2.3.2016 Hérakleion
Jsme už dva dny den v Hérakleionu. Na včerejšek jsme byli objednaný v servisu Fiat na pravidelnou výměnu oleje v rámci záruky. Jedná se o to, že máme ještě do podzimka záruku na motor a museli jsme řešit výměnu oleje tady a ne až doma.
Kilometrově už jsme za hranicí a máme to jen tak tak, abychom nepřišli o záruku. Posledně, jak jsme sem byli dost potupně taženi, respektive dotaženi a dovezeni, tak se nám místní servis pro Fiat velmi líbil a rozhodli jsme se, že jsme se v předstihu objednali na výměnu oleje.
Bylo to dost krkolomné, protože paní, která vše vyřizuje, také anglicky nijak nevládne, tak pomohl translatur a základní pravidlo při takovéto komunikaci. Jednoduché věty, jasný a stručný dotaz nebo odpověď, žádné složitosti. Jasně a stručně, protože, vždy když se pustíme do složitých vět a kudrlinek, druhá strana tomu zaručeně neporozumí a stejně skončíme u věty krátké. Maximum, dvě slova.
Takže jsme tímto způsobem vyladili i cenu a opravdu na osmou hodinu ránu už pro nás byl připravený mechanik, Flíčka si zavezl do dílny na hever, což jsem dost nelibě nesla, a hned se dal do práce. Měli pro nás připravený olej, který už jsme napsali, že máme v autě. Zdarma ještě prohlédli se Zdendou kde, co a rovnou ještě doplnili mazání do zadní nápravy, torzní tyč, což sice Zdenda dělal před pár dny, ale jak říká, mazání není nikdy dost. Kontrola brzdových destiček a doplnili vodu a já nevím co vše ještě a to jen tak.
Dílna je opravdu velmi čistá, nikde se nic neválí a panuje tady velmi přísný řád a pořádek. Mám radost a jsem spokojená, protože jinak bychom sem našeho Flíčka nedali, to ani náhodou. Je jasné, že jsem vše zpovzdálí, přímo ostřížím zrakem sledovala. Cena je nižší než co jsme dali za totožné u nás.
Mám k porovnání poslední fakturu z domova, už jen hodinová práce je tu mnohem nižší. Je to o tom, jen se odhodlat, odvážit a nebát se. K dnešní dni máme na tachometru 29 tisíc. Něco málo jsme ještě najezdili doma jak před odjezdem, tak při návratech.
Dneska jsme zase šli do přístavu vyřídit si rezervaci na lodi. Máme v plánu už o víkendu odjet na pevninu. Rezervace místa proběhla také v pohodě, absolutně bez problémů a odjíždíme v neděli opět v devět večer. Jen se ještě rozhodneme, jestli zůstaneme na palubě, nebo v autě.
Jelikož bude tma jak v ranci a stejně z cesty nic neuvidíme, jsem jednoznačně pro, zůstat v autě, pustit si nějaký filmík a jít v pohodě na kutě.
Další noc strávená zkrouceně v křesle mě teda nijak neláká. Tak fajn, na loď se vejdeme a máme tři hodiny na nalodění. Už se docela těšíme, ale Kréta je nádherná, hlavně v tomto období. Jednoznačně jsme udělali dobře, že jsme sem jeli v tomto období. Není lepší, pokud člověk není milovníkem vedra a parna a nelibuje si v teplotách 40 a výš, což my teda rozhodně nejsme. Jedině mě mrzelo, že se opravdu nedá koupat. Moře je studené a nádherné.
Couráme se po nábřeží, okukujeme rybáře a tak jak se poledne přehouplo, jdeme do restaurace, kterou jsme si slíbili na závěr našeho pobytu na Krétě. 
Restaurace je to obyčejná a lidová a přesně takovou jsme si vybírali. Chtěli jsme něco opravdu místního, typického, klasického. Zkrátka, klasickou krétskou kuchyni, kde to nebude jen napsané na vývěsní ceduli. Tuhle jídelnu jsme si vybrali už při našich procházkách městem a slíbili jsme si, že před odjezdem si tady dáme nějaké dobré jídlo. 
Maso se tu opéká přímo před námi a tak si objednáváme mix všeho, co tu mají. Teda, ne úplně všeho, ale základ ve dvou vzorcích, zajímavě kořeněné karbanátky, špízy z vepřového masa a kuřecího, plátek jehněčího a kousky skopového. Jediné co jsme přehnali a strategicky nezvládli, byla doobjednávka hranolek, protože byly perfektně usmažené, čerstvé, jen se na nás usmívaly a děsně jsme se na ně těšili.
Ještě jsme počítali s tím, že až sníme objednanou mísu na půl, objednáme si ještě nějakou specialitu, ale to už jsme opravdu nezvládli. Já totiž úplně minimálně smažím cokoliv na oleji a víc jak na cokoliv jiného, jsme se oba těšili na obyčejné hranolky.
To vše s řeckým pivem na půl. Sice nám tvrdili, že je to krétské pivo, ale já jim nevěřím. Žádný pivovar jsme tu neviděli a Kréťané jsou vinaři a ne pivaři. Takže jsme se nakonec totálně přejedli a bolelo nás bříško.
Parkujeme na noc u starého města a budeme se zase přesouvat na naše velké parkoviště, kde je klid. Tady jsme sice v pohodě, ale večer se celé parkoviště zaplní a ještě hluboko po půlnoci spousta aut odjíždí a přijíždí. To na našem parkovišti, v zadní části Careffouru jsme na noc osamocený a i přes den je tam pusto prázdno. Všechna auta se pohodlně vejdou na přední parkoviště ke vchodu a tak nemají důvod zajíždět dozadu.
Kytička pro dnešní den. Ona to není kytička, jak je vidět, ale krásně rozkvetlý strom. Vše začíná kvést, vše jde do květu. Béďo, jaro je tady!
