Krakov 8.8.2015

Ráno, tedy, brzo dopoledne jdeme na prohlídku Krakova. Hned v začátku jsme těžce zklamaný, tramvaj, se kterou jsme počítaly, nejede. Cedule hlásá cosi o cyklistickém závodě. Tak musíme šlapat po svých, ale je ještě poněkud chladno a tak jsme v pohodě.

Ovšem ve městě je už zmatek. Polovina města je ohrazená pro cyklisty a jak se dozvídáme, pojede se městem několik závodů na kolech. Což mě docela štve, protože se nemůžeme dostat na hrad Wawel.

Dohadujeme se s ochrankou, tak jako spousta turistů až nás nakonec pouští přes zábrany, které okamžitě zase hermeticky uzavírají.

Hrad Wawel je největší turistická atrakce a i díky době prázdnin a dovolených je to znát. Obrovské množství lidí a děsivá fronta u pokladen. Mají to tady hezky vymyšlené.

Vstupenku si můžete zvolit, jak se Vám chce a co byste chtěli vidět. Pokud bychom se rozhodli, že chceme vše, tak je to skoro za 100 Zl což je 700,- Kč na osobu.

Nicméně u některých prohlídek, jako soukromé královské komnaty a síň s obrazem Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinci, chloubou Wawelu a Polska, jsou vstupenky na dnešní den již vyprodané.  

Dostáváme se do Wawelské katedrály, která je opravdu úchvatná.

Je zde přísný zákaz focení a ochranka pečlivě hlídá fotoaparáty, ale všichni se snaží nějakou tu fotku mít a ani já nejsem výjimkou.

Což později vede k rodinné rozepři, protože Zdenda je zastáncem dodržování nařízení a já se domnívám, že některá nařízení se až tak dodržovat nemusí.

Riskovala jsem konflikt s ochrankou a určitě zbytečně. Nicméně, pár foteček se mi podařilo do cestopisu udělat.

Hrad je obrovský a na každém kroku je cítit, že se jedná o hrad, který byl po mnoho století královským a je opravdovým symbolem polské národní identity. Původní malé sídlo si tu postavil král Boleslav Chrabrý v 11. století. Další král Kazimír Veliký jej přestavěl na impozantní gotický hrad. V roce 1499 sídlo vyhořelo a král Zikmund Starý si zde vybudoval novou rezidenci.  Tak vyrostl během 30 let nádherný renesanční palác.

Wawelská královská katedrála – svědek většiny korunovací, královských pohřbů a pohřebních průvodů, křtění nástupců trůnu a množství královských potomků.

Kostel je vlastně už třetím v pořadí na tomtéž místě. Současná katedrála je v podstatě gotická, nicméně kaple, které se budovaly postupně, jsou už v různých stylech. Množství návštěvníků se různě prolíná a my si prohlížíme jednu monumentální kapli vedle druhé. Krásná Zikmundova kaple, různé královské sarkofágy, kaple svatého Kříže, barokní svatyně sv. Stanislava a několik krypt. Krypta básníků, krypta sv. Leonarda a královská krypta.

Přímo pod hradem je Dračí jeskyně, kde sídlil legendární wawelský drak. Drak v nám neznámých intervalech dští plameny a síru. Zrovna jsem ho fotila, když malý plamének, ryze plynový, zrovna vyšel drakovi z tlamy.

Moc to na fotce není vidět, ale spousta turistů tam čeká s fotoaparátem v ruce, kdy začne plamen, a my jsme přišli, udělali tři fotky a šli dál. Asi tak jako, když jsme hodinu seděli pod čapím hnízdem a čekali s fotoaparátem v ruce na první vzlet čápat z hnízda. Sotva jsme to vzdali a otočili se k odchodu, během pár minut čápata roztáhla křídla a odlétla.  Schválně.

Vracíme se do města a všude jsou poutače na cyklistický závod, což nesu velmi nelibě. Jednak jsou všude zábrany a druhak reklamy, které hyzdí město. Závod vede, až na velký rynek kam míříme a skrze něj. Tragedie, a jak je horko a spousta lidí, nesu toto narušení dost nelibě. Nicméně překrásný kostel Panny Marie nám všechny ústrky vynahrazuje.

Monumentální stavba v rohu náměstí je překrásná. Vnitřní výzdoba nám bere dech a je tu krásný chládek. Nejsme věřící, nicméně umíme a dokážeme ocenit a obdivovat krásu sakrálních staveb. 

První kostel byl postaven v roce 1220. V dobách tatarských nájezdů byl zničen a na základech původního kostela byla zahájená stavba mohutné baziliky. Kněžiště je osvětleno krásnými vitrážemi v oknech ze 14. století.  

Jako výraz ocenění historických a uměleckých hodnot se centrum Krakova dostalo v roce 1978 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Více historických podrobností si ponechám do karty UNESCO – Polsko, kde je už nyní fotogalerie.

Vracíme se oklikou zpět a jdeme pěšky až k autu, protože tramvaj stále nejezdí.

Dneska jsme v příšerném vedru ušli dle navigace 15 km.