Klaipeda - Kuršská kosa 16.7.2015
Přejíždíme na hlídané placené parkoviště za 6 EUR na 12 h hned pár metrů od trajektu pro turisty. Flíčka máme za plotem a nemusíme se bát ať už pokuty nebo nějakého vandalismu. Jedeme na celý den na výlet na Kuršskou kosu. Než se rozepíšu dál, jen se krátce zastavím u cen a výhodnosti trajektů na Kuršskou kosu. Doporučuji nechat auto na nějakém parkovišti, ideální je hned u pěší zony, která vede na osobní trajekt, a nechat se s koly převézt za 0,8 EUR na osobu a kolo se neplatí.
Protože se jedná o oblast jen cca 45 km dlouhou, dá se celá cesta pohodlně ušlapat po parádní cyklostezce. Autem je to složitější, protože všechna hezká místa jsou cca okolo 1 km od jediné silnice, která poloostrovem vede.
Trajekt pro osobní auta a obytky je o kousek dál v přístavišti a tam a zpět to stojí 30 EUR, ale pozor, ještě se platí za průjezd oblasti osobák 10 EUR a obytka 20 EUR a nedá se tomu vyhnout. My jsme pohodlně ujeli 35 km cyklostezkou, která vede podél písečného valu hned vedle moře, kde je spousta laviček a odpočinkových míst.
Kuršská kosa je výjimečný poloostrov, o který se dělí Litva s Ruskem. Litvě patří o něco méně než polovina a do Ruské části se nedá bez víza dostat. Nicméně, V roce 2000 byla Kuršská kosa jako společná litevsko – ruská lokalita zapsaná do UNESCO seznamu.
Dlouhý písečný pruh přehrazuje celý poloostrov. Písečné duny jako na Sahaře vyrůstají až do 10 – 15 m výše mezi borovým lesem a mořem. Prakticky celou část kosy směrem k Baltskému moři pokrývá jedna dlouhá písečná pláž.
Podél celého písečného valu vede velmi pěkná cyklostezka, kde jsme viděli i jelínka jak se v klidu pase. Pokoušeli jsme se přejet na silnici, která je asi 2 km vedle, ale měli jsme kliku, že jsme se vynořili hned vedle platidla za průjezd a policista, který to tam kontroloval, nás hned vrátil zpět, že silnice je velmi úzká a my tam nemáme co dělat. Bylo by to příliš nebezpečné a tak jsme ten šílený kopec po šotolině museli hezky absolvovat znova.
Někteří šlapali a někteří to poctivě vytlačili. Vždy jsem tvrdila, že vyšlapat kopec umí každý, ale poctivě ho celý vytlačit, tak to už chce něco umět.
Více foto a informací bude v kartě UNESCO – Litva
Tak se vracíme zpět na cyklostezku a v pohodě dojíždíme do cíle k trajektu.
Parník nás převáží tentokrát za poloviční cenu. Moc to nechápeme, ale nedomáháme se původní ceny a jsme spokojený. Honem do sebe nacpeme pozdní oběd a jdeme ještě na procházku městem.
Klaipeda je prastaré přístavní město a za okouknutí stojí jen stará historická část, která je postupně velmi hezky rekonstruovaná.
Nádherná plachetnice Meridianas přeměněná ve velmi drahou restauraci, byla na poslední chvíli zachráněná před totálním rozpadem, spousta domů v hrázděném stylu jako pozůstatek po německých obyvatelích. Všude je vidět snaha o rekonstrukci budov, chodníků a nábřeží.
Bronzová socha rybáře – rybolov patřil k důležitým zdrojům obživy.
Parádní parky a spousta různých vodotrysků všude rozházených po městě.
Jinak má Klaipéda velmi bohatou minulost tak jako mnohé větší města v oblasti. Střídali se tu Švédové, Prusové, křižáci, řádový rytíři, ruská armáda poté zase zpět Němci a po první světové válce zase to byl protektorát, ale tentokrát pod dohledem francouzského komisaře, pak zase oblast obsadili nacisté. Poté město dobyla Rudá armáda.
Velké přístaviště jak pro průmyslové obchodní lodě, tak pro soukromé jachty a plachetnice. Couráme se po přístavišti a jsme už celý ucaprtaný.
Večer přejíždíme k obchodnímu domu Iky. Na parkovišti chytáme internet a ráno jedeme dál.