23.6.2015 Júrmala

Dopoledene odjíždíme z Rigy. Cestou máme pumpu Statoil a dočerpáváme vodu. Koukám, že v Rize, alespoň tam kde jsme my byli je několik pump Statoil. Zkoušíme to ještě u jiné benzínky, ale nikde kohout s vodou nevidíme. Míříme dál podle pobřeží a prvním trošku větším městem je Júrmala.

Je to staré letovisko, které má největší písečnou pláž v Lotyšsku, 10 km a velmi staré dřevěné domy. Průjezd Júrmalou je zpoplatněný, ale dá se objet, aniž bychom do města zajížděli. Chvilku se dohadujeme, jestli tam pojedeme na kukačku, anebo jestli město objedeme. Nakonec zvítězí kompromis, že pojedeme na platidlo a uvidíme, kolik to bude stát. Tak, vjezd stojí 2 EUR což dáme, ale platidla jsou dost nešikovně, hned u odbočky. Zdenda zpomalil a zastavujeme u dalšího automatu, ale než jsme se obuli, už u nás stál policista a vyhrožuje pokutou 85 EUR. Tak mu ukazujeme peníze, které mám v ruce, a dost vehementně mu vysvětlujeme, že jdeme k automatu. Prý, že kdybychom ho neviděli, tak bychom nezastavili, což není pravda a tak nám nacpal nějaký lístek, jeho lístek, a zkasíroval nás o ty 2 EUR, které stále žmoulám v ruce. Tak nám je to jedno, a jestli si pomohl, budiž mu přáno. 

Júrmala je opravdu hezké přímořské městečko a my máme opět kliku, protože se tady odehrává velká slavnost Letního slunovratu.

To jsou ty věnečky na hlavu, které se tu všude prodávají a spousta lidí je má na hlavě. Dále se to tu slaví začátek prázdnin a den Ivana.  Na pláži roste veliké podium, nacvičuje se a jsou tady hranice s dřívím a stánky s občerstvením. Dozvídáme se, že program začne v osm hodin. Procouráme městečko a jdeme se domů navečeřet.

Restaurace se pomaličku plní návštěvníky a my se vracíme na pláž. Co čert nechtěl, začíná pršet. Nakonec se z oslav vyklubal velký koncert a taneční představení.

Déšť nikomu nevadí a spousta lidí sedí pod deštníky nebo jen postává, anebo se prochází po pláži. My jsme vydrželi do jedenácti a pomaličku se couráme k autu. Krásné lidové písničky a tance.

Ne Ruské, ale jejich, Lotyšské písničky, nic utahaného, ale hezky veselé a zpěvavé. Lidi podupávají v písku a několik jich i přes ten ošklivý déšť tancuje. Spousta souborů, sólistů a tanečníků.  Užíváme si slavnostní atmosféru, na kterou se sem sjelo mnoho lidí z okolí a asi i z nedaleké Rigy.  Veselice končí někdy v pět hodin ráno. Oslava Slunovratu stála za to.

Dozvěděli jsme se, že mají tři dny svátek a tak, jak vidíme, se snad půlka obyvatelstva vydala stanovat, grilovat a prostě jen odpočívat a prožít tři parádní volné dny. Jen kdyby jim to počasí více přálo. Ale jsou tady na to nejspíše zvyklí a jak vidno, všichni jsou nachystaný na déšť a nikomu to nijak zvlášť nevadí. Jen já jsem už v jedenáct večer zmrzlá jako drozd a to při odchodu ještě potkáváme spousty lidí i s malými dětmi jak si to kráčí na představení na pláž. 

Dnešní trasa je 16 km