8.12.2015 Alexandropouli

Dneska máme velmi, velmi krásný den. Přišel nám balík z domova. Nejenže mám novou čtečku a

Zdenda konečně svého drona , který procestoval půlku světa, ale jsme zase bohatší o spoustu dalších zkušeností, které by se dali shrnout do kapitoly s názvem Jak poslat balík do zahraničí bez trvalé adresy příjemce. Pokud se nejedná o nic drahého, což bohužel nebyl náš případ, tak bych určitě volila službu EMS, protože je nesmírně rychlá a pořád ještě cenově přijatelná, ale nelze zásilku pojistit nad maximální hodnotu 9000 Kč a v našem případě jsme byli pojištěni na nějaké tři tisíce.

Ale hezky popořádku.  Byli jsme okradeni, vykradeni a sprostě obráni o pár pro nás důležitých věcí. Zdendovi v tom okamžení chyběl počítač a GPS anténa pro příjem dat k navigaci, na kterou je zvyklý už z bývalé práce. Já ji sice tu navigaci mám v počítači také nainstalovanou, ale ta anténa byla jen jedna. Tak, počítač už měl svoje nejlepší léta za sebou a jen o vlásek uniknul na konci léta výměně, ale GPS anténa byla dost nepostradatelná. No a já jsem přišla o svoji milovanou čtečku Kindle. To byla největší ztráta. Pasy vzal čert a minimální hotovost, budiž, byla opravdu minimální a batůžek? Byl hezký, ale pro to mě tolik srdce nebolelo. Spíše jsem na něm měla darovaný přívěšek od dcery a ten bolel více. Takže, poprosili jsme dceru Anitku o zaslání objednaných věcí za námi do Řecka.

Tímto jí skládáme velkou poklonu za to, že s námi měla nebetyčnou, ba přímo holubičí  trpělivost při udílení pokynů, jak balík zabalit, pojistit a poslat.

Zkrátka, měli jsme strach, aby vše v pořádku došlo a byli jsme správně vystrašený z toho, jak nám balík někde cestou ztratí a my nebudeme mít zase nic a pak se budeme s poštou dohadovat, protože klasicky určitě neuděláme něco co jsme udělat měli a zase bude vše špatně. Proto jsem zahájila čilou korespondenci s několika dopravci, jak a za jakých podmínek balík poslat. První jsem samozřejmě oslovila DHL, ale ta je pekelně drahá a problém se ukázal s tím, že nemáme adresu. Domnívala jsem se, že bychom si zásilku mohli vyzvednout na depu. Nelze a ještě k tomu jsou nejdražší na trhu. Další jsem našla na internetu UPS. Na stránkách se tváří, že nic není problém a balíky do zahraničí posílají po tisících. Na můj dotaz co vše je potřeba k dodání zásilky do Řecka, že bychom si vyzvedli zásilku u nich na depu, že cestujeme v autě atd atd, bylo odpovězeno jednou větou.  

Dobrý den paní Janáčková, děkujeme za Váš email, omlouvám se, doručujeme pouze na pevně stanovené adresy. Děkuji, S pozdravem, Kateřina Novotná 
UPS CZ Customer Service.

Napsala jsem slečně Novotné, že bych očekávala vstřícnější jednání, ale málo platné. Nakonec jsem skončila u České pošty a tam to teprve byl zážitek. Na info dotazech jsou sice nesmírně ochotný, ale na tři prosté otázky vždy odpoví jen na jednu. Takže další kolo dotazů a zase jen část odpovědí…. Pro nás bylo hlavní, že balík lze poslat na Poste Restante, což znamená na námi udanou poštu a balík tam bude čekat na naše vyzvednutí. Cena se zpočátku také zdála velmi příjemná a tak jsme ladili způsob balení, vypsání průvodky, jak napsat adresu a kam apd. Ono to totiž není tak úplně jednoduché. Balík musí být zabalen do papíru a přelepen papírovou lepenkou. Adresa v igelitovém pouzdře a jak na balíku, tak na papíře zvrchu. Ještě je předepsaná několikajazyčná verze adres.

Dále, po zkušenostech z cestování našeho drona, kdy ho nepustili z USA do letadla a putoval lodí, jsem ještě zjišťovala na Celním úřadu, jestli nebude zase tady nějaký problém s dronem nebo s počítačem. Jsme sice EU a to znamená volný pohyb osob i zboží, ale jeden nikdy neví.

Jakmile jsme přijeli do Alexandropouli naše první cesta vedla na místní poštu, kde jsme potřebovali získat přesnou adresu.Zmermomocnili jsme pana vedoucího a ten se tvářil, že jasně, Poste Restante funguje a nic není problém. Napsal adresu a Anitka mohla balík poslat.

Nicméně stejně jsme se po několika imejlových dotazech na České poště, bylo jich 10, nedozvěděli to hlavní, že poštovní služba, která nám byla doporučena a kterou jsme nakonec po dlouhém zvažovaní zvolili, lze jen minimálně pojistit a v té jejich slavné kalkulačce na stránkách pošty, služba EMS vůbec není. To si totiž člověk musí stáhnout mnohastránkový ceník služeb, který jsem stáhla, prostudovat, i to jsme udělali, ale vše málo. Takže jsme nakonec řešili, když už byla Anit u přepážky, jestli budeme riskovat a balík pošleme s pojištěním na minimální hodnotu. No, riskli jsme to a vše naštěstí dopadlo dobře.

Každopádně, na druhou stranu Andulka balík podala v pátek odpoledne v Praze a v Řecku už v pondělí odpoledne byl předán v cílové stanici, tedy na naší poště. Něco neskutečného.

Jenže, tady má pošta úžasné otevírací hodiny. Každý den od 8 – 14.30 a víc ani ťuk. Pošťácký ráj na zemi. V 14:35 je pošta nedobytně uzamčená, zhasnuto a pusto prázdno. Tak jsme museli počkat až na dnešek a ráno si to hrneme na poštu.

Já jsem pořád měla strach, že balík bude poškozený, vykradený nebo já nevím co. Nechtělo se mi věřit, že bude vše v pořádku.  

Uvnitř se tvoří diskusní kroužky, staří pánové sedí v řadách jako v kině a všichni se velmi dobře společensky baví. Až na nás, teda spíše na mě. Já už rostla a nervozita ze mě přímo okapávala. Po hodině čekání, než na nás dojde řada, jsme se dozvěděli, že balík tady není a je jinde u jiné služby a ta sídlí někde v dáli na konci města. Já to říkala. Problém. Obvykle je skeptik Zdenda, ale mě už nějak optimismus došel.

Jiná služba se nakonec ukázala jako kurýrní sestra té jejich klasické pošty a my jsme si opravdu balík, neporušený a kompletní šťastně nesli přes celé město domů.

Máme vše a můžeme zase pokračovat v jízdě do dálavy. Počítáme, že se ještě jeden den zdržíme. Získali jsme kode k internetu hotelu, kde můžeme perfektně stát a internet docela slušně funguje. Zdenda si musí nainstalovat do počítače spoustu aplikací a já se musím seznámit s novou čtečkou a konečně dočtu ten rozečtený román.

Ještě jen malá douška. Na kurýrní službě, kde nám balík předávali, nechtěli od nás vůbec nic. Ani občanku, nic jsme nepodepisovali a nic nepotvrzovali. Jen jsme jim dali číslo balíku a oni nám ho vydali. Dokonce ani neskenovali do čtečky čárový kód balíku. Taky zajímavé. Takhle by si mohl balík vyzvednout klidně a bez problémů kdokoliv, kdo by měl podací číslo.