20.11.2015 Aliaga

Ráno nikam nepospícháme a užíváme si pohodové snídaně venku, na sluníčku.

Je dvacátého listopadu a ráno je krásných 20°C.Vůbec se nám odtud nechce a odjezd oddalujeme tak, že bychom pomalu dneska nikam nedojeli.

Opouštíme krásné místo v Seferisiharu. Je to tak v polovině cesty mezi Efesem a Izmírem. Jedeme do Izmíru, kde nás vlastně zajímá jen jedna z největších tržnic v Turecku. Město Izmír má několik památek, ale dost rozházených po městě. Dohodli jsme se, že ruin a podobných historických lahůdek máme tak nějak dost a ta tržnice by mohla být zajímavá i z toho důvodu, že plánuji dokoupit nějaké zásoby do Řecka. Hlavně bych ráda sušené meruňky, které jsme na trhu koupili za 10 Tl za kilo. Což je nějakých 80,- Kč. Skvělá cena, která se nám už nikde nedaří dosáhnout. V obchodech je to děsný. V jednom po mě dokonce chtěli 40 Tl za kilo. Blázni. Na trhu se dá za slušnou cenu koupit med a vážené těstoviny, rýže apd. Taky potřebujeme trochu zeleniny a ovoce. Permanentně ještě dokupujeme naftu. Občas se dá koupit taky za skvělou cenu 3,35 Tl, takže jakmile zahlídneme pumpu s touto cenou, okamžitě tankujeme po hrdlo. Do Řecka plánujeme mít plnou nádrž a pak se uvidí.

Izmír je obrovské 3,5 mil město, které projíždíme napříč. Tržnici jsme našli, ale nedá se nikde zaparkovat. Už průjezd byl dost děsný. Pokud nejedeme po hlavní silnici podél pobřeží, tak jet městem bydlíkem je o nervy. Jedeme krokem, protože všechny ulice jsou beznadějně ucpané, plné a parkuje se v několika řadách u chodníků. Policie nic neřeší, protože když někdo zaparkuje opravdu hodně špatně, ostatní ho vytroubí.

Izmír necháváme šťastně a bez ztráty květinky za sebou a míříme na další památku UNESCO, která je před námi a to Akropolis v Bergamě.

Zdenda naplánoval noční stání, podle navigace, v maličké vísce 30km za Izmírem. Vesnička Aliaga je nakonec moc hezké město, no, spíše městečko na turecké poměry. Jdeme se večer projít a je to přesně ta velikost města, kterou máme rádi. Podle navigace to vypadalo na pár baráků, kde nepůjde koupit ani chleba.

Couráme se parky a krásně nasvícené fontány a vodotrysky nám zpříjemňují večer. Tiše obdivujeme. Neskutečné množství restaurací, které už jsou díky pokročilé době zasklené nebo zateplené na zimu průsvitnými igelity a uvnitř jsou topné zářiče. Veliké cukrárny plné rodin s dětmi a kavárny plné návštěvníků. Není to vše zrovna laciné, a jak koukáme, tak podle návštěvnosti se tady rozhodně špatně nemají. Parkujeme opět na nábřeží, poblíž rybí restaurace, která má volný internet. Bohužel, signál je slabý a tak jdeme alespoň na čaj za 1,5 Tl, abychom vložili novinky do stránek a podívali se na zprávy, které nejsou zrovna povzbudivé. Panu majiteli vůbec nevadí, že si nedáme nic k jídlu a ještě nám dá stůl, kde je zásuvka s proudem. V klidu, v pohodě, žádný problém a ještě s úsměvem.

Dnešní trasa je 111 km