20.9.2015 Safranbolu

Chyba v komunikaci, žádné místo na koupání nehledáme, protože míříme do Safranbolu, což je další památka UNESCO, kterou máme na cestě. Teda, kousek si musíme zajet, ale není to tak daleko a jsme odměněni nádhernou krajinou. Jedeme po silnici 755 a Safranbolu je až za městem Karabük, které je z velké části komplet nové a jen zíráme na úžasnou, obrovskou výstavbu. Na mapě je to značené trošku jinak, ale stačí se nechat vést směrovkami. Turci jsou na své památky hodně hrdý a tak směrovkami značí cestu jako o život.

Silnice, která sem vede, taková místní okreska, je taky zajímavá. Dobrá okreska, co? 

Jedeme hlubokým kaňonem s mnoha tunely a prudkým klesáním a stoupáním a to se na mnoha úsecích silnice ještě rozšiřuje, aby byla jó pohodlná. 

Safranbolu je prastaré město a pozor, ne, jedno z nejstarších, nebo jedno z nejhezčích, jedno z největších a podobně, což mě osobně takové přirovnání děsně vadí.  Jeden neví, kolik je těch jedno nebo jestli to naše konkrétní je druhé, nebo páté……

Ovšem Safranbolu, je to nejlépe dochované osmanské město. Tak praví průvodce. Parkovat se dá, naprosto skvěle na konci města, kde je parkoviště místních autobusů a jak jinak veliký hřbitov kde se dá natankovat přímo do nádrže voda. Kašna je hned u brány.

Parkujeme nejdříve v kopci nad městem a až později Zdenda objevuje skvělé parkoviště, kam přejíždíme.

Město Safranbolu stojí za zajížďku a určitě ho velmi doporučujeme na okouknutí.  Nádherné domky se krčí v naprosto dokonalém údolí, kam se schází křivolakými uličkami. Samozřejmě, jak je naším zvykem, snažíme se jít i trochu stranou, mimo hlavní davy návštěvníků.

A že jich tady je! Klasických turistů je už poskrovnu, převážně jsou tu rodiny na výletě. Je neděle a tak se není čemu divit. Tady si neděle velmi užívají. Hlavně k návštěvám restaurací a grilování v přírodě. O víkendu jsou okupované parky a nábřeží rodinkami, které si přinesou vše potřebné od deky po grily, židličky a spoustu jídla a ovoce.  Píšu rodinkami, ale obvykle jsou to velké rodiny s košatým příbuzenstvem. Dětí nemají mnoho. Obvykle maximálně dvě. 

O Safranbolu napíšu více do karty UNESCO a je tam i velká fotogalerie.  

Nicméně, hlavní turistické tahy, uličky jsou krásné a plné krámků s dobrotami, kávičkou a občerstvením. Ochutnáváme pravý Turecký med a různé želé bonbony. Je oříšková sezona a tak se všude nabízí vlašské ořechy, mandle, čerstvé nevyloupané pistácie a lískové oříšky.  

Ochutnávka oříšků - majitel byl velmi pyšný na jejich kvalitu. 

Ovšem drobet stranou je to drobet děsivé. 

Na noc parkujeme za autobusovým nádražím v klidu a pohodě.

Dnešní trasa je 114 km