13.5.2015 Trakai

Jižní Litva a její největší symbol, cihlový hrad na jezeře v Trakai.

Tak ten si nenecháme ujít, ikdyž místy je to hodně náročné a stojí nás to oba dost přemáhání a sil. Stále ještě nejsme v pořádku, ale statečně vyrážíme na obhlídku tolik ceněného hradu.

Zajíždíme kousek od hlavní silnice na Vilnius. Celou cestu pozorujeme krásné a hluboké lesy. Nejcennější jádro bylo vyhlášeno r 1991 tzv. národní historický park Trakai. Dojíždíme do městečka, kterému vévodí krásný hrad. Díky lesům a vysokým stromům, ho vidíme až na poslední chvíli.

Bohužel, celé město je totálně prošpikované automaty na parkovné, a nebo parkovišti, kde sedí místní babka a vybírá za parkování u sebe na zahradě. Nač chovat slepice, když si lze vydělat, a to slušně, parkováním aut u sebe skoro na dvorku. Bláhově od nás původně chtěla 3 EUR, ale Zdenda je neoblomný a tak to máme za 2 EUR. I tak, nic moc. Hrad je kousíček a za vstupné 15 EUR pro oba můžeme vstoupit s početným zástupem několika škol dětí, jak jinak Japonců a místních.

Ale musím říct, že hrad je opravdu moc pěkně zrekonstruovaný. Jen něco málo z historie hradu. V druhé půlce 14. století za vlády knížete Kestiuse se hrad začal stavět spojením třech ostrůvku. Ještě nedostavěný v roce 1377 ho vypálili němečtí rytíři a hraběte zavraždili. V započatém díle pokračoval jeho syn, velkokníže Vytautas. Hlavním materiálem byl v základech kámen, vyšší a ostatní části byly z červených ( gotických cihel ). Po dalších několik století byl hrad střídavě využíván, přestavován, anebo pleněn. Na začátku 19 století už z hradu zbyly jen rujny a poze dobové malby připomínaly jeho minulou okázalost. Nakonec v padesátých letech došlo k velké renovaci.

V hradě je k vidění moc krásná expozice, starého porcelánu, veliká expozice dýmek, dobový nábytek a to vše je krásně členěno a zasazeno do historického kontextu celé prohlídkové trasy.

Jen těch schodů mohlo být méně.

Jedeme dál, směr Vilnius náš dnešní cíl. Plánujeme pozeptat se na internet a zjistit, jaké jsou naše možnosti. Vilnius, hlavní město Litvy je nám dlouho utajené.

Jsme už vlastně ve městě a stále jedeme lesem. Najednou se Vilnius před námi vyloupl a během chvíle jsme skoro v centru. Zdenda našel v navigaci obchodní dům kousek od historického centra, ale musíme odjet. Jednak to není nákupní centrum, ale malá prodejna a pak, všude se platí za parkování. Tak jedeme kousek dál na obrovské parkoviště u neskutečného nákupního centra, které má uprostřed regulérní veliké kluziště. Zrovna tam mají trénink mladí hokejisti a než jsme vše vyřídili, tak už je tam veřejnost. Okolo kluziště, které je za ochranným sklem jsou suprové restaurace. Nestačím se divit. Tak nějak mi to nehraje s tak trochu chudobou na vesnicích. Tady je zase vše úplně jinak. Drahá auta a skvělé oblečení, plné restaurace a obchody a přítomnost snad absolutně všech světových značek v centru. No, je to zajímavé. Nicméně, nakonec kupujeme 2,5 GB za 7 EUR včetně sim karty, operátor Labas. Ta stála 2 EUR. Podrobnosti napíšu později do záložky internet. Naštěstí nám funguje modem od Vodafone, ale aktivaci jsme stejně dělali na pobočce. Je to jistější a jak jsme koukali, i prodavač měl drobný problém zaktivovat nám internet. Takže pořád platí, když si kupovat internet, je lepší si rovnou sebou vzít počítač s modemem.

Zítra jdeme na celodenní výlet po staré části Vilniusu. Snad už nám bude lépe. Dneska odpoledne jsme se po třech dnech konečně normálně najedli. Ještě vařím hovězí vývar v papiho hrnci. Polévka je základ.

Dnešní trasa je 136 km.