9.11.2015 Olympos - Chiméra

Den se nám začíná probouzet

Odpoledne jdeme na výlet na horu zvanou v turečtině Yanartas „ Hořící skála“ anebo evropštěji Chiméra na hoře Olympos. Trochu jsem se v tom také motala, hora Olympos, vesnice Olympos. Je to totiž další starověké město mající toto jméno. Oblast v roce 43 pohltil Řím a tak si tu to pro sebe pojmenoval.

Co na tom, že těch Olymposů už několik měli, čím více, tím lépe. Z jiného zdroje to zase vypadá, že se to tu tak jmenovalo mnohem, mnohem dřív, kdy Římané ještě chodili pomalu v plenkách. Každopádně, jak je vidět tak to nikdo moc neřeší a spousta turistů, kteří to mají kousek z Antálie plní účel.

Tak nějak, jsem přelétla očima doporučení a nevšimla jsem si, vzdálenost od našeho stání, kterou budeme muset zdolat. Je pravdou, že mi Zdenda dal na výběr, jestli jít pěšky nebo na kolech. S ohledem na to, že jsme poslední dobou toho mnoho nenachodili, rozhoduji, jdeme pěšky, malá procházka nám neuškodí. Já bláhová.

Ke vstupu je to 7 km a po zaplacení 5 Tl jdeme do obrovského krpálu.

Cestou ještě míjíme kopec posetý maličkými bramboříky.

Jsou všude a já nevím, co dříve fotit. Prý 30 minut chůze od pokladny. Tak to ani náhodou. Jsou to 3 km klikatě do kopce, ale pak to stojí za to.

Krásné plamínky se rvou ze skály. Občas jen modravé mihotání plaménku z nějaké díry ve skále. Krásné a ještě k tomu všemu si užíváme zapadajícího slunce za horou a výhledu na moře. Idilka. Máme sebou večerní svačinku a čekáme na tmu. S námi je tu ještě pár čekajících návštěvníků. Ale jak jsme rozesetý po skále, je to pohodička. Skoro všichni odešli se soumrakem. Ovšem německý turisti to mají vychytaný, přinesli si buřtíky, ale nevím, je to docela riziko. Plameny tak divně voní. Chvílemi cítíme intenzivní vůni květin a ta se mění v podivnou vůni nějakého, nám neznámého plynu. Asi bych si na tom buřty negrilovala.  

Nastává večer, už se poměrně rychle stmívá a ze skály jsou vidět jen jazyky plamenů.

Starodávné národy považovaly tato mimořádné plameny za dech monstra, které mělo podobu z části lva, z části kozy a z části hada neboli Chiméra. Monstrum terorizovalo Lýkii a až mytický hrdina Bellerofón měl zabít Chiméru z hřbetu okřídleného koně Pegasa a to tak, že jí nalil do chřtánu roztavené olovo.

Fakt je, že plameny, když víme, kde je hledat, jsou vidět od moře jako věčné malinkaté bludičky.

Cesta dolů je dost děsivá. Zapomněla jsem nám sebou vzít baterku a tak klopýtáme ten obrovský kopec dolů a čeká nás cesta zpět, ale už po prašné silnici, která je občas osvětlená. Na kraji vesnice Zdenda neomylně nabere směr příčně vesnicí, přeci si nebudeme zacházet a nepůjdeme podél pobřeží, kudy jsme šli sem. Jenže, cesta zprvu osvětlená po kilometru končí u domku a plotu. Další a další pokus o správný směr nás opět zavede do slepé uličky. Neuvěřitelné. Pár domků a taková spousta silniček, které nikam nevedou. Nakonec, po čtvrtém neúspěšném pokusu probojovat se zpět k autu, se oklikou vracíme téměř až k pokladnám a jdeme zpět, poctivě silnicí, kterou jsme sem přišli. Tak se nám obyčejný výlet změnil v noční pochodové cvičení a ověřili jsme si, kolik neuvěřitelných kilometrů se dá nachodit v tak mrňavé vesnici s několika domečky.