14.5.2015 Vilnius
Dneska už jsme oba dva v pohodě a dopoledne vyrážíme na prohlídku města. Zůstáváme stát na parkovišti u Obchodního domu, doporučujeme, ve městě se nedá skoro nikde zaparkovat, a nebo dost draze. S bydlíkem je to tu problém. Autobus č. 53 nás pohodlně zavezl 4,5 km na okraj historické části města, kam máme dneska namířeno. Než jsme se zorientovali, kolikže autobus stojí, kde koupit lístek a tak podobně, byli jsme na místě a tak jsme to moc neřešili ani na zpáteční cestě. Jinak lístek se dá koupit u řidiče a stojí Euro.
V roce 1994 bylo historické centrum Vilniusu zařazeno na seznam památek světového dědictví UNESCO.
Most přes řeku Neris a jsme kousíček od hlavního Katedrálního náměstí, kde je monumentální katedrála a krásná bílá zvonice.
Katedrála vznikala někdy kolem roku 1251 na místě pohanského chrámu. Později byla katedrála několikrát dostavována a hlavní portál připomíná s mohutným sloupovím, štítem a plastikami antický chrám a rázem jsme se přenesli do starého Řecka.
Krásná mohutná zvonice je 57 m vysoká a její základy jsou také velmi staré. Datují se do 14 století a další tři století pomalu rostla a rostla a v 17 století dostala již dnešní podobu.
Vilnius je město kostelů, 40, krásného starobylého historického města, nové čtvrti ze skla a chromu a betonové zástavby, která snad ani už vylepšit nejde.
Couráme se uličkami, které jsou skvostné.Krásně rekonstruované a plné kavárniček a maličkých restaurací. Několikrát jsme cestou zmokli a silně se ochlazuje a když se rozsvítí sluníčko tak je zase děsný teplo, že se pořád jen oblékáme s svlékáme.
Po uličkách je příjemná změna vystoupat na pár metrů vysoký vršek kousek od katedrály a to na zbytky horního hradu.
Oni tu totiž mají ještě dolní hrad….. ale to je spíše zámek.
V horním hradu je dochovaná jen jedna věž, ale v té je perfektní výstava a muzeum historie města. Jedná se o tři podlaží a krásnou vyhlídku na celé město. Opět, všude čisto a upraveno, ceny mírné ( 2 EUR) , a služby perfektní.
Skvěle zrekonstruované schodiště a v patrech je analogicky vystavená historie města.
V posledním patře jde stále dokola film o boji Litvy za samostatnost i to, jak vjeli ruské tanky v roce 1991 do ulic Vilniusu, aby zabránili odtržení Litvy od SSSR. Tehdy zemřelo 14 lidí a přes 700 jich bylo zraněno.
Další déšť se přehnal a jsme zase celý mokrý.
Jdeme dál a narážíme na velkou tržnici. Paráda, tak to už jsme ve svém živlu a okukujeme co tu tak stojí EUR.
Maso mají teda, klobouk dolů, perfektně upravené a za velmi, velmi slušné ceny. Zelenina stojí asi tak jako u nás.
No a všude je spousta jantaru. Hrozny různých šňůr korálů a ve všech možných provedení. Jantar je všudypřítomný a dá se koupit na každém rohu a v každém stánku.
Mě osobně tento vlastně nerost moc k srdci nepřirostl. Mimochodem, je to vlastně fosílie. Fosylizovaná pryskyřice některých stromů stará 25 – 40 milionů let. Nejdražší jantar je ten, který je perfektně čistý a hlavně má v sobě uvězněný nějaký hmyz, a nebo rostlinu. Po silné mořské bouři, je prý možné jantary nalézt na pobřeží. Baltský jantar má svůj původ ještě starší, okolo 50 mil let. Tak třeba nějaký najdeme.
Litva je krásná země a zítra bychom jí asi už měli opustit a pokračovat do Lotyšska. Dneska ještě udělám nájezd do potravin a pokusím se následně, co nejdříve vytvořit tabulku cen potravin.