24.12.2015 Hérakleion
Máme tady Vánoce a už druhý rok je slavíme mimo domov.
Budeme mít řízky, konečně kus vepřového, brambory a kompůtek. Nějaká dobrůtka k večerní pohádce bude také. A když už jsme na Krétě, je klid, pohoda a nikam neujíždíme, můžu a mohla nebo měla bych sem napsat pár řádek o historii Kréty jako takové. Nejdříve jsem se zaobírala myšlenkou napsat o místních božstvech, protože Kréta, jak známo je rodištěm boha Dia, nejvyššího z nejvyšších, ale ta jejich mytologie je pro mne tak zapeklitá, tak nepřehledná a tak veliká, plná různých bohů, polobohů, kdo s kým měl potomstvo a kdo koho zabil, kdo koho unesl a pak s ním měl haldu dětí, a co ty děti pak dělali a udělali, že si toto téma nechám na jindy. Mám hodně podkladů, ale chce to se tomu drobet pověnovat.
Dneska se zaměřím na historii, tu vědeckou, archeologickou a podívám se na jednotlivá období Kréty, tak jak šly za sebou. Taky, abychom věděli, kde se vůbec budeme následné dva až tři měsíce pohybovat. Ono nikdy neuškodí, mít trochu znalostí a povědomostí nad rámec běžného turisty.
Historii Kréty můžeme začít jen pár řádky o době kamenné, která se datuje až do neolitického období, kolem roku 6200 př.Kr. a toto období trvá zhruba do 3. tisíciletí př.Kr. Lokalit s nálezy je skoro stovka a nejvýznamnější nálezy byly ze sídliště pod palácem v Knósu.
Plavně se přeneseme do Minojského období. Arthur Evans odkryl mohutný knósský palác poblíž Hérakleia ( tam teď jsme) a díky spoustě měděných předmětů a dalších vykopávek bylo období vlády krále Mínoa nazváno Minojské období s významnou civilizací, která snese srovnání s civilizacemi Egypta a Mezopotámie. Minojci používali zvláštní jazyk a lineární písmo A, které nebylo dosud rozluštěno. Následovalo lineární písmo B, kde již archeologové byli úspěšnější. Vědci se snažili toto období rozdělit do několika skupin, ale nakonec převládlo členění podle Nikolaose Platóna a to členění na období před palácové, období starých paláců, období nových paláců a po palácové. Stále, ale jsme v letech před Kristem. Pokud se posunu alespoň trochu v čase dál, máme tu další Klasické období, které se vyznačuje vnitřními půtkami a boji o to, které město na Krétě je větší, lepší a bohatší. Následuje Helénistické období, kdy se stále bojovalo na vlastním písečku a nijak valně Kréta nezasahovala do dění okolo sebe. Tak, měli svých starostí dost a hlavně vše završili obdobím anarchie a bezvládí a hlavně nabídli svoje přístavy pirátům, kteří odtud přepadávali lodě, hlavně Římanů.
Následuje Římské období ( 150 let Př. Kr. a 320 let Po Kr.) kdy Římanům došla s Krétou trpělivost a jednoduše ji obsadili. Tak, Kréťané si o to dlouho koledovali. Nejenže umožnili pirátům kotvit ve svých přístaviští a plně je zásobovali, nejenže se spojovali s kdekým proti Římu, například s pontským králem, velkým nepřítelem Říma a hlavně, nevážili si toho, že Řím chtěl mít na jihu svého impéria klid a Kréty si příliš nevšímal. Klid nebyl, naopak a tak Římané v roce 67 př. Kr Krétu připojili k Římu a vznikl zde nezávislý římský okres. Kréta byla izolovaná od okolního světa a Římané zde měli vyhnaneckou kolonii.
Byzantské období se neslo v duchu rozkvětu kulturního i hospodářského rozvoje, nicméně arabské útoky stále sílili, až Kréta už nedokázala odolat a tak byla v 9. století opět vydrancována a obsazena pro změnu Araby. Hodně dochovaných památek je z období Benátčanů 12- 16 století. Strategická poloha Kréty stále lákala všechny možné dobyvatele, ale v tomto období se nejlépe vedlo Benátčanům, kteří nakonec Krétu dobyli, a přesídlila sem spousta významných rodin z Janova, vzniklo Krétské království. To se samozřejmě starým a bohatým, původním krétským rodinám vůbec nelíbilo a tak následovalo jedno povstání za druhým. Celkem jich zvládli během dvousetleté doby 27. Úctyhodné číslo, ale stejně to nebylo nic platné a Benátčany vystřídala mocná turecká armáda, která ostrov v roce 1669 obsadila na dlouhých skoro dvě stě let. Až 1. prosince 1913 byla Kréta oficiálně připojena k Řecku. Následovalo klidné a prosperující období, které bylo narušeno až tzv. maloasijskou katastrofou v roce 1922, kdy došlo k velké výměně obyvatelstva mezi Tureckem a Řeckem, za což si Řekové opět mohli sami. Ale o tomto se hodně zmiňuji v kapitolách o Turecku. Pak už jen následovala německá okupace 1941 – 1945 a s koncem války získala Kréta klid a pohodu k dalšímu klidnému životu, kdy se pomaličku měnila v prosperující turistický ostrov.
Po Štědrovečerní večeři jdeme do města. Na procházku a jsme zvědavý, jak to tady probíhá. Tak, vážení, žádné večeře v kruhu rodinném se tady asi nekonají, celé město je na nohou a v kavárnách, restauracích jsou snad všichni obyvatelé města.
Korzuje se po ulicích ve starém městě a všude je spousta lidí. Dospěláků a dětí. Jsme z toho celý vyvalený.
U nás je na ulicích o Vánocích vymeteno, a tady? Vše je na nohou, hodně živé muziky, spousta stánků s občerstvením, paráda. Aspoň nejsme sami večer na Vánoce v bohatě nazdobených uličkách.
V jedné uličce nás místní obchodník s perlami pohostil rakijí a ještě jsme dostali na cestu kelímek ovoce. Krásný večer, který při našem odchodu po jedenácté večer zdaleka pro ostatní místní nekončí.
