Roja 27.6. - 2.7.2015
Stojíme na místě a užíváme si léta. Dalo by se říct, konečně do Lotyšska dorazilo léto. Jsme na velkém parkovišti kousíček od moře.
Moře je ale pekelně studené a fouká vítr, takže slunit sedá jen za nějakou dunou a koupat, tak to už vůbec ne.
Byl víkend a to se sem sjela spousta lidí z okolí, ale parkoviště jsou veliký a tak to hravě zvládly a plážové pobřeží s písečkem je 10 km a lidi se dost na tom prostoru ztráceli. Takže super. Dneska v noci dorazili Švýcaři a alespoň tady nejsme tolik osamocený.
Konečně máme nějakou společnost. Večer jsme dojeli k vodovodu a hadicí natankovali nádrž až po hrdlo a nakoupili trochu zásob na další putování. Na parkovišti je sice městský signál, ale velice slaboučký. Večer přejíždíme na náměstíčko, tam to jede naplno a pak se vracíme zpět do lesa na naše stání. Takže, není na co si stěžovat, kromě toho, že já jsem někde přistydla a už třetí den si léčím urologické potíže a Zdenda se briskně připálil na sluníčku. Nedočkavec. Chtěl být hned opálený a já nebyla dost opatrná. Naštěstí mám sebou velkou lékárnu a naštěstí jsem i s těmito problémy tak trochu, preventivně počítala.
Jinak pohodička. Vše běží podle plánu. Taky stále plánujeme a vymýšlíme, jak to na podzim pojmeme. Stále více se přikláníme dojet Turecko a až někdy v lednu až únoru přejet do Tessalonik. To nám dává dost času na Turecko. Je tam toho tolik k vidění. Ať už přírodních krás, tak staré architektury a historických památek. Hurá na ně! Zatím je plán takový, podél moře na severu, spadnout do Ankary a tu prochodit a jet dolů na jih a západním pobřežím se vrátit a skončit někde u Galipoli a tam se trajektem přeplavit do Řecka tak jako posledně a ujíždět do Soluně a tam zase začít, kde jsme naposledy skončili a pokračovat Řeckem. Měl by nám vybýt čas na Krétu, tu bychom si v žádném případě neměli nechat ujít. Tolik památek na pár kilometrech čtverečních by byl hřích minout. Průvodce mám tak není jediný problém. Jen ještě uvidíme, jak to nakonec s Řeckem dopadne. Ať už s jejich nestabilní finanční situací, tak s imigranty. Kdyby tam mělo být nějak moc dusno, klidně se zdržíme v Turecku a Řecko si necháme na později. Nikdy není problém se tam vrátit, až se situace uklidní.
Zůstáváme stále na místě. Jednak mi stále není nijak valně, zánět se nadaří vyléčit a to jsem si včera ještě uhnala nějaký úžeh či co a mě samotné taky není nejlépe. Takhle rozhašená jsem nebyla ani nepamatuju. Dneska jsem navrhla Zdendovi, jestli není čas na mojí výměnu za něco méně poruchového. Tak prý to přežije. Včera zase na tom samém místě jako den před tím viděl parádní zmiji.
Večer se vyhřívala na posledním sluníčku kousíček od cesty. Tak měl Zdenda zážitek, on se hadů dost bojí, nemusí je. Mě hadi až tolik nevadí, já zase nesnáším pavouky. Na moři byly včera závody plachetnic a večer vyhlášení vítězů.
Baltská fregata. Zdenda to samo sebou zdokumentoval.
Taky jsem udělala vyúčtování za minulý měsíc…. No, pokud odečtu platbu za skla ke sporáku a Zdeněčka objednaný dron, tak jsme si nevedli nijak špatně.
Velitel posádky rozhodl ,že zůstávámedál na místě dokud mi nebude dobře. A nás čeká národní park Slítere s mysem Kolka.