30.12.2015 Héraklion
S jednodenním zpožděním a za horšího počasí podnikáme túru okolo hradeb, jak jsme si plánovali s opětovným pokusem vniknout do Archeologického muzea.
Já vím, jsem už otravná s tím pitomým Archeologickým muzeem, když já bych se tam opravdu ráda dostala a je mi šumák, jestli to bude dneska nebo zítra. Jednou se zadaří.
Hradby jak je vidět z mapky, vedou okolo celého starého města a byly postaveny někdy kolem 16. století. Nejdříve, ale zde byl obrovský příkop, aby nemohli utíkat otroci připravený na prodej na trhu, kterým byla Kréta proslavená. Později za vlády Benátčanů, byly hradby zpevněny, rozšířeny a dosáhly výšky 18 – 20 m a šířky až impozantních 40 m. V baštách byly obilnice, sklady potravin a v některých ubikace vojáků. Začínáme pochodem u moře, kousek od našeho stání.
Tady je vidět snad nejmenší tloušťka hradeb.
Dál už jsou hradby mnohem mohutnější.
Po koruně hradeb vede vcelku udržovaná cesta.
Je to hezká procházka, kdy z některých míst koukáme lidem přímo do bytů. Je poměrně ošklivo, ale zatím neprší, jen se honí mraky a tak i výhledy nejsou nijak zářné.
Domy jsou dost nehezké, oprýskané a většina je bez střech, jen s dráty v posledním patře. Nevím jak vysoká je tu daň z nemovitosti, ale asi jim to stojí za to, nemít dům dodělaný, nehotový a děsně ošklivý. Tak, jiný kraj, jiný mrav.
Bašty, je jich tu celkem sedm, jsou věžovité části opevnění vybíhající z obranné hradyby a umožňující boční ostřelování útočníka.
Tento způsob opevnění se používal od začátku 16. stol. až do konce 19. stol., jejichž podstatnou složkou byly bastiony, vystupující špičkou do ochranného příkopu pevnosti a umožňující postřelování přrdpolí i boční palbu do příkopů. Bastion měl obvykle podobu pětibokého hranolu, hranou namířeného vpřed a byl vyzbrojen děly. Tolik praví Slovník cizích slov Lumír Klimeš 2002.
V jedné z bašt je výstava historie města. Tady je vidět velikost bašta.
Hlavní prostora se ještě větví do bočních místností.
Děkuji panu Klimešovi za vysvětlení a jdeme dál po hradbách. Je škoda, že parčíky a odpočívadla jsou dost zanedbané a nečištěné.
Snaha je, ale malá a nedostatečná. Na tak významné město s množstvím turistů by si zasloužili více pozornosti.
Pod námi je několik parků vyloženě zanedbaných a nahoře na baštách vše zarostlé.
Cestou si děláme menší odbočku, pár kilometrů, žádný problém a jdeme do modelářské prodejny pro uhlíkové výztuhy, či co. Prodejnu nacházíme, ale pán moc neví co to vlastně chceme a s nepořízenou se vracíme zpět na hradby.
Vzala jsem sebou svačinu a lehký oběd máme na hrabdbách, kde není nikdo, jen my dva a město pod námi. Počasí se naštěstí drží a výlet končí kousek od našeho přístaviště.
Tam je také poslední bašta Šampionara. Zkoušíme štěstí v nedobytném muzeu a máme opět smůlu. A to si nevymýšlím ani písmenko.
Zde je důkaz. Jsou tři hodiny a pět minut a už je opět zavřeno, nebo zase, já už nevím jak to tady mají.
Prázdná pokladna vyfocená skrze mřížoví. Jak rádi bychom zaplatili vstupné.
Dozvídáme se, že zítra, od 11 – do 15 h bychom mohli uspět. A pak to tu má k něčemu vypadat. Představa, že sem připluje obrovská výletní loď, na jeden den vychrlí 3 tisíce lidí na pevninu s tím, že toto muzeum je jen pár kroků od přístaviště a muzeum je už nebo možná ještě ve tři hodiny zavřené, tak ta představa mě nějak nedochází. Nerozumím tomu. Sami jsme viděli spoustu turistů z takovéto obří lodi jak stojí v hroznu před vchodem a rádi by se dostali dovnitř, ale měli stejného smolíka jako my. Asi tady nepotřebují peníze ze vstupného a nepotřebují návštěvnost. Tak, my máme čas a zítra uděláme další pokus. Má pršet a tak by to bylo příjemné, ztrávit část dne v nádherné historii, kterou se může toto muzeum pochlubit.
Pomalu jdeme městem a přístavem domů, k autíčku. Cestou ještě míjíme hezoučký katolický kostel
a kousek dál opravovaný kostel svatého Petra.
Hned vedle něj jsou odkryté pozůstatky původních domů z benátského období.
Dnešní trasa je 21 202 kroků nebo také 15,5 km