16.10.2015 Beyagil

Na noc jsme parkovali na téměř uzavřeném parkovišti v oáze, nicméně pozdě večer přišla k nám ještě noční ostraha. Zdenda pánovi vysvětlil, že tady budeme spát a ráno jedeme dál. Stačí posunky a vše je pochopeno. Takže, není na co si stěžovat.

Silnice č. 300 nás vede opět překrásným územím, které je opravdu, ale opravdu krásné. Taková všehochuť, ale pořád je patrno obrovské sucho, které tu vládne.

Potkáváme několik obřích vodních nádrží, které se tu staví na sběr vody při jarním tání. Nádrže jsou vhodně posazené do hlubokých roklí a je vidět, že jakmile je voda, je život. Klasika. Co není zalité je suché na troud.

Pozorujeme neskutečné úsilí ty suché a kamenité kopce zazelenit. Na jednom parkovišti jsme sledovali, jak se to dělá. To se vezmou tři chlapíci, tři malé bagry a odstěhují se do hor na kopec a tam se asi ponechají osudu, dokud nevybagrují všechny cesty. Po vrstevnici bagrují jakoby cesty pro ovce. Nicméně, pak přijde další parta a ta do těch umělých zářezů do hory sází stromky, většinou borovice a natahuje zavlažování. Obrovsky pracné a musí to být i nesmírně nákladné. Každopádně, jak jedeme, je vidět spousta kopců takto upravených a jen přemýšlíme, kde se na to vše berou peníze.

Parádní silnice, nové dálnice a staré silnice opravované, obrovská rozestavěnost ve městech, která až bere dech.

Stavby obřích umělých nádrží a rozvodný systém vody na mnoho kilometrů.

Je ovšem pravdou, že vedle krásného nového sídliště je vesnice,

kde perou prádlo ve škopku, domečky mají jednu místnost s plechovou střechou a bordel okolo je nepopsatelný.

Z oblasti meruněk se dostáváme do oblasti jablíček. Tuny a tuny jablek jsou doslova všude. Obrovský sady obsypaný jablky, někde už je sklizeno anebo se sklízí. Plné kamiony jablek, plné parkoviště jablek, plné stánky jablek, kam se podíváme, všude jsou jablka. Ale jaká! Jablka všech možných odrůd a v parádní kvalitě.

Jedeme stále po silnici č. 300 a míjíme všechna města na cestě. Nikde jsme se dneska nezastavovali. Pospícháme ke Středozemnímu moři, tam se zdržíme. S ohledem na zkrácený pobyt a s ohledem na cestu až k Iráckým hranicím musíme jet rychleji, abychom měli dost času na vše, co nás čeká.

Tak jen nakupujeme v potravinách Bim vše co potřebujeme z potravin a jedeme dál. Pinarbasi, Kayseri tam se napojujeme na č. 805 , Nigde – vyhýbáme se dálnici a jedeme dál po č. 805. Pod Nigde se napojujeme na č. 750 opět vedle dálnice směr Mersin a tam už budeme u Středozemního moře.

Jednoznačně doporučujeme volit cestu po skvělé čtyřproudé silnici vedle dálnice. Stále je co pozorovat. 

hypermoderně pojatá mešita

Dálnice vede skalami a pohořím, které je sice taky krásné, ale po vedlejší silnici je to mnohem příjemnější.

Na noc parkujeme zase u velké benzínky, kde je vše, co potřebujeme. Voda, toalety, ostraha a v restauraci možná i internet. Totiž, jediné, co tady není a na co jsme z Evropy zvyklý, tak to jsou velká parkoviště u dálnic a hlavních tahů. Tady to nahrazují velké benzínky, kterých je po trase nepřeberně. Běžně i čtyři vedle sebe, takže pohodový výběr.  

Dnešní trasa je 410 km