13.9.2015 Istanbul

2015 – vracíme se zpět do Turecka, abychom projeli úseky, které jsme při první návštěvě nenavštívili, a situace se velmi změnila. Za půl roku je vše trochu jinak.

Kurz klesl z 2.81 Tl a podobně na 3.40 Tl za Euro což je skvělé. Vše se nám zlevňuje. Při nákupu cca Euro za 28,- Kč je to okolo 8.- Kč za 1 Tl. V zimě byl kurz 10,- Kč. Lépe se vše přepočítávalo, ale toto je bezva. Zároveň klesla cena nafty na 1.95 – 2.15 ze zimy 3.35 Tl za litr. Jak kde se natankuje, ale dá se najít levná nafta. Na dálnici nebo rychlostní silnici je nejdražší.

Tam šplhá až na 2. 30. Jakmile se zajede do města, cena hned klesá. Doporučuji nakupovat naftu ve městě s tím, že se vyplatí při větším objemu tankování několik benzínek projet a vrátit se k té nejlevnější. Opět nejedeme po dálnici, ale po silnici první třídy – směr Istanbul – hned vedle dálnice, a je naprosto skvělá. Výměnu peněz jsme realizovali hned v prvním městě Edirne, kde je spousta bank, ale Euro nevymění. Všechny nás posílají do směnárny. Jsou dvě na hlavní třídě pod dominantou Edirne. Velkou mešitou. Určitě jich bude víc, ale my jsme zvítězili tam. Ve směnárně nám nejdříve dávali horší kurz než je v bance, ale Zdenda to se směnárníkem tak dlouho domlouval, až jsme získali totožný nejlepší kurz, který nabízeli banky. 3.40. Jinak kurz osciluje okolo 3.35, ale i to je slušná cena.

V Istanbulu je rozkopaná celá Kennedy Cadesi a jede se krokem. Nerozklíčovali jsme co vedle pravého pruhu u moře staví,  ale je tam obrovská rozepřená jáma. I v sobotu spousta stavebních strojů, dělníků a obrovská několikahodinová kolona. Skoro vše na nábřeží je zrušené, zavřené nebo za plechovou ohradou, ale kdo plánuje parkovat na parkovišti u moře pod hradbami pro karavany, může.

To jediné zůstalo funkční, protože je to až na konci hned u začátku parku. Jinak lze parkovat v odstavných parkovištích, která jsou dost velká pro dvacet až třicet aut a není nijak omezená doba stání. Jen je potřeba hledat parkoviště až k večeru, kdy místní odjedou a pak jsou parkoviště skoro prázdná. Ale je tam dost kravál od projíždějících aut.

My parkujeme opět na stejném místě jako vloni a absolutně bez problémů. Do centra jedeme tramvají – modrou – ( modrá je dobrá) za 4 Tl na osobu. Do tramvaje se kupují žetony v automatu na zastávce, a kdo by měl obavy, že by mohl mít problém se zakoupením žetonu, tak zbytečně. Na každé zastávce jsou turnikety a jeden pracovník obsluhy, který velmi, velmi ochotně poskytne mapu a posunky ukáže kam a na kterou zastávku jít. Stačí jen ukázat do mapy tramvajových stanic, kterou poskytne, na zastávku a obsluha nás s úsměvem nasměrovala.

Tramvaj jede přímo až k paláci Top Capi na Sultanahmed , které je klíčové pro prohlídku Istanbulu a okolo je vše nejkrásnější.

Tentokrát jsme neabsolvovali žádnou památku, v zimě jsme je všechny týden procházeli a tak jsme jen prošli palácové zahrady  a šli jsme po trase tramvaje zpět s velkými výlety do bočních ulic, které jsou již jen místních a ne turistů.

Teprve tam je skvělé dát si něco k jídlu. Místní cena a cvrkot je parádní. Veliká ochota, úsměvnost lidí je až zarážející. Od nás jsme zvyklý, na nezájem, nikdo si nikoho nevšímá a nikdo nikoho nezajímá, ale tady je to diametrálně jiné.  Na hlavní třídě jsou všude naháněči, kteří se vás snaží přemluvit k návštěvě zrovna jejich obchodu nebo restaurace. Decentně a slušně, ale o pár ulic vedle je to jen o usmání, pokynutí ruky a zvoucím gestu.  Hledali jsme jídelnu, nebo spíše malou místní restauraci, bufet, točící se tyč na kebab pro místní, ne pro turisty, tam, kam chodí všichni z ulice pro kebab, kde se většinou sedí na malých židličkách na ulici nebo v maličkém krámku.

Je neděle odpoledne a všechny parky jsou takhle obsazené. 

