4.11.2015 Alanya

Je dopoledne a za chvíli už pojedeme každý svou cestou. Ondra s Anežkou už míří do Čech a my jedeme také o dům dál.

Večer jsme ještě poseděli a ugrilovali místního ptáka Ohniváka neboli kuře zvané Pilic Butun. Vyprávění nebralo konce a ráno, po snídani to vypadalo, na další den posezení u ubrousku prostři se a bohatýrské snídaně, kdy jsme všichni na stůl snesli, co máme rádi. Nakonec Ondra zavelel odjezd a bylo to.  Zase jsme osiřeli. 

Míříme do města Alanya podél pobřeží silnicí č. 400. Je to kousek a v plánu máme vyhlášené jeskyně Dim, kam z blízkých hotelů vozí klienty na výlet. Na kraji Alanye je hnědá cedule, odbočka na Dim Magarasi nebo Dim cave.

Místy, docela úzkou silničkou šplháme do kopců hned za Alanou. Vstupné stojí 13,5 Tl + parkovné 3 Tl.

Vystoupáme ještě pár výškových metrů ke vchodu do jeskyně a máme 250 m krásně nasvícených stalaktitů a stalagmitů jen a jen pro sebe.

To je výhoda tu být vlastně už v zimě. Nikde nikdo a až při odchodu míjíme dva mladíky. Jinak nikde ani noha.

Jen spousta kamer, které hlídají celý vnitřek. Tak nějak tiše doufáme, že na obrazovky z kamerového systému někdo taky občas koukne, a kdyby se nám tady něco stalo, tak by se to snad vědělo dříve, než na jaře.  Závěrečné jezírko nás vrací zpět a jdeme k východu.

Celá kaverna je krásně nasvícená, ovšem, oproti poslední jeskyně tady chybí příjemná hudba. No, mají co vylepšovat.

Město Alanya je ryze turistické městečko, které je dost děsivé.

Na molu je spousta pirátských lodí pro plavbu okolo poloostrova, kde jsou zbytky starého hradu.

Pirátské lodě, jsou pro dospěláko dost odpudivé, ale děti si to určitě užijí. Zkrátka, vše je tu jen pro turisty, i nemožné a občas dost nevkusné, ale to je byznys a ten je na prvním místě.

Seldžucký sultán Alaeddin Keykubat I., když se město ovládané Armény vzdalo Seldžukům, tu v roce 1226 vybudoval pětipodlažní osmibokou obrannou věž, která má 30 m v průměru a do výšky také 30 m jako centrální cisternu pro zásoby vody. Z obranné cisterny vody je krásný výhled na celá přístav a velkou část města.

Alanský hrad, ze kterého dneska už jsou jen trosky a je převážně ve zříceninovém stavu, je na poloostrově a lze na něj vystoupat poměrně krkolomnou cestou. Hrad pochází ze seldžuckého období.

Vnitřní pevnost se šesti cisternami na vodu, byzantský kostel a mohutné vnější opevnění. Tam také míří davy klientů místních hotelů.

My jsme si na dnešek vzali kola a projíždíme celé město. Je to pohodlné a hledáme nejbližšího operátora Vodafone. Město Alanya je klasika letoviska.

Tisíce krámků, taveren, restaurací, prodejen suvenýrů a tak raději odtud co nejrychleji odjedeme. Není mnoho o co stát. Desítky a desítky hotelů jsou za silnicí, která rozděluje pláž od obytné části města. Nelze zde jet do hotelu, který má pláž. Všechny jsou za barierou čtyřproudé silnice.

Zítra dokoupíme internet na další měsíc a hned jedeme dál. Tady opravdu není o co stát, pokud tu ovšem nemá člověk zaplacenou dovolenou. Spousta lidí se koupe a opaluje na pláži u moře, ale dunící auta za hlavou jsou na můj vkus na klidnou dovolenou dost nepatřičné. Ale, tak každý podle svého naturelu a přání. Stojíme v boční silnici hned u hlavní, kousek od centra, kam už se autem nedá jet. Hned za námi v postranní ulici je prodejna Vodafone. Hotel vedle nás má skvěle zabezpečenou síť. Na číslo pokoje navazuje datum příjezdu a odjezdu a datum narození přihlašovatele. Dobrý co?

Dnešní trasa je 51 km