12.11.2015 Fethiye

Dnešní cíl cesty je soutěska Saklikent Kanyon, která je, jak říká průvodce nesmírně zajímavá. Tak, ona už je zajímavá cesta k ní. 

Zpočátku jedeme dál po silnici č. 400  a před městem Yesilköy uhýbáme směr Elmali.

Malým městem jedeme do slušného kopce a za chviličku je ukazatel na námi kýženou soutěsku. Velmi zajímavá cesta nás vede vesničkami, kde se zastavil čas. Určitě bychom do kaňonu dorazili pohodlnější silnicí a to odbočit mnohem dál, za 30 km před Caykenari, ale to bychom přišli o vesnice, domky, pastevce a pěstitele zeleniny a všeho možného. Zkrátka, o život, který je kousek dál od hlavní silnice. Takže, jedeme cestou, necestou a vše korunuje spadlý most, kudy máme podle navigace jet.

Tak, on není úplně spadlý, jen si tak uprostřed maličko sedl, ale jet přes něj nemůžeme. Traktor to projel a mladík nám ukazuje, že je to v pohodě, a jet dál klidně můžeme. Blázen.

Naštěstí tady vede jiná, další silnička a tak šplháme do a padáme z kopců pohoří Akdaglar a Flíček je statečný.

Naštěstí provoz je minimální, není divu, tady totiž jezdí jen traktory, občas místní na mopedu a my.

Kaňon Saklikent je něco neuvěřitelného.

Jdeme soutěskou v horách Akdaglar, která je pěkně hluboká a barevné skály nám připomínají soutěsku, která vede do Petry v Jordánsku. Je to hodně podobné, akorát v Petře není voda.

Tak tady jí je až moc.

Jen zíráme, jak se hrne ze skal. V neuvěřitelné síle vyvěrá z hloubky krásně čistá ledová voda a během chviličky je z pramenů hluboká řeka.

Ze soutěsky přitéká maličký potůček, jako naše Chotejška, ale na malém prostoru díky mnoha nesmírně silným pramenům je z potoka řeka.

Voda vyvěrá tak silně a v takovém množství, že je z toho velká turecká rarita.

18 km soutěsky je částečně schůdných, ale ani v létě do úzké a vysoké soutěsky nepronikne sluníčko.

Na parkovišti je spousta místa, spousta restaurací a kempových možností.

Pro bydlíky je tu přímo kemp. Teď už je skoro vše zavřené a zazimované, ale stejně si pro nás přišel jeden majitel kempu a nabízí volná místa na stání. Máme v plánu se tu akorát naobědvat a jedeme dál. Kaňon byl takovou menší zajížďkou a tak se vracíme zpět na silnici č. 400, která vede kolem celého Tyrkysového pobřeží.

Snažíme se probojovat k další místní pamětihodnosti a to k nejvýznamnějšímu městu starověké Lykie k městu Tlos.

Vidíme ho několikrát v dálce ze vzdálenosti několika kilometrů, ale nenašly jsme tu správnou silničku, cestičku, která k městu vede.

Všude jinde je každý kámen značen divže ne po metru, ale v této oblasti jsou na značení skoupý. Takže, známé trosky města Tlos jsme nedobyli.

Večer zajíždíme do Fethiye a parkujeme na odlehlém místě na kraji města. Vnitřek a celá pobřežní oblast je jedno velké placené parkoviště. Všude jsou výběrčí a tak se přesouváme stranou. Klidné místo na útesu je v pohodě a na přespání bohatě stačí. 

Dnešní trasa je 105 km