7.3.2016 Athény
Athény, třetina řecké populace žije právě tady. Téměř čtyři miliony obyvatel žije na planině perfektně chráněné ze tří stran vysokými kopci a tomu všemu vévodí slavný Parthenón a Akropole, ale dostat se až sem, do Athén, byl trošku oříšek.
Přesto, že jsme měli rezervaci na loď v řádném předstihu, tak ta naše, slavná loď v přístavišti v den odjezdu zkrátka nebyla. Trošku nás to zneklidňovalo, Zdenda pořád tvrdil, že ještě připluje, ale nalodění je od 18 hodin a naše loď stále nikde. Nakonec po dotazu, kdy slečna u přepážky samozřejmě nechápala naše obavy, jsme najeli na jinou loď a od jiné společnosti naprosto v pohodě. Ukázali jsme lístek a všichni, kromě nás, věděli, že ta cizí loď je opravdu naše. Tak, nám to bylo jedno, s kým se dostaneme zpět, ale je to pro nás další zkušenost, že tady se může hodně věcí měnit za pochodu. Loď je téměř prázdná, a jelikož stojíme v patře, kde jsou jen osobáky a pár motorek a ještě k tomu velké větrací otvory po stranách, zůstáváme na noc v pohodlí našeho Flíčka. Loď jsme si prohlédli, Zdenda překontroloval záchranné čluny a v klidu a v pohodě jsme se navečeřeli.
Na den jsme zaparkovali kousíček od Careffouru v pohodlné ulici, hned nad autobusem č. A3, který nás doveze až do centra Athén kousek od Parthenonu. Lístek nemáme, není ho kde koupit a tiše se spoléháme na štěstí. Jinak lístek stojí 1,4 Eur pro osobu a jednu jízdu.
Směr na Parthenon nelze minout. Všude jsou hnědé cedule a hned u pokladen je infocentrum, kde jsme dostali dostačující mapu Athén a seznam vstupenek a památek.
Jedná se o to, že lze zaplatit výhodné vstupné vždy na nějaký okruh památek. S Parthenonem lze zaplatit zároveň několik dalších muzeí. Je tam vše, co bychom si přáli, kromě Archeologického muzea, platíme 12 Eur na osobu a stoupáme na vrchol Akropole. A protože je to nejvýznamnější památka celého Řecka, musím se nejdříve trochu zastavit u historických pramenů.
Nejdříve je důležité vědět, že akropolí je několik. Mnoho řeckých měst má svojí akropoli, ale jen v Athénách je ta nejznámější s Parthenonem na vrcholu.
Akro poli totiž znamená „ horní město“, proto jich je více. Důkazy o osídlení Akropole svědčí o tom, že první obyvatelé Athén tu žili již kolem r. 3000 př.n.l.. Dochované stavby pochází většinou z 5. století př. n. l., kdy Athény pod vedením Periklese dosáhly zlatého věku. Perekles byl velmi mocný státník, který měl jednak revoluční myšlenky, které předkládal lidu a hlavně podporoval umění, architekturu a stavitelství. Perikles najal nejlepší mistry stavaře, kameníky a veškeré řemeslníky na práci na Parthenónu.
Byla to první stavba, která vyrostla na ploše Akropole. V návrhu stavby je využit poměr 9:6 ve vztahu k různým prvkům.
Mezera mezi sloupy vůči šířce sloupu apd. To způsobuje, že konstrukce Parthenonu neobsahuje ani jedinou rovnou linii. Vše tak nějak utíká, padá a svažující sloupy tvoří stupínky.
Stavba Parthenonu trvala neskutečných 9 let a je zhotovená z mramoru vytěženého z místních lomů.
Chrám je zasvěcen bohyně Athéně Promachos neboli Athéně bojující v předních řadách. Bohužel Turci v r. 1686 chrám zpustošili a v celé Akropoli napáchali spoustu škod.
Dokonce uvnitř Parthenonu vystavěli mešitu a bohužel následkem výbuchu tento monumentální chrám přišel o svojí mramorovou střechu. Nám osobně se nejvíce líbil Erechtheion, jedna z mála poměrně dochovaných staveb.
Ladná stavba se šesti karyatidami, sloupy vytesanými do tvaru ženské postavy.
Originály kromě jednoho jsou v Archeologickém muzeu. Ovšem než se vůbec dostaneme na nádvoří, musíme projít monumentální hlavní bránou do Akropole.
Až když jdeme zpět tak je vidět úžasný výhled na město pod námi. Výhled je to stejně parádní a ze všech možných stran, ale představa jak kráčíme dolů po schodech a pod námi se rozprostírá město je úžasná. Vlastně máme město u nohou. Další z mála dochovaných staveb je v porovnání s monumentálními kolegy decentní a hezoučký chrám bohyně Athény Niké.
Chrám byl zničen Turky v roce 1686 a rekonstruován v roce 1935. Je úsměvné, že tento pavilon zasvěcený Athéně Niké byl postaven na oslavu vítězství Athéňanů nad Peršany. Právě Athéna Niké je symbolem vítězství a to mě přivádí na myšlenku, že se musím podívat, kolik vlastně těch bohyní Athén je. Domnívala jsem se, že je jen jedna, ale už jsem při sepisování dějin Řecka narazila na tři, vlastně ona je jen jedna bohyně Athéna, ale má asi hodně aspektů, nebo podob a modifikací, ale všechny jsou jednoznačně vítězné.
