Vikaviškis 19.7.2015

Vzdalujeme se od moře a objíždíme ruskou část, kam nesmíme. Vlastně jedeme hned vedle hranic a dojíždíme do malého města Vilkaviškis. Nikomu nic neříká a ani říkat nebude. Klasické městečko, nic moc.

Parkujeme za městem na velkém parkovišti hned vedle rybníka. Rybník je poloprázdný, předělávali hráz a ani vykoupat se v něm nedá.

Cestou jsme se zastavili u nějaké polorozpadlé fabriky, kde na komínu předváděl čapí rodič čápatům, jak se máchá křídly a asi je i přesvědčoval, že by už z toho hnízda taky mohli vypadnout. Čápata to zcela evidentně nebavilo, chvíli na hnízdě přešlapovali a pak si zase sedli jako buchty do hnízda. Asi usoudili, že není kam spěchat.

Na parkovišti jsme sami a je tady pěkná louka a tak Zdenda usoudil, že je ten správný čas, počasí a zkrátka správná konstelace pro vyndání letadla a provětrat ho.

Tak, tohohle broučka sebou stále vláčíme v kufru a jsme na něj děsně opatrný. Ale ono to není jen o letadle, k tomu je potřeba ještě spousta dalších propriet jako bedýnka s nářadím, baterky, ovladač a spousta náhradních dílů, nabíječka.

No, je toho spousta a už od začátku jsem věděla, že to s námi bude bydlet, tak se to tak nějak do kufru poskládalo.

Zdenda ho má rozložený a jednotlivé díly nastrkané do takových fleesových rukávů na zadní stěně kufru. Takže dneska si zalítal. Večer přejíždíme do města, jestli se nám nepodaří najít někde volný internet. Máme štěstí a nakonec se chytáme u vydavatele místních novin. Pro Lotyšsko si už internet kupovat nebudeme. To budeme řešit zase až v Polsku.

Dnešní trasa je 75 km