Leipáda 13.7.2015

Parkujeme na břehu maličké říčky ve městečku, spíše vesnici Pavilosta, kam jsme včera k večeru dojeli. Pohodové místo a místní volný internet je příjemný.

Řešíme cestovní pojištění, protože to co máme nám nevyhovuje. Tak sbírám informace o možnostech našich pojišťoven a to se na pomalým internetu dělat jednoduše nedá. 

Brzo odpoledne, těsně než jsme chtěli už už odjet najednou velká obytka a Češi, kteří jeli naší trasou a našli nás.

Jsme přešťastný,  po dvou a půl měsících první Češi a ještě tak skvělá  posádka.  Krása, paráda a veliká radost, konečně si můžeme s někým poklábosit a hlavně Jitka s Petrem jsou nesmírně příjemný a tak nám odpoledne uteklo jako voda.

Odjíždíme chvilku po nich a ujíždíme směr Leipajá. Cestou míjíme několik docela ošklivých městeček, které nestojí ani za zmínku. Je to zajímavé, domky a domy mají parádní, vyfiknuté, zrekonstruované, trávníky vysekané a plné kytiček a keříků, ale obytné domy jsou většinou dost děsivé. Z valné části prastará okna, rezavé balkony a vůbec. Vidět zateplený a nově natřený panelák je zázrak.

Zdenda vybral na dnešní noc parkovací místo kousek od moře, kam se musí uhnout z hlavní silnice.

Silnice se pomaličku mění z příjemné asfaltky na šotolinu

a šotolina na lesní cestu a tak dál až je to úzká cesta,kde už velmi, velmi dlouho nikdo nejel.

Holt někdo musí světu říct, vážení, tudy ne, tudy cesta nevede!

Naštěsí bez úhony obracíme a pokorně se vracíme na hlavní silnici a pokračujeme na Leipádu. V Maximě alespoň doplníme jídlo, už nám vše dochází a na noc parkujeme na břehu říčky, která se vlévá do jezera Liepajas.  Zdenda vyráží na ryby, ale po hodince se vrací totálně sežrán od komárů. Nechápeme, ale břehy jsou obsypané rybáři, kteří až do hluboké noci v klidu rybaří a komáři je nechávají absolutně v klidu. Město Liepája, je velmi podobné ostatním chudším městům.

Větší město, sice s bohatou historií, ale omšelé a nehezké. Oproti výstavnímu Ventspilsu je to jako den a noc.

Dnešní trasa je 54 km