15.5.2015 Karnavé
Jedinečné svědectví o zhruba deseti tisících let nepřetržité lidské přítomnosti v Litvě představuje Karnavé nad řekou Neris kousek, 35km od Vilniusu.
Opět, nezbývá než smeknout klobouk nad perfektně upraveným komplexem pěti hradištních vršků s cestičkami, dřevěnými schodišti, odpočívadly, čistotou a téměř anglickým trávníkem.
Archeologická lokalita Karnavé byla v roce 2004 zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Míříme nejdříve do Archeologického muzea, kde za 1,5 EUR na hlavu vcházíme do parádní veliké budovy s krásně nainstalovanou expozicí a spoustou doprovodných videí a filmů.
Nestačíme zírat, za jak málo peněz se dostáváme do tak přepychové expozice v zapadlém městečku.
Tak a teď drobet historie.
Na pozemku o velikosti cca 1,9 km2 jsou nálezy po dávných osadách, jež se datují až k době pozdního paleolitu, tedy 9 tisíc let př. n. l.. Našly se zde dávná pohřebiště a mnohá svědectví o prehistorii baltských kmenů a počátků středověkého litevského státu. V Karnavé se také prokázalo propojení pohanských a křesťanský tradic. To sice až mnohem později, ale i to je pro tuto pobaltskou oblast velmi významné. První lidé se zde usadili již koncem doby kamenné 9. – 8. tisíciletí př. n. l.
Početnost zdejší populace se dále zvýšila ve střední a mladší době kamenné. Velké osady se objevily už na přelomu letopočtu. Kroniky se poprvé zmiňují o Karnavé roku 1279 jako o hlavním městě velkoknížete Traidemise, které zrovna bylo obklíčeno křižáky. Dneska mrňavá vesnice s pár domky byla kdysi první litevskou metropolí a mezi pevnostmi, které byly na kopcích žilo mnoho řemeslníků, obchodníků a lidí, kteří zde po mnoho století žili. Nicméně v r. 1390 město dobyli a spálili na prach němečtí rytíři a místní lidé se odstěhovali a založili nové město už nad řekou a původní město překryly nánosy bahna z řeky.
Řeka tak zachránila velmi cenné svědectví o životě místních lidí ve 14. století.
Z přírodního hlediska jsou kopce výsledkem formování krajiny při ústupu ledovců.
Krásný místní novogotický kostel postavený v letech 1920 – 1930. Bohužel jsme se nikde nedočetli, jeho jméno.
Myslím, že jsme jedni z posledních návštěvníků, kteří jsou na prohlídce venkovní expozice zadarmo.
Pilně se buduje pokladna s turnikety. Nedivím se, než jsme si uvařili pozdní oběd, přijely tři autobusy plné školáků a turistů. Několik Holanďanů a pár místních aut. Docela cvrkot na mimosezonu.
Zdenda našel kohoutek s vodou u parkoviště, kde stojíme. Voda vypadá pohledově perfektně a tak jí dobíráme do nádrže. Máme už více jak půlku prázdnou. Stejně jí vždy převařuji a v nádrži máme aktivní stříbro, které by mělo bakterie zlikvidovat. Tak tomu budeme věřit.
Dneska ještě parkujeme v Litvě na dalším přírodním parkovišti, kousek nad místní hlavní silnicí, ale zítra už míříme do Lotyšska. Parkoviště mohu jen doporučit. Čisté, velké, bez nepořádku, tráva vysekaná a hned pod námi je velké jezero. Zdenda mě uzmul vařené brambory na těstíčko, jednu housku a už pospíchal na ryby. Prý mi pánev nebude stačit. Tak uvidíme.
Dost se ochladilo na pouhých 10° C což není nic moc a zase jsme dneska několikrát zmokli, ale začíná vykukovat sluníčko, tak už by taky mohlo být lépe.
Dnešní trasa je....... Jsme pár kilometrů od hranic, ale velitel posádky je stále na rybách, tak mapa cesty bude později.