No a tím vlastně končí výčet aspoň trošku dochovaných staveb na Akropoli. Měli jsme obrovské štěstí, že zrovna pálilo sluníčko a nebe bylo téměř bez mráčků. Vítr nás sice donutil nasadit si bundy, ale to spíše jen kvůli větru. Naštěstí na památce je poměrně málo turistů a množství permanentně pískajících hlídačů jde na nervy. Chápu obavy z neukázněnosti návštěvníků, chápu velikou pýchu Řeků na tuto památku, ale nechápu, když si vedle mne turistka chtěla oloupat mandarinku, tak se hlídač mohl upískat. Všichni hlídači totiž vlastní soudcovskou píšťalku a každý sebemenší prohřešek vypískají. Děsný zážitek a dost mi to vadilo. Při množství návštěvníků, není šance, aby byla chvíle bez pískotu. Stále někdo něco porušuje a to, že se tu nesmí jíst, jsme s ani my nevěděli. Zřejmě někde nějaká cedule bude, ale také jsme si jí nevšimly. Minimum laviček, kam by se mohlo sednout a vychutnat si krásu místa. Téměř vše je obehnané provazy a skoro nikam se nesmí. Lešení a jeřáby okupují celý vnitřní prostor Parthenonu a nikde není vidět vůbec nikdo, žádný dělník, žádný pracovní ruch a shon. Jen pod hradbou jsme viděli dva kameníky, jak si tam cosi ťukají. Je sice pravdou, že praskající mramor potřebuje rekonstrukci a že je potřeba provést záchranné práce, ale když je pomalu už na historických fotkách patrné rameno jeřábu, které je tam stále, pořád a vytrvale, tak něco není v pořádku.
Pod Akropolí se skví svými rozměry obrovské Herodesovo divadlo. Bohužel je zavřené a můžeme jej vidět buď ze shora z Akropole, nebo skrze mřížoví. Divadlo spadá už do římské éry.
Marathónský obchodník, se vznešeným jménem Tiberius Claudius Herodes Attikos, ho nechal v letech 161 – 174 n.l. postavit pro pět tisíc návštěvníků. Divadlo bylo v padesátých letech rekonstruováno a v létě je v provozu v rámci athénského festivalu.
Druhé, mnohem menší a neobnovené, nebo, nezrekonstruované je Dionýsovo divadlo. Původní, mnohem menší řecké divadlo bylo rozšířeno až za římské éry.
Jedná se jen o zbytky monumentálního divadla a rozlehlý komplex sloužil až pro 17 tisíc návštěvníků, což je z dnešního pohledu na zbylé trosky neuvěřitelné. Pravdou je, že toto divadlo má mnohem velkolepější historii za sebou, než honosný kolega opodál. Konaly se zde zápasy gladiátorů, poprvé tady uvedli svoje díla Sofokles a Aristofanes. Dochovalo se několik mramorových trůnů pro hodnostáře a mramorovou podlahu zde nechal položit dokonce římský císař Nero.
Máme sebou v baťůžku oběd a tak alespoň Herodesovo divadlo využíváme k zastávce na pozdní jídlo. Osvědčili se nám těstoviny se zeleninou a kousky orestovaného kuřete, k tomu jako zákusek pomeranče a čaj. Tady si už můžeme svobodně sednout na zapomenutý kus sloupu.
Pomalu se musíme loučit. Všechny památky v Athénách mají fantastickou otevírací dobu. Všechny, včetně muzeí, se zavírají v 15:00 h.
Opět nastupují hlídači a ostraha a píšťalkami vypískají a vyženou návštěvníky. Nevíme, jestli je otevírací doba stejná i v letních měsících, nenašli jsme o tom žádnou zmínku, ale nyní to je takto a je to dost nepříjemné. Naštěstí je vše nejdůležitější v rozumném pěším dosahu, ale dneska už se nepřemístíme nikam dál. Jdeme uličkami k autobusu, který nás musí odvézt zpět k autu.
Cestou máme ještě Athénské muzeum – Muzeum Nová Akropole, které není na našem seznamu zájmů a tak ho jen míjíme.
Moderní veliká budova je kousek od hlavní cesty na Parthenon a má tu zvláštnost, že jednak její otevření bylo několikrát odloženo, klasika, ale hlavně, když se začalo se stavbou, tak se v prostoru, kde měly být základy, objevilo prehistorické osídlení – osada. Sídlo bylo tedy částečně odkryto a řekla bych, že velmi pěkně zpřístupněno skleněnými deskami podlahy vchodu do muzea.
Večer se přesouváme ze strategického místa pro naši dopravu do centra o kousek dál ke Carrefouru, kde je klid a mír. Hlavně jsme stranou hlučné silnice a u McDonal´s máme jejich internet a nemusíme čerpat bajtíky z našeho. Včera jsme si dokoupili ve WIND na další měsíc 6 GB za 18 Eur.
Jsme totálně utahaný a vyčerpaný.