jak jinak chrámy.

Chrám boha Hefaista je jeden z nejvíce dochovaných chrámů a připomíná zmenšeninu Parthenonu.

Je o něco starší než Parthenon a v podstatě se tvrdí, že právě tento chrám odstartoval zlatou stavitelskou éru Athén. Hefaistos byl kromě jiného také bohem umění, ohně a kovářství. Chrám vyrostl v městské čtvrti, kde bydleli kováři.

Naproti je athénský unikát Stoa krále Attala. Stoa je vlastně název pro kolonádu, je to krytá kolonáda a jako jediná prošla úplnou rekonstrukcí. Jako všechny rekonstrukce historických budov a chrámů je i tato velmi kontraverzní a panuje názor, že je lepší stavby ponechat ve stavu v jakém se nalezly nebo odkryly. Nehledě na obrovské náklady, které rekonstrukce stojí. Mimochodem tuto velmi zdařilou rekonstrukci provedla americká archeologická škola v letech 1953 a za tři roky vykonala obdivuhodnou práci.

Stoa nechal původně postavit ve druhém století před naším letopočtem pergamský král Attalos. Stavba poté lehla popelem a pak se znovu a znovu budovala, rabovala a ničila. Dneska je to jedna z nejkrásnějších staveb Athén. Uvnitř budovy se nachází velmi pěkné muzeum, které je přístupné v rámci hlavní vstupenky. Doporučuji se tu zastavit a projít si mnoho artefaktu, skvěle poskládaných a zrekonstruovaných.

Krásné vázy, nádoby denní potřeby a mnoho hliněných mís.

Většinou velmi krásně vyzdobené, namalované a vůbec.

Je to fakt paráda. Sochy a zbytky soch. Mně se osobně hodně líbila hlava Tritónu, který mi připomínal bájnou Medúzu z mramoru.

Ale k vidění je toho spousta. Zatím máme čas tak si v klidu prohlížíme vystavené poklady. Smí se tu fotit a nikdo na nás nepíská píšťalkou, jen nohy už začínají pekelně bolet.

Obloukem se dostáváme k další památce a to k Hadriánově knihovně, kterou postavil císař Hadrianus někdy kolem roku 132 n. l., hlavně pro svojí obrovskou sbírku knih, které vlastnil a neměl kam dát.

Zkrátka, doma se mu už nevešly do polic a tak si holt musel postavit knihovnu. Ke knihovně náleželo jezírko a veliká zahrada obklopená nádvořím. Jen nádvoří mělo rozměry 122 x 82 m.

Bohužel, do dnešní doby se nezachovalo skoro nic. Kromě východní hradby a krásného monumentálního sloupoví jsou tu jenzáklady, dříve monumentální stavby obklopené městskou zástavbou.

Věřím tomu, že kdyby se někdo podíval do základů okolních domů, hravě by se poskládala celá stavba obrovská zpět.

Kousek od Stoy krále Atala je další dnešní historická zajímavost, která je v plánu, a to Římská agora, neboli Římské fórum se svojí významnou památkou a to krásná mramorová Větrná věž (Naos Ailou ). 

Mramorová věž byla postavená v druhé polovině 1. st. př.n.l. podle návrhu syrského astronoma Andronikose. Věž je 12m vysoká a 8 m v průměru. Má celkem osm stěn a každá slouží různému účelu.

Každá ze stěn směřuje k jedné z osmi světových stran. Jasně, máme jen čtyři světové strany, ale tady se pracovalo i s například severovýchodem, který na vlysu pod střechou má vlys s podobou mytologického severovýchodního větru Kaikase, který rozsévá, nebo přináší ledové kroupy.

Tak zde máme ze severní strany severní vítr Severák, postavu, která je teple oblečená a přes ramena má přehozený zimní rozevlátý plášť. Jižní vítr, bájný Notos rozlévá z amfory vláhu, kterou přináší. Další z bratrů je Zefýr, západní vítr, který přináší a rozsévá semínka květin.

Pod každou postavou bývaly dříve sluneční hodiny a věž měla původně i vodní hodiny, které byly napájeny z vody z Akropole. Bohužel, máme smůlu, i když ještě nejsou tři hodiny. Celý areál je uzavřen pro, jak jinak, rekonstrukci. Dva lidé se skutečně pohybují po lokalitě, ale nejsou to dělníci a skutečně úderem třetí hodiny odchází. Ani o minutu déle.

Je krásný den a všude spousta lidí sedí v kavárnách a tavernách. 

Vracíme se autobusem k autu a totálně ušlapaný přejíždíme na naše noční parkoviště u Carrefouru. Na zítřek nám kamarádka Windyty předpovídá déšť a uvidíme, jestli to bude jen noční déšť, nebo jen ranní přeháňka, anebo vytrvalý déšť pro nás totálně k ničemu. Myslím, že nemá cenu se hrnout do města a riskovat vypíchnutí oka deštníkem.

Dnešní trasa je – pekelná.