4.2.2015 Komotiní

Ráno vyjíždíme z maličkého přístavu, kde jsme nocovali, dál na Komotiní. Jen pár rybářů brzo ráno odjelo na lov a racek si taky hned po ránu ulovil, spíše našel rybu. 

Bylo hezké pozorovat, jak s ní zápasil. Škoda, že byl vyrušen a i s rybou odlétl. 

Komotiní, další malé městečko, kde se mísí kultury jak řecké, bulharské tak i turecké.

Komotiní bylo založeno ve 4. st. př. n. l., od roku 1363 bylo město součástí osmanské říše a až do roku 1920 náleželo k Turecku.

Staré městské opevnění a kouzelné pidibaráčky.

Po změně hranic je již řecké, ale turecký vliv je zde stále patrný díky mnoha mešitám a kopulovitým střechám, které jsou po celém městě.

Mnoho mešit je stále v provozu. Samozřejmě jsme nalezli bazar, ale byl to slabý odvar pravého tureckého bazaru.

Dá si někdo pravou brazilskou kávu?

Ale nostalgicky to na nás dýchlo Tureckem.Tradičnějsme zde nalezli vše, co bychom mohli kdy potřebovat.

Jen nám chyběl velký trh se zeleninou, na který jsme si už zvykli, ale bohužel a tak jsme vše potřebné nakoupili v místním Lidlu.

 Nádherný prastarý platan.

To se zde jeví jako jediná možnost trochu levnějšího nákupu potravin.  Jedem pryč, zpátky k moři. Komotiní není zrovna město, kde bychom mohli a chtěli strávit více času.

Jedeme moc hezkou krajinou a potkáváme na mokřadě hejno plameňáků. Vůbec jsme netušili, že zde žijí.

Přijíždíme do maličké vesnice Fanari s krásným pobřežím a perfektním molem pro lodě, kde můžeme v pohodě být pár dnů. Několik kohoutů s vodou vše jistí, a když se k nám začala hlásit mladá paní, která mluví česky a zve nás do restaurace s wifi, kde pracuje, je rozhodnuto.Parkujeme na pěkném místě, moře máme tři metry od auta a spoustu možností na túry. Zdenda plánuje rybařit a já bych se měla zase trochu opřít do angličtiny. Marný a nekonečný boj. Potřebujeme zase po čase udělat generální úklid. Večer se podíváme na předpověď počasí a podle toho se zařídíme. Každopádně tu asi pár dní zůstaneme.

Dnešní trasa je 65 km