30.10.2015 Gazipaša

Anamur je jedno z 12 míst, které každoročně hostí invazi želv na kladení vajec. Kareta obecná ( Caretta careta ) je velká želva vážící až 200 kg. V rozmezí května až září sem připlavávají želví samičky aby nakladli 70 – 120 vajec do hnízda, které zadními ploutvemi vyhrabou. Po šedesáti dnech se vylíhne nová generace želv a pádí do moře. Ještě mě zaujalo, že pokud je stabilně teplota pod 30°C tak se rodí kluci, když je teplo nad tak holky a když je teplota okolo té třicítky tak je to všehochuť. Tady je vidět, že i želví holky mají rády teplo, a pak že teplé fusekle pod peřinku nepatří.

Všude jsou značky s varováním, že jsme na želvím území. Jen je velký problém, že když se želvičky klubou na svět a vyhrabou se z písečného hnízda, tak v noci, kdy je predátorů méně si to hrnou k pableskujícímu se moři a velmi snadno si spletou směr a vydají se za světlem domů podél pobřeží.

Bohužel, skoro celé pobřeží lemuje silnice č. 400 a pak už je na lidech, jak jim pomohou zpět do moře. Je jasné, že jich spousta nepřežije, ale jsem ráda, že se tady lidi snaží. Na silnici jsou cedule se sníženou rychlostí a varováním na želvy. Tak alespoň něco.

Dostáváme se dalším obrovským banánovým územím a míříme k městu Gazipaša.

Občas silnice padá až skoro k moři a nebo se šplháme do výšin pohoří.

Takže scenerie jsou stále nádherné a vesnice s plantážemi banánovníků, nejsou až tak časté, aby nám úplně dojem zkazili. Hlavně, prosklené skleníky nejsou tak odpudivé a když už je mají plastové, tak jen z mléčné folie. Není to jako obří stanové městečko v jižním Španělsku a ještě k tomu splácané z různých barev a tvarů. Tady to docela ujde a hlavně, je hodně plantáží volně ložených a díky zálivce, krásně zelených.

Dneska bychom si už konečně rádi koupili kilo banánů a tak vybíráme vhodné místo na zaparkování u stánku. Silnice je stále dost úzká a místa je málo. Banány jsou totiž velmi lahodné, trochu jiné než u nás z dozrávárny. Máme ovšem smůlu, když zastavíme s autem u stánku tak na nás vypálí cenu, že málem omdlíme. Je to jasné, vidí cizince, tak proč ne?

Ovoce, které jim roste u baráku má minimální cenu, ale možnost prodat dráž než obvykle je lákavá a tak si koupi necháváme na trh, kde mají ceny napsané na zboží. Stejnou cenu pro všechny.

Pokud je cena na zboží, tak je konečná, finální a tam nakupujeme. Pokud tam cena není, nemá smysl se dohadovat. Trh je většinou veliký a vždy se nám podařilo najít zboží za cenu, kterou jsme si přáli získat, nebo, kterou jsme byli ochotný dát.

Před městem Gazipaša, které není ničím zajímavé, a je již na velké rovině začínají nekonečné plantáže jahodníků. Tady je systém pěstování jako u nás brambor. Vysoké, mohutné a perfektně zarovnané kopce zeminy překryté černou folii, jen svrchu a na vršku v dírách ve folii trůni jahodníkové trsy.  Přesně stejný systém jako u nás brambory, ale bez folie. Nevěřím vlastním očím na nekonečné záhony jahod. Nebere nám to rozum, ale Turků je 80 milionů a to množství dokáže něco spořádat.

Gazipaša , je naše dnešní cílové město, kde objevujeme velký trh a doplňujeme zásoby ovoce a zeleniny. Už nám došlo úplně vše, kromě cibule. Trh je skvělý a tak si tam taky kupujeme konečně ty místní banány za rozumnou cenu, spoustu zeleniny a ovoce. Jen pro představu: Hroznové víno 3 Tl, granátová jablka 1,5 Tl, pórek 2 Tl, rajčata 1 Tl, papriky kapie a zelené 2 Tl, mandarinky, ale ty jsou ještě hodně nakyslé 1,5 Tl, květák 3 Tl, brambory 1,2 Tl, banány 3 Tl, mrkev 2 Tl a celer 3 Tl vše za kilogram x 8.- Kč.

Ještě jsme koupili kilo sušených výborných meruněk za 10 Tl což je 80,- Kč. Ty mlsáme večer místo sušenek a sladkostí. Včera Zdenda udolal prodavače s lesním medem. Koupili jsme velkou sklenici za velmi slušnou cenu 15 TL z původních požadovaných 35 Tl .Tady je med v obchodech pekelně drahý. Teď zrovna koukám do letáku Carrefour a 350 gr za 21 Tl. Což je krát 8,- 168,- Kč. Kolik by stála velká sklenice raději ani nepočítám. Med si dáváme k snídani do čaje, jogurtu a na chleba s máslem a ten báječný, darovaný z domova jsme už spořádali.

Parkujeme opět za městem u plážové restaurace, kde Zdendovi, dali kode k internetu. Super Parkování je velké a pohodlné, ale místní osazenstvo, které se sjelo, až pozdě večer, poklidné a příjemné parkoviště změnilo na drobnou noční můru. Nemělo cenu někam přejíždět. Až kolem půlnoci nastal klid. I to je občas daň za volné parkování na místech, která se nám líbí a kde jsme zadarmo. Cestou jsme vlastně z Mersim potkali jen jeden fungující kemp u moře. Za městem Anamur a cena 30 Tl za noc + elektřina není moc, ale pro nás je to hodně. Až se budeme pohybovat v oblastech, kde to opravdu jinak nepůjde, tak to zaplatíme a určitě mnohem víc, ale zatím to není nutné a tak šetříme každou libru, kde se dá. I tak, díky zkrácenému času zde, jsme za měsíc projeli v naftě mnohem víc, než máme v plánovaném rozpočtu. Do Turecka se už nejspíše nevrátíme a byla by velká škoda vynechat takovou lahůdku jako Ishak Pasa nebo jezero Van.

Dnešní trasa je 86 km