21.10.2015 Mersin

Pomaličku, polehoučku se vzpamatováváme z šoku a ladíme bezpečnostní nastavení života v autě. Nicméně, je nám jasné, že jakmile se hneme z místa a zase uplyne trocha času v klidu a v pohodě, tak ostražitost poleví, klasika, a jak se bude událost stávat prehistorií, budeme zapomínat, že nás vůbec někdo vykradl. Taky je nám jasné, že nelze úplně vše zabezpečit, jen si dávat stále a vytrvale pozor. Minimálně, taková fatální chyba jako nezamčené dveře v kabině se už zkrátka nesmí opakovat.

Stojíme stále na molu a pláži Pompei, kde je to pro nás na týden skvělé.

Krásné teplé Středozemní moře, sluníčko, toalety, voda, sprchy a spousta rybářů a lidí okolo nás, kteří se snaží nějakým způsobem s námi komunikovat.

Tak se stalo, že jeden pán dojel pro několik kilo kuřecího masa a tašku zeleniny a tašku chleba a dva pytle uhlí na gril a celé odpoledne se grilovalo. Oni neumí jinak než turecky, ale jak je vidět, bavili jsme se skvěle a nikomu to nevadilo, že se vlastně vůbec nedomluvíme. Je tady jeden mladík, který umí jen anglicky YOU a tak každou větu začne YOU a pokračuje turecky a tváří se děsně důležitě.

Paní Lija se ujala zeleninového salátu a učila mě, jak se správně dělá.

Lija každé ráno přijíždí krmit ptáky a psy.

Salát byl vynikající a dneska ráno přijela s čerstvě umletou vynikající voňavou kávou, svojí džezvou a miniaturními hrnečky a uvařila pravou tureckou kávu, tak jak se správně má. Tak jsme vařili kávu pro nás, rybáře a snad pro půlku města.

Dneska se ráno přihnala bouře, která už hrozila dva dny. Občas někde zahřmělo, trochu se hnaly mraky a dneska to vyvrcholilo.

S Flíčkem to docela hezky houpalo. Měla jsem strach, abychom se třeba nepřevrátili, ale Zdenda byl v absolutním klidu, jen si liboval, že slejvák, který nastal, nás pěkně umyje.

Zítra už bude pátek a chýlí se čas našeho pobytu zde. V sobotu dopoledne jsme objednaný u pana honorárního konzula tady v Mersin a od něj bychom měli dostat nové doklady a pokračujeme dál.

Jsem ráda, že, hlavně já, jsme v sobě zatlačili někam hodně hluboko nenávist, ublížení a naštvání na místní lidi. S nenávistí a vztekem by se tady nedalo být a putovat dál.

Potřebovali jsme tuto lekci, abychom byli stále ostražití a pokud ztráty nejsou fatální a nenahraditelné, tak holt, stalo se a život a naše cesta jde dál.