19.9.2015 Eregli

Ráno jsme se s druhou posádkou rozloučili a Hela s Mírou míří zpět na pláž do Karasu.  Tam se jim líbilo a taky už se budou stáčet k domovu.

My jedeme po silnici E10 podél Černého moře směr Eregli, kam odpoledne dojíždíme. 

Městečko Eregli, je taková směsice všeho možného na pobřeží moře. Bohužel, pod námi jsou tu všude vysoké útesy a pramálo místa na parkování a koupání. Vybírat si moc nemůžeme a stojíme na parkovišti naproti Cafeterii, kde mají internet. Za kafe a čaj máme kode a tak honem dáváme do stránek dny minulé. 

K večeru se potulujeme zapadlými uličkami a okukujeme bzukot a cvrkot spíše těch obyčejných, chudších lidí, jak sedí před svými krámky, mužští hrají karty, povídají a popíjí čaj. Ženy moc vidět nejsou, a pokud ano, tak v hloučcích a klábosí a okolo nich si hrají děti. Někdy te jo tady opravdu jako den a noc. Na jedné straně nové domy plné skla a chromu, nádherná architektura a na druhé straně se bojíme projít uličkou, aby nám nespadl balkonek na hlavu. Teda balkonek, miniaturní dřevěná hrůza držící na jednom hřebíku.

Startegicky jsme pomalými manévry vytěsnili místní z jejich parkoviště a naštorc ho okupujeme pořádný kousek. Stojíme kousek od silnice, ale naštěstí máme tvrdé spaní a tak nevnímáme páteční cvrkot. Stále máme v hlavě varování policistů ze zhoršené situaci na východě Turecka, kam míříme, a hledáme díky volnému přístupu na internet dostupné informace o Kurdech a Turecku. Nic moc nenacházíme. Jen se dozvídáme, že Turecko je na tom ekonomicky velmi dobře, Kurdů je tu 20 milionů, což je čtvrtina populace a z toho polovina žije v Istanbulu, Burse, Izmitu a ostatních větších městem na západě. Tak, toho jsme si teda nijak nevšimli, když jsme tam byli byl klid a nic nás nijak nevarovalo, že by měl být problém. V dobách dřívějších, turecká vláda odmítala je nazývat Kurdy jako etnikum, ale měla pro ně název horští Turci. No a právě Ti horští na východě země se už mnoho let domáhají své nezávislosti a rádi by měli svůj stát a to se Turkům nelíbí, protože by se museli vzdát velkého území, což se jim samozřejmě nechce, a do toho tlačí EU aby se Turecko více demokratizovalo a spojené státy tu mají samosebou také své zájmy a to vše ještě v souvislosti s NATO, které bere Turecko jako jednoho z nejstarších a největších členů výrazně prozápadních a tak se do toho moc nemíchá a jak to vypadá, tak jedněm i druhým došla trpělivost a teď se v tom má jeden pohybovat a obdivovat krásy přírody. To si to ksakru nemohli nechat na příští rok? Když už se tady tolik let handrkují a strkají? Fakt je, že už na přelomu letošního roku jsme se nechali zastrašit a byla to chyba. Naprosto zbytečně jsme zkrátili letošní zimu v Turecku.

Nakonec jsme se rozhodli, požádat našeho konzula v Istanbulu o informace jaká je stabilita, respektivě, nestabilita na východě Turecka. Pokud teda ovšem bude nějaké informace mít a hlavně, pokud bude mít vůbec chuť nám odpovědět.

Zítra pojedeme dál a budeme hledat nějaké místo u moře na vykoupání dokud je moře teplé a sluníčko svítí. Zatím jsme si moře moc neužili.

Dnešní trasa je 45 km