3.5.2015 Konečně odjíždíme
Po mnoha peripetiích, starostí a smutku v rodině, konečně vyrážíme na další plánovanou cestu do Pobaltských republik. Čeká nás Litva, Lotyšsko a Estonsko. Podél polsko-běloruských hranic až na nejvýchodnější cíp Estonska, město Narva a tam se napojíme na pobřeží Baltského moře. Tak tolik náš letní směr, ale teď jsme ještě u nás doma a pomalu si to suneme do Polska.
Ještě před odjezdem jsme u našich skvělých příbuzných absolvovali stavění májky a pálení čarodějnic.
Máje tradice lásky. Stavění máje - v předvečer 1. května se ještě dnes vypravují chlapci do lesa, aby tu usekli co nejvyšší stromek (myslivci a ochránci přírody to asi nevidí rádi) a udělali z něj do rána staročeskou májku, tradiční symbol jara. Smrček, jedličku nebo borovici oklestí a špičku ozdobí věnci, šátky, květinami, pentlemi a fáborky. Celou noc májku bedlivě hlídají, protože by jim ji mohli přespolní podříznout a ukrást. Takovou ostudu by nikdo nepřenesl přes srdce. Kromě těchto obecních májů, které se stavějí na návsi, vztyčují někdy mládenci menší májky - vyzdobené břízky - před domy svých dívek.
Dneska je to událost, které se účastní všichni muži ze vsi, nebo alespoň přihlížejí, radí a popíjejí. Mládež se baví a dětičky se všude motají.
Pro manželky a partnerky je to příležitost pro posezení, probrání novinek a pro přípitek skvělým vínkem na zdárné postavení máje.
Nejstarší známý doklad o stavění máje je z roku 1422, kdy za postavení máje dostal hoch odměnu a to ruku děvčete. Na základě postavení máje a vzájemného slibu bylo manželství uznáno církevním soudem na pražském hradě a dne 23. června 1422 byla slavena svatba.
Další tradice je ta, kdy první květnovou neděli obcházeli chlapci s májkou jednotlivá stavení a děvčata jim dávala dárečky. Pak se všichni sešli na návsi nebo v hostinci a májová veselice, které se kdysi říkalo Kytka, mohla začít. Organizace taneční zábavy se ale mohla ujmout i děvčata. Obešla domy s májíčkem - stromečkem na dřevěném talíři -, na který jim sousedé dávali peníze, aby bylo čím zaplatit muzikantům, za pronájem sálu i za občerstvení. Této oslavě se říkalo Věneček podle zeleného věnce, který daly dívky před hospodou přicházejícím chlapcům. Pak je požádaly, aby věnec zavěsili nad dveře a mohlo se začít slavit.
Večer je další tradiční zvyk a to Pálení čarodějnic označované také jako Noc čarodějnic, Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) a odehrává v nociz 30. dubna na 1. května.
Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Opět další povídání, probírání novinek a příležitost pro setkání s přáteli v klidu a v pohodě.
Malé děti mají své ohníčky, samozřejmě za dozoru dospěláků. Večer se sedí na návsi a zase povídání, popíjení a krásná pohoda.
Majáles ve Vlašimi byly opět skvělé.
Dneska dojíždíme do Žďáru nad Sázavou a zítra máme v plánu navštívit dost významnou kulturní památku a to Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Jedná se o památku UNESCO a tu si určitě nenecháme ujít. Parkujeme na velkém parkovišti ve městě a úplnou náhodou je 100 m od nás parádní rok starý bazén. Vřele doporučujeme. Za 100,- Kč je k dispozici 75 min skvělá Finská sauna, několik bazénků se studenou a teplou vodou, kamínkové masáže nohou, odpočívárna, solná jeskyně, voňavá pára, odpočívárna, bazén, vířivka, proudy a to vše úplně nové a velmi, velmi luxusní. Městské zařízení Tak jsme neváhali a parádně jsme se vycachtali.
Dnešní trasa je 102 km.