Vybrat si tu echt tureckou nám dalo největší práci. Je jich spousta, na ulici několik a vybrat si, tak to je dřina. Dali jsme si dorner – velikou placku s čerstvě ugrilovaným kuřecím masem a zeleninou, naprosto vynikající za třetinovou cenu. Původně jsme uvažovali, že si v potravinách koupíme chleba – takové jejich větší housky – mimochodem vynikající čerstvé z pekárny a k tomu kousek sýra a salámu, ale bylo by to dražší než náš skvělý oběd a ještě jsme tam chytli od někoho volný internet. Jako pozornost pana majitele jsme dostali několik jejich čajů zadarmo. Jinak stojí 1 Tl, ale seděli jsme poměrně dlouho, než jsme dali tři dny do stránek a tak, abychom neseděli jen na prázdno, objednali jsme si čaj. V maličké skleničce neskutečně silný a dobrý. No a když jsme se konečně zvedli k odchodu a Zdenda šel platit, tak ty čaje byla nakonec pozornost podniku a platili jsme jen jídlo.   Mimochodem, vrátím se ještě k úmyslu zakoupit si oběd v potravinách, salámy mají dost nechutné a ošklivé a drahé. Alespoň co jsme při zimní cestě zkusili, nám vůbec nechutnaly. Připadalo mě, že jím papír s rozemletým masem a moukou. Salámy tak nějak neumí, ale zato chleba mají absolutně bezkonkurenční, pokud je čerstvý z pekárny a zeleninové trhy nemají chybu. Hned jsme si koupili kýbl bílého jogurtu 2,5 kg za 48,-Kč. Jogurt je takové konzistence, že v něm stojí lžíce a to je ten nejlevnější z nabídky. Večer, když nás honí mlsná, miska jogurtu se lžící marmelády, tak to je lahodná záležitost.

Včera se nám k večeru podařilo připojit k místní městské volné síti na internet. Je to o tom, že je potřeba do okýnka, které vyskočí po otevření Google, přihlášení napsat svůj imejl a telefonní číslo z mobilu s klasickou předvolbou. Na mobil nám přišel kód, který jsme zadali do čekajícího okénka a už jsme byli ve volné, slušně rychlé síti. Bohužel, tam, kde stojíme není signál, ale u Panorama muzea, kousek od nás, 20 m, je signál silný a tak není problém tam dojít, sednout si na lavičku a udělat na počítači vše co je potřeba.

Pro psi a kočky je pamatováno domečky vždy někde stranou s miskami granulí a vodou.... 

Ještě jedna drobnost, pozor na neděli. Velmi mnoho obchodů je zavřených, památky fungují normálně, ale velký Grant bazar je komplet uzavřený a všechny obchůdky, které k němu zvenčí přiléhají také. Nejrušnější oblast se změnila v oblast duchů a stažených rolet. Zároveň jsme potřebovali koupit internet, ale hlavní velké prodejny a banky mají v neděli také zavřeno.

I přes pokročilou letní dobu naší druhé návštěvy, polovina září, jsou na všechny hlavní památky obrovské fronty čekajících turistů. Oproti zimě, kdy nás byla všude jen hrstka je to neskutečný rozdíl. Do Aya Sofya a Madrá mešita jen určitý počet návštěvníků a čeká se, až se vynadívají ti šťastnější, kteří byli před námi a pak se pustí další. Vstupné je 80 TL na tři dny do mnoha památek, které jsou vypsané na účtu od karty.  Pass karta se vyplatí i z toho důvodu, že majitelé mají přednost před obyčejnými vstupenkami. Domnívám se, že je to fronta na několik hodin, ale mohu se mýlit. Velmi dobře si pamatuji, jak tu nádheru nejde prolétnout a okouknout za 5 minut a vypadnout. Většinou tam návštěvník dlouho stojí se zatajeným dechem a jen tiše zírá a pak si k tomu zírání sedne na čisťounký, vysoký, většinou karmínově červený koberec, tak se návštěva protáhne, a pokud jako já vláčí sebou ještě obsáhlého průvodce a není líný si na místě přečíst, na co se to vlastně přesně kouká, tak je to návštěva na hodinu, jen to fikne.  A to ještě většinou se Zdendou dlouze diskutujeme a probíráme stavitelské techniky a tehdejší obtížnost při technice, která tehdy byla. Většinou mluvíme o čtrnáctém a patnáctém století. Pak není divu, že jsme v Istanbulu strávili týden a ani nám to nepřišlo nijak dlouhý a už vůbec se nedivíme dlouhým frontám před vstupy. Jen jsme rádi, že už prohlídky máme za sebou. 

Tak Vám všem přejeme krásné zážitky z Istanbulu.