27.11.2015 Canakkale

Včera večer jsme ještě přehodnotili situaci a přejeli jsme k tržnici. 

Každý pátek se tu koná velký trh pro široké okolí. Víme už, že se sem sjíždějí lidi i z daleka, protože je to jedinečná příležitost si nakoupit vše, co je doma potřeba.

Obrovské množství zeleniny, sýry a veškeré mléčné výrobky ať už kozí, ovčí nebo klasicky z krávy, množství druhů medů, koření, oříšků a všeho co lze usušit, oblečení a potřeb pro domácnost, takové obrovské domácí potřeby, maso a samozřejmě spousta ryb.

Hala je opravdu veliká a prodávají jak různí velký překupníci, tak hlavně samotní velcí pěstitelé a spousta maličkých, kterým se na zahrádce něco urodilo a tak to tu prodávají. Pár kilo rajčat a paprik, něco málo jablek a mandarinek. Kdo co má, co by se mohlo prodat a získat pár liber.

Tady si opravdu nikdo nedělá vrásky s hygienou prodávaného zboží a jen tak přemýšlíme, jak je to u nás, možná, zbytečně složité. Zkrátka, když nechci, tak si nekoupím papriky špinavé od země, ale oprané. Je to jen na mojí vůli a na mém rozhodnutí, ale vím, že ty papriky ještě ráno byly na keříku a jsou ty nejčerstvější, jaké mohou být a nepřivezli je týden staré v chladícím kamionu odněkud ze Španělska, kde je narvou chemií, jen aby byly dostatečně velké a bez poskvrnky.

Nepotřebujeme, aby nám někdo kontroloval každý jablíčko, jestli náhodou nemá v sobě červíka, který je dozajista přenašečem minimálně morové epidemie. Vzpomínám si u nás na jednu chovatelku koz, která měla obrovské problémy s prodejem svých výrobků. Přestože měla vynikající produkci sýrů a dalších výrobků z kozího mléka, veškerou produkci měla předem zamluvenou a prodanou, lidi se u ní zapisovali do pořadníků a čekali, až bude něco navíc, tak ta paní byla tak neskutečně šikanovaná hygienickýma kontrolami, kontrolami z finančního úřadu a v neposlední řadě kontrolami z Živnostentského úřadu, až celé to svoje podnikání odpískala. Tak tady je vše jinak. Všichni prodávají a všichni nakupují a nikdo neřeší, jestli má flaška s čerstvým mlékem čárový kód. A kupodivu, veškeré obyvatelstvo Turecka vypadá docela zdravě. Jediné co jim opravdu nechybí je přílišná péče ze strany úřadů a přesto, ekonomika velmi vzkvétá.

Staví se neskutečné úseky dálnic, nové obytné kusy měst, mnohakilometrové nábřeží zpevněné vlnolamy plné krásných odpočinkových zón a parků a hřišť a cvičišť a altánů a pítek. Narvané obchody zbožím všeho druhu, není nic, co by se tady nedalo koupit ve vynikající kvalitě a ještě pro nás, za velmi slušné peníze.

Ale dost o způsobu podnikání místních a tady jsou souřadnice na trh. Doporučuji, parkovat na místě, které je v parkovací kartě u restaurace Mega Beach voda, toalety, internet a u moře + klid a na trh buď jít pěšky, což je kousek, nebo přejet na veliké parkoviště u tržnice s tím, že přes den se tam nedá zaparkovat. Takže večer nebo brzičko po ránu, max do osmi hodin.

Je zajímavé, jak se dokáže, téměř nenávratně ztratit nějaká věc na tak malém prostoru. Zmizela nám paměťová karta do foťáku. Několik hodin hledání a rozebrání poloviny kabiny nás zaměstnalo na celý večer. V okamžiku, kdy už jsme hledání vzdaly a smířili se s osudem a nákupem nové, byla nalezena. Nikdo by nevěřil, že dokáže ze stolu hupnout na otočný mechanizmus sedačky řidiče a volným pádem pokračovat až za baterky a tam se zaklínit a změnit v neviditelné cosi, co nikdo nemá šanci naleznout. Samozřejmostí je správné načasování skoku do hlubiny, správné natočení sedačky do polohy která je používána minimálně a zapadnutí do té nejsprávnější skuliny, která je lidskému oku téměř nedosažitelná.