Kousek za Toruňí - 3.8.2015
Od rána sedíme na internetu a vyřizujeme spoustu důležitých věcí, které musíme zařídit po dobu našeho krátkého promítnutí v kotlině české. Záruční prohlídku Flíčka, několik lékařských preventivních kontrol pro nás, zařízení zdravotního připojištění na rok a podobné lahůdky. Skypem vše obvoláváme a tak to není až tak drahé. Hlavně co nás teď nejvíce tíží je náš fotoaparát Olympus. Měli jsme již několik Olympusů a na tuto značku nedám dopustit. Při našich toulkách podmořským světem v Egyptě se nám velmi osvědčil jejich podvodní Tough a i novější verze s GPS je skvělá a velmi se nám osvědčila. Mám i prcka do kabelky, ale na cestu jsem chtěla něco maličko lepšího, ale zase ne profi verzi, protože to neumím a nevyužiji. Měla jsem obrovskou kliku a štěstí na odborníka přímo z centrály a s ním jsem konzultovala, co potřebujeme a co bychom rádi. Žádné dělo, kdo by se s tím tahal, zrcadlovku a hlavně v jednoduchosti je síla. Děsila jsem se krytky objektivu, která je sundavací a už dopředu jsem věděla, že po týdnu používání jí ztratím. Máme přesně, co jsme chtěli a co nám vše splňuje, hlavně, krytka je automatická, fotoaparát je lehoučký atd. atd. No a asi jsme tomu drobně ublížili a polovina funkcí nám přestala fungovat. Obrovský zájem a snaha nám i na dálku pomoct. U spousty prodejců vzácná vlastnost, ale tady je to opravdu samozřejmostí. Dokonce nám vyšli vstříc a můžeme při zpáteční cestě předat fotoaparát přímo do servisu, kam se posílají přístroje z celé republiky. Je i možnost, že nám přístroj opraví na počkání. Ale to není jen pro nás, oni to tam takhle mají zařízené a dělají to běžně, pokud jim přístroj někdo dodá přímo do servisu. Briskní opravy a skvělé jednání s majitelem jejich fotoaparátu. Báli jsme se, že se oprava nestihne do našeho odjezdu, ale vypadá to, že to vše proběhne hladčeji, než jsme doufali.
Dneska se přesouváme o pár kilometrů dál. Konečně je zase teplo, léto se vrátilo i do Polska a už si pro změnu říkáme, jak nám bylo fajn, když byla zima. Tady je vidět jaký je člověk nevděčný tvor. Když pršelo a byla zima, tak jsme si říkali… kruci, kde je léto??? A teď když ho konečně na pár dnů máme, vzpomínáme na zimu.
Zastavujeme u jezera a chvilku si dáváme odfuk. Zdenda se šel vykoupat a za chvíli zase jedeme dál. Ovšem, cestou je parádní les se spoustou borůvčí a tak Zdenda vyrazil na borůvku s vidinou borůvkových muffin, ale pozor, musí být s čokoládou. Marné je mé vysvětlování, že buď jsou čokoládové, nebo borůvkové. Tak u nás se bude péct nová verze, borůvko – čokoládové. Sluníčko by mělo vydržet, tak počítám, že to budou sluníčkové, borůvko – čokoládové muffiny. No a já píšu do stránek. Holt, to je úděl. Borůvky nesbírám, protože jsou pekelně malé a nemám na ně tu správnou trpělivost.
Dnešní trasa je….110 km ………. Ještě jsme nedojeli, velitel vozu je na borůvkách.
