Ventspils 8.7.2015

Včera večer jsme přejeli do přístavu a zase stojíme na hezkém místě. Laskavého čtenáře bych ráda na tomto místě upozornila, že všechna naše parkoviště, bez výjimky, jsou bezpečné v tom smyslu, že nikdy neparkujeme v zákazu stání nebo zastavení, omezeným stáním časově nebo pro rezidenty, kočárky nebo invalidy a vždy tak, aby nám Flíček nekoukal kus do silnice, nebo jsme někomu nepřekáželi a abychom byli co nejvíce stranou, splynuli s okolím a vlastně skoro nebyli a aby nás pokud možno nedej bože nějaký pitomec nenaboural nebo neodřel.  

Tady se velmi zúročuje Zdendova praxe mnohaletého řízení kamionu, kdy jezdil po celé Evropě a občas musel nejen projet, ale i parkovat na nejnemožnějších místech. Dodneška si pamatuji, jak mě v Neapoli vyhnal z kamionu, abych zastavila dopravu, protože potřeboval s obrovským kamionem vycouvat ze hřbitova, kam nás poslala navigace.

Naše silnice měla podle té chytré paní uvnitř pokračovat skoro středem velikého hřbitova. Nejdříve jsem odmítla, protože jsem se bála, že mě ti taliáni normálně vypískají, ale oni, kluci kudrnatý, byli tak vykulený, že když viděli, couvající obrovský kamion z příjezdové cesty k hřbitovu sami málem padali do příkopu. Ne, to přeháním, ale zastavili v obou směrech jako ovce a jen zírali. Tak to jsem trošku odbočila.

Dneska jsme byli na výletním parníku a zase jsme zírali my. Hezký parníček a my se těšili na krásy města, kudy nás určitě poveze.

Zdenda strategicky zabral místa na pravé straně, abychom mohli fotit nejdříve z pravé a pak z levé strany celé pobřeží a tak nám nic neuniklo. Cena nás už měla varovat, ale slibovaných 45 min za 1,4 EUR tak to bylo příjemný, přestalo pršet, na chvilku se i sluníčko ukázalo a vítr v pohodě a tak jsme vyrazili.

První část plavby vedla po obou stranách naprosto neskutečně ošklivým, starým, polorozpadajícím, pustým, vymláceným a já nevím jakým ještě přístavištěm, kde se snad i ti rackové v noci bojí. Po době otáčíme a vracíme se, míjíme naše nástupiště a jedeme dál, kde ta ošklivost pokračuje, ale alespoň jen z jedné strany a z druhé už jsou obytné domy a míříme k ústí do moře. Sláva, chtějí nám ukázat, jak to vypadá venku, ale ouha. V patřičné vzdálenosti od majáku se obracíme a vracíme do místa startu. Nevěřícně zíráme, jak jsou spoluvýletníci nadšení, vše si fotí a tak jsme rádi, že to máme za sebou a těch 45 min bylo až dost.

Jdeme na procházku městem, které je plné kytek a zeleně a takové příjemné, jako u nás v Benešově, nebo ve Vlašimi. 

Něco je nové, něco opravené a něco staré. 

Parky jsou hezké plné kamenných skulptur a jezírek.

Fontána dokáže při hezkém nasvícení vytvořit krásnou duhu. A zase, spousta nového je vytvořena s pomocí EU včetně parádního hřiště pro děti